Druhý trailer ve špičkové kvalitě na internetu !
New Line Cinema konečně uvolnila druhou ukázkou ze Dvou Věží. Krom verze, která je zde ke stažení již několik dní, je ukázka dostupná ve třech dalších velikostech. Ta největší má 37 MB a vypadá naprosto neskutečně. Však jsou k dispozici vytahané obrázky, můžete se přesvědčit sami.
Vše o u ukázce se dozvíte v pravidelně aktualizovaném a doplňovaném článku, který již jistě dobře znáte. Najdete jej zde.

Proč nehrál Gandalfa Sean Connery? 
Všichni jistě víte, že se spekulovala o možnosti Seana "007" Conneryho do role Gandalfa. To se setkávalo s poměrně dost velkou nevolí fanoušku. Důvodem, proč Connery (prý) nabídnutou roli nepřijal, měla být příliš dlouhá doba, kterou by musel strávit na Novém Zélandě. Naopak Peter Jackson v rozhovoru prohlásil, že Connerymu roli vůbec nenabízel. Inu kde je pravda už se těžko dozvíme, ale samotný Connery tvrdí ještě něco jiného. Momentálně natáčí v Praze svůj další film a na téma Pán Prstenů při rozhovoru prohlásil: "Role Gandalfa mi byla nabídnuta, ale odmítl jsem ji, protože nerozumím tomu příběhu plnému hobitů, elfů a dalších. Film jsem ještě neviděl, ale slyšel jsem, že Ian McKellen odvedl dobrou práci a dokonce si knihu pečlivě pročetl."
Teda nevím jak u vás, ale u mne si to Connery pěkně rozházel :o) Je to jeden z mých nejoblíbenějších herců a nečetl Pána Prstenů :o)

Hvězdy na Ring*Conu 2002
Pokud se chystáte do Bonnu na obrovské setkání tolkienofilů, možná vás potěší, že se dostaví také Mark Ferguson (Gil-Galad), Cameron Rhodes (farmář Červík) a Sarah McLeod (Růža). A další mají následovat. Více o Ring*Conu zde.


Report z Dřevárny konané 28.6.-30.6. u Ostrova u Macochy
(pocity bojovníkovi) - napsal Láďa

Možná vám nejsou pojmy jako dřevárna či elflarp zcela neznámé, pokud ano, vězte, že to se skupina lidí sjede na jedno místo, oblékne si různé kostýmy, které mají navodit fantasy-středověkou atmosféru, ozbrojí se dřevěnými meči, jekorovými sekyrami, luky a šípy s velkými bambulemi na konci (to aby vám nevyrazili oko) a sehrají různě inscenovanou hru, bitvu, dobrodružství, záleží na charakteru konané akce, která ale je inspirovaná fantasy obecně, případně je na motivy konkrétní fantasy a v tomto případě se jedná nejčastěji o akce motivované Tolkienovým dílem, ať už podle Hobita (Bitva pěti armád), Silmarillionu, či Pána prstenů. 

Účastnil jsem se až doposud jediné podobné akce a tou byl Elflarp konaný v rámci Elfconu2002, tato akce mne nadchla natolik, že jsem se rozhodl zúčastnit se i nějaké větší akce podle kalendáře konaných dřeváren. Chybělo ovšem jak vybavení, tak známí lidé kteří by tam byli ochotni jet. Až v rámci plzeňského srazu se zde řada lidí pro takovou myšlenku nadchla a začala mohutně zbrojit. Za pouhý měsíc vyrobili někteří lidé z tohoto webu i několik mečů a štítů. Tím mne značně předběhli, protože já si výrobu meče naplánoval až přes léto a byl jsem tak odkázán jen na to, co mi kdo půjčí. Nakonec se ukázalo, že jediná dřevárna, které bych měl možnost se až do podzimu zůčastnit, je ta u Ostrova u Macochy, druhý konaný Pán prstenů v ČR po tom oficiálnějším (pořádaném českou Literální společností JRRT letos v květnu u Olbramovic), kterého se ale přes mé výzvy ještě nikdo nechtěl účastnit Nakonec jsme se ale dokázali domluvit jen tři - Andre a já z Prahy a glum (píše sám sebe opravdu s malým g) z Brna. Já si půjčil meč a alespoň část kostýmu a vyrazili jsme. 

