Monty Pythonův
Patnáctiminutový Silmarillion
Na TheOneRing.net uveřejnila Kyriel
Přeložila (v)Eru
Akt I
Vidíme zdobený nápis a polonahého skotačícího elfa ověšeného
ovocem a exotickým peřím
„AINULINDALĒ“
Děj začíná černobílými nekvalitními záběry na skupinu rytířů
svádějících urputný boj – slyšíme mnoho hluku – řevu a ječení. Náhle
posun k detailnímu barevnému záběru na Michaela Palina v rytířském oblečku,
který je atakován ostatními pěti Pythony. Terry Jones a Terry Gilliam –
oba v ženských šatech – ho koušou do kotníků. John Cleese a Eric Idle s
vlajícími šaty a falešnými vousy jsou pověšeni na jeho pažích. Graham
Chapman v úboru krále Artuše je s ním v zápasnickém objetí. Detail na
Chapmana. Titulek oznamuje: „Manwē - ten hodný“. Detail na Palina.
Titulek oznamuje: „Melkor – ten zlý“. Melkor se vymaní ze sevření a scéna
se navrátí k původní černobílé podobě. Nakonec vidíme Melkora napíchnutého
na rožeň a otáčejícího se pomalu nad plameny .
Melkor: No jo, tak se teda přiznávám.
Scéna ztmavne.
Akt II
Ze tmy se vynoří kreslené pódium. Opona se otevírá, za ní se
objeví sbor kankán tančících boků, bohyň, elfů, skřetů, lidí a balrogů,
držících před sebou desku s nápisem:
„QUENTA SILMARILLION“
Sbor se sebere a odejde, opona odjíždí do pozadí.
Scéna 1:
Skupina bohů a elfů sedících v kruhu pod dvěma stromy, jeden
ozdoben bílými vánočními světýlky, druhý zase zlatými.
Manwē: Nuže, přátelé, jak se vám zatím zamlouvá Valinor?
Jak se elfové chystají promluvit, zpoza skupinky se připlíží
Melkor a skočí po vypínači. Stromy i celá scéna zmizí v temnotě.
Fēanor: Eh, moc pěkný, Pane. Takže…už můžeme jít?
Scéna ztmavne a znova zesvětlá.
Scéna 2:
Detail na Fēanora (Eric Idle v černé paruce) stojícího hrdě
na přídi elfské lodi, paruka zběsile vlaje ve větru a hrozí, že každou
chvíli odlétne. Fēanor si jí jednou rukou narazí do čela.
Vypravěč: A tak odvážný Fēanor opustil Valinor a vydal se
hledat svobodu – a ty strašně drahé vánoční ozdoby na stromeček,
silmarily, které ve všem tom zmatku ukradl Melkor. S Fēanorem plulo také
sedm jeho synů: Maedhros (Idle, ale
tentokrát má falešný knírek), Maglor (zase
Idle, s falešným plnovousem), Celegorm (Idle
s brýlemi), Caranthir (Idle si rychle
nasazuje umělé zuby), Curufin (Idle,
již lehce nervózní si rychle bere na nos Groucho Marxův nos a brýle),
Amrod (Idle, již značně nervózní si
nasazuje kovbojský klobouk) a Amras (Idle,
zběsile si holící hlavu), také Paní Galadriel (Terry Jones v ženských šatech, líbezně se usmívající) – a
ještě hromada lidí, jejichž jména byste si stejně nezapamatovali. Fēanor
zemřel krátce po přistání ve Středozemi –
Amras, přerušujíc vyprávění: Můžu si nechat tu paruku?
Vypravěč, pokračujíc trochu popuzeně: - zanechávajíc tak své
syny, aby dokončili úkol - získat zpět silmarily.
Scéna ztmavne.
Scéna 3:
Ještě jednou černobílé záběry rytířské bitvy.
Vypravěč: A tak to šlo po nespočet roků (alespoň v téhle patnáctiminutové
verzi): bitva a smrt, smrt a osud, romantika a smrt, a příležitostně
romantická smrt v bitvě…no a nyní se dostáváme k tragickému příběhu
Berena a Lúthien.
Beren (Chapman) stojí ruku v
ruce s Lúthien před trůnem krále Thingola (Idle).
Beren: Pohleď, nyní držím silmaril ve své ruce! (Vyndá
paži zpod pláště ale ruka chybí).
Thingol: No jistě, velmi působivé. A určitě si o tu ruku přišel
zrovna když si bral silmaril Temnému Pánu, že ano? Velmi pohodlná výmluva!