Naše cesta z Prahy začala poměrně dramaticky. Nedostal jsmem se kvůli problémům s dopravou na sraz včas a už jsem se obával, že nám autobus odjede, po doběhnutí na stanoviště byl autobus sice na místě, čekalo nás však překvapení v podobě řady lidí, před námi i za námi, kteří všichni náhle vytáhli místenky a řidič dal najevo, že my se tam už opravdu nevejdeme. Teprve když jsme přeběhli k pokladnám koupit místenky na další autobus, mi došla hrozná věc, začínají prázdniny a celá republika je v pohybu. Nejbližší volný spoj do Brna odjížděl v 19:15. Takže následovalo další přeběhnutí na hlavák, kde jsme chytli vlak, bohužel o dost dražší než autobus, zvlášť vzhledem k tomu, že vlakem normálně moc nejezdím a nemám zařízenou žádnou slevu. Ve vlaku následovala serie SMS s glumem, že nás má čekat jindy a jinde a také zjišťování nových spojů, jestli se vůbec dostaneme ještě v pátek na místo určení. V Brně jsme se sešli štastně s glumem a naši náladu pozvedl pohled na větší skupinku "ozbrojenců", protože oni museli použít stejnou trasu z Brna a nestiheme-li autobus z Blanska my, nestihnou ho ani oni. Nakonec se těch ozbrojenců v Blansku vyrojilo z vlaku víc a dotyčný autobus totálně zaplnili k prasknutí. Zbytek cesty pak už proběhl v klidu. Na místě tábořiště nás už vítala řada postavených stanů a lidí. Rozbili jsme také stan, převlékli se do stylových oděvů (což v mém případě znamenalo relativně skutečně stylovou vestu, doplněnou opravdu "stylovými" tepláky, botami a mikinou pod vestou) a následovali příklad mnoha dalších - cvičit boj se zbraní, v našem případě to musel být docela legrační pohled.
Když padla tma, část lidí odkráčela dolů do městečka do hospody, část včetně nás dala nakonec přenost účasti na noční "bitvě", za použití roličky novin oblepené lepicí páskou. Za tmy se spolubojovník nedal příliš rozlišit od nepřítele a tak se vymýšlela různá hesla a lidé se často nejprve obskakovali z uctivé vzdálenosti, aby zjistili kdo je kdo. Po tomto obveselení už následovalo jen různě dlouhé posezení skupinek lidí kolem několika ohníčků a postupně všichni odcházeli spát. I my tři jsme se nasoukali do glumova stanu pro dva a pohroužili se do spánku. 
Ráno nás čekala celkem nadějně slunečná obloha a tak jsme se po snídani a ohřátí u ohýnku (bylo ještě dost brzo), ve kterém si někdo vařil čaj způsobem položení ešusu přímo do ohně, čímž ešuš začal získávat "zajímavě" černohnědou barvu,. začali pomalu připravovat k "boji". Situace byla následující, účastníci se rozdělili k jednotlivým týmům za které chtěli hrát - Gondor, Lórien, Rohan, Trpaslíci, ("bílá strana"), Morie (skřetovská), Mordor, Harad ("temná strana"), Železný pas ("šedí"- ačkoliv já bych za šedé dal spíše ten Harad, místo Sarumana, ale budiž). Tradičně nejvíc hráčů se opět hlásilo k Mordoru. Většinou proto, že se říká, že si skřeti hru nejvíce užijí. Ačkoliv se to skoro stydím přiznat, i my tři jsme pochodovali pod prapory Nepřítele, ovšem naše důvody byly trochu jiné. Ono se také říká, že za skřety hrají ti nejagresivnější jedinci, kteří do toho jdou fakt tvrdě (mé pozorování tomu ale moc nakonec nenasvědčovalo, těžko říct jak to vlastně je, ti druzí to možná viděli jinak) a vzhledem k našim zkušenostem s dřevárnami jsme proti nim nechtěli stát. No a je to hra, ne skutečnost a pravda je, že si asi skřeti opravdu více zablbnou, navíc ty záporáky někdo hrát koneckonců musí, ale kdybych se do toho měl přesvědčivě vžít, tak mi to za tu temnou stranu moc nejde. Navíc nejsem moc ofenzivní jedinec v boji, začátečník často uspěje tím, že do toho jde "naplno", což ovšem je proti duchu mého studia a povolání, takže nakonec jsem více defenzivní s opatrnickým udílením ran, abych nikomu neublížil, čímž vzhledem k nedostatku šermířského umění jsem byl dosti bez šance. V lese byla fáborky a provazy načrtnuta hrubá mapa Středozemně s jednotlivými územními celky a městy. Lesní cesta pak vytvořila tok Anduiny přes kterou se dalo přecházet jen přes brody, což mělo jeden logický důsledek, o němž se ještě níže zmíním. 
Takže kolem jedenácté bylo vše připraveno, proběhla přísná kontrola všech zbraní - mečů, sekyr, palic, luků a šípů - hodnotila se povolená délka, ostrost hran, špičky atd, zkrátka aby vyhověly bezpečnostním normám. A na úvod hry byla připravena hromadná bitva, dokonce v drobné obměně dvakrát, aby se ukázala vyváženost obou stran pro vlastní hru a také aby se účastníci dostali trochu "do varu". Na louku nastoupilo cca 170 bojovníků a bojovnic (dívky a ženy tvořily hrubým odhadem 20-25% účastníků, takže jezděte milé dívky bez obav na takovéto akce, že by jste tam byly ojedinělé) a začali se šikovat pod jednotlivými zástavami. Nazgúlové (patřili mezi CP, postavy obdařené většími schopnostmi, včetně kouzel než ostatní "mužstvo", muselo jich tak kolem 20-ti, jen na naší straně asi čtyři Nazgúlové, Odula,a dále postavy jako Balrog, Saruman, Gandalf, Galadriel, Aragorn, Medděd a další) začali mocně mordorské povzbuzovat výkřiky jako "Najíte se lidského.masa" apod. Objevovala se řada různých hlášek (" What does the Eye command, my Lord?", atd) a když André těsně před útokem pěkně tvrďáckou angličtinou pronesl "There can be no victory against the power of Mordor" málem jsem rozesmál na celé kolo. A pak jsme na ně s mohutným řevem vyrazili. Bohužel rychle jsem pochopil, že přežití průměrného pěšáka v čelní linii se počítá mnohdy na sekundy. Narazil jsem zřejmě na jedno z nejlepších šermířů druhé strany, takže následovalo sek, sek, zásah, sek, sek, zásah, a než jsem stačil uskočit dozadu, zasáhl mě šíp do hrudi a odkráčel jsem z první bitvy mrtvý (každý měl tři životy). Podruhé to bylo lepší, ale výsledek byl stejný. Pochopil jsem, že v individuálním souboji nemám moc šancí a vzpomenuv si na Monsterova slova (jaká škoda, že s námi nemohl!) , že lepší je bojovat vždy dva na jednoho, jsem odpochodoval do lesa k zahájení vlastní hry.