Beren (již méně sebevědomě):
Opravdu, Pane, i teď je silmaril v mé dlani!
Thingol: Jasně, to už si říkal před chvílí. Předpokládám, že
mi teď budeš chtít tvrdit, že si zrovna stál a držel ho a šel kolem náhodou
obrovský vlk a ukousl ti ruku i s kamenem, nebo něco takového!
Beren: No, vlastně…
Thingol: Na rovinu, jak moc myslíš, že jsem pitomý? Předpokládáš,
že můžeš přiskotačit do mého trůnního sálu s jednou rukou, odvedeš mi
dceru a ještě očekáváš, že ti za to budu vděčný, nebo co? Ty blbečku!
Zkrátka a dobře: co mám z toho, že máš silmaril v ruce, když ta ruka v této
místnosti není? Měl bys ho jít
hledat, to je všechno, co ti k tomu můžu říct!
Thingol pokračuje v nadávání, zatímco Beren se vyplíží ven.
Scéna 4:
Vypravěč: A pak je tu ještě smutnější příběh Túrina a Nienor.
Zjeví se Túrin (Cleese) lezoucí na nízký kopec. Najednou spatří
nad sebou ležet nahou Carole Cleveland.
Túrin (padajíc na kolena v extázi):
Díky Eru! (Spěchá k vrcholku kopce a
poklekne vedle ní). Zde, má paní, vezmi si na sebe můj plášť!
Nienor chňapne po plášti – trochu moc rychle na Túrinův vkus.
Túrin: Ah, ne tak zbrkle, má drahá! Nesmíš – nesmíš – nesmíš
se přetěžovat! Ano, tak je to! Nesmíš se přetěžovat když si ležela
celou noc nahá na kopci. (Stranou zatímco
ona dokončuje oblékání:) Sakra, ten plášť na mně vypadá mnohem menší.
Oba dva na sebe zálibně hledí, evidentně spokojeni s tím, co vidí.
Nienor: Zvláštní, vypadáš přesně jako můj dávno ztracený
bratr.
Túrin: A ty se zase jako bys vypadla z oka mé dávno ztracené sestře…(plášť
efektně sklouzne z jejích ramen a on vyvalí oči). Ale ty nemůžeš být
ona, takže zapomeneme co jsme právě řekli, jo?
Nienor: Vše zapomenuto.
Scéna 5:
Vypravěč: A nakonec se dostáváme k podstatně méně tragickému,
ale o to kratšímu příběhu o Tuorovi a pádu Gondolinu.
Tuor (Chapman) stojí před
branami Gondolinu: A tak pravím králi Turgone, jednoho dne Gondolin zanikne ve
velké bitvě…
Turgon (Palin): No jasně, ovšemže
ano. Tak…nechceš zajít dovnitř na drink? Tak na jedno dvě desetiletí?
Tuor: Eh…díky pane, proč ne?
Scéna 6:
Další černobílé záběry z bitvy, vše překrývá vypravěčův
hlas:
Vypravěč: A tak nějak to pokračovalo až do chvíle, kdy
byly znovu objeveny silmarily, které našly své konečné místo na zemi, ve
vzduchu a v moři.
Eārendil (Palin) třímá v ruce silmaril, obdivujíc ho.
Najednou se z mraků vynoří papírová ruka a vytáhne jeho i kámen do
stratosféry.
Eārendil: Aieeeeeeee!
Záběr na Maedhrose (Idle s knírkem) třímajícího silmaril,
obdivujíc ho. Najednou se před ním rozevře papírová propast a on se do ní
zřítí.
Maedhros: Aieeeeeeee!
Záběr na Maglora (Idle s vousy) třímajícího silmaril, obdivujíc
ho, procházejícího se po mořském pobřeží. Najednou zakopne o útes a
silmaril mu vypadne z ruky a spadne do moře.
Maglor: Aieeeeeeee!
Vypravěč: Zde končí Silmarillion.
Scéna ztmavne.
Akt III
Zdobený nápis a polonazí bozi, bohyně a elfové se koupou v horké
lázni uprostřed rozvalin města.
„AKALLABETH“
Scéna 1:
Objeví se Sauron (Jones ve své nejúlisnější podobě) a Ar-Pharazôn
(Palin) procházejíc se po pobřeží Númenoru. Na obzoru jsou vidět břehy
Valinoru.
Sauron: A že to neuděláš?
Ar-Pharazôn: Ne, to bych určitě neměl.
Sauron: No jo, já si říkal, že na to nemáš.
Ar-Pharazôn: Ty víš, že ne. Přivolal bych tím na Númenor hněv
Valar.