O vlastním boji vám toho napíše víc zajímavého možná Andre, takže jen pár poznámek z a k vlastní hře. Ukázalo se nakonec, že volba hrát za Mordor, nebyla pro defenzivního začátečníka nejšťastnější. Trpaslíci měli například o život navíc a hlavně naše velení zastávalo názor, že skřeti jsou dobří akorát jako potrava pro děla, witch-king prohlásil, "že skřeta který se mu z probíhajícího boje vrátí do věže živý, vlastnoručně dobije", zatímco druhá strana se běžně vracela domů zraněná a léčila se, což bylo rychlejší než doba nutná pro oživování. No a podle toho to také dopadalo. Úzké brody měli za následek, že většina bojů se odehrávala právě na nich a jestli jste někdy viděli boj na mostě v histor. filmu víte jak to asi vypadalo. Bílá strana pak měla docela výhodu v mnohem větším počtu lučištníků, resp. hlavně lučištnic, kteří pálili jeden šíp za druhým a lámali tak většinu našich pokusů prorazit přes brody .Štíty jsou docela dobrá věc proti šípům, pokud vidíte jak na vás někdo střílí, většinou šíp štítem odrazíte, takže úkolem štítonošů bylo právě chránit boky útoku. Když začalo v druhé polovině hry pršet, využil jsem i další funkce štítu, spočívající v náhradě deštníku. Naštěstí po půl hodině přestalo a jelo se naplno dál. Co se týče kouzel, ta elfí byla, mno řekněme zvláštní, jako "dělej datla" (dotyčný měl klepat do stromu jako datel) a další, skřeti pak začali mluvit o těch "kurvách zelených". Ke hře jako celku bych měl (a nejen já) výhradu, že se vyznačovala s hlediska organizace určitou chaotičností, kdy se měnila pravidla v průběhu hry a zdaleka ne všichni se o tom dozvídali. Nakonec vyhrála poměrně nečekaně a hlavně ne zcela pochopitelným způsobem světlá strana, když znovuoživený Gandalf údajně teleportoval (no to zní hodně Tolkienovsky, že ) Froda k Barad-Dúr a ten zničil Prsten, což ovšem vyhlásili až hodinu poté. 
Takže když nakonec většina pochopila, že oficiální hra končí, bojovníci se začali po skupinkách trousit do tábora, kde se konala závěrečná bitva, která měla o poznání více exhibiční charakter. Na nás, "oficiální vyslance JCsoftu" čekalo dojí překvapení. První kladné, dorazily Wan a Namarie odtud z Webu, z Brna se na nás podívat (v pátek se s námi před odjezdem na prázdniny, chtěla setkat i Jezevcik, ale vzhledem k zmatkům s přestupy, jsme se na nadrazi minuli), to druhé už tak příjemné nebylo, glumův stan tak docela nevydržel nápor deště a dostala se do něj voda, která jim zamáčela spací pytle. To je donutilo se rozhodnout k předčasné cestě domů, nakonec zoufale (opět!) chytali poslední autobus do Blanska v sedm večer. Já jsem se rozhodl zůstat, těšil jsem se ještě na posezení u ohně a tak, ovšem ocitl jsem se bez stanu, takže jsem si pro případ noční bouře zajišťoval kdo mě vezme k sobě, naštěstí jasná obloha této hrozbě nenasvědčovala.
Večer skutečně proběhl pěkně, vyptal jsem se na zážitky a srovnávání zkušených harcovníků, posezení u ohně s kytarou se skutečně konalo a spát se šlo až v hodinách velmi pozdních. V té době se někteří jednotlivci, zmožení ani ne tak bitvou jako následně vypitým mokem zoufale potáceli po táboře a ohrožovali stany ostatních. Rozhodl jsem se nakonec "hrdině" přespat venku pod širákem, což učinila i řada dalších. Asi za dvě hodiny, před pátou ráno jsem se probudil a zjistil, že spacák je z vnitřní strany dosti chladný, pohled na vnějšek pokrytý zmrzlou jinovatkou mi prozradil proč. Noc byla opravdu jasná, takže byla taky pořádná