Sauron (lstivě): Já věděl,
že to neuděláš.
Ar-Pharazôn (namáhavě):
Nech toho!
Sauron (přitom zní zlověstné
troubení na roh): Srabe!
Ar-Pharazôn: Dobře, Saurone, nedáváš mi jinou možnost. (Otočí
se ke shromáždění Númenorejců za sebou). Všichni do lodí!
Scéna 2:
Papírová loď přistane u břehů Valinoru. Najednou se zpoza
obzoru vynoří obrovský Manwē, v ruce obrovské vědro s vodou, které
vyklopí na Ar-Pharazônovu loď. Ta je odražena od břehů Valinoru a vržena
zpátky na moře, až k Númenorskému pobřeží. Ostrov se nárazem převrátí
a potopí se na dno oceánu. Tam je vidět maličkého sedícího Ar-Pharazôna.
Ar-Pharazôn (při každém
slově mu unikají z úst bublinky): Já věděl, že jsem to neměl dělat.
Akt IV
Záběr na mapu Středozemě nakreslenou Gilliamem. Dramatická fanfára
doprovází zjevení nápisu:
„O PRSTECH MOCI A TŔETÍM VÉKU“
Nápis zmizí, zůstane jen mapa.
Po chvíli začne z kreslené Orodruiny stoupat kreslený kouř a z ústí vulkánu
vyleze malá tmavá papírová figurka. Ona – i všechny ostatní v tomto příběhu
– se pohybuje trhaně.
Sauron, zdvihajíc nad hlavu
Jeden prsten: Ha!
Na úpatí hory se otevřou malé skryté dveře a z nich vyleze armáda.
Jeden anonymní bojovník urve Sauronovi prsten z ruky.
Isildur: Ha!
Isildur utíká po mapě k Anduině, kde se otevřou jiné skryté
dveře, z nich vyleze banda skřetů a ti do něj několikrát střelí šípy.
Isildur spadne do řeky a zmizí.
Skřeti: Ha!
Glum vyleze ze skrytých dveří v řece a zdvihá nad hlavu prsten.
Glum: Ha!
Glum se na mapě přesouvá k Mlžným horám, kde se objeví Bilbo
a vezme mu prsten.
Bilbo: Ha!
Bilbo utíká po mapě směrem do Kraje, kde přihraje prsten
Frodovi.
Frodo: Ha!
Gandalf se vynoří vedle Froda,
narve ho do katapultu a vystřelí přes celou mapu do Mordoru, kde padá
prstenem napřed do Orodruiny.
Gandalf: Ha ha!
Scéna ztmavne.
Epilog
Začínají běžet titulky, doprovázené však směšnými elfskými
nápisy: "Whai not trai a hólídé in Lorien thisse yír? Sí the lovelí
trís, the wonderfúl teileiphón sístím, and maní ínterestíng furrí anímals..."
Znenadání se páska s muzikou zamotá a objeví se nový nápis: „Omlouváme
se za chybné titulky. Zodpovědné osoby už dostaly padáka a titulky byly
dokončeny v úplně jiném stylu s obrovskými náklady za poslední minutu“.
Titulky tedy pokračují, tentokrát s epilogem bežícím na pozadí:
- Spousta černobílých záběrů z bitvy jdoucích velmi
rychle po sobě…
- Melkor se otáčí na rožni… stále rychleji a rychleji až najednou vyletí
i s rožněm do vzduchu a při pádu na zem srazí oba dva stromy a kombinovaný
náraz vyšle do vzduchu všechny Noldor.
- Noldor dopadají do Středozemě a okamžitě se mezi nimi strhne strašná
bitva.
- Beren ukazuje Lúthien krvavý pahýl své ruky. „Je to jen škrábnutí,“
říká, načež padá na zem mrtev. Ona ho bezprostředně následuje.
- Nienor: „To chceš říct, že je to opravdu můj bratr? Eauu!“ Skočí
do řeky.
- Túrin: „To chceš říct, že je to opravdu moje setra? Eauu!“ Padne na
svůj meč.
- Turgon: „To chceš říct, že to byla pravda? Aieeeeee!“ Obrovský drak
zašlápne celý Gondolin.
- Sedm elfů v kroužku (všichni se nápadně podobají Ericu Idlovi) si
pohazuje silmarily.
- Sauron si vesele hvízdá zatímco pádluje směrem ke Středozemi.
- Gandalf půvabně poskakuje i se svou holí. Jak mizí proti zapadajícímu
slunci, scéna naposledy a definitivně ztmavne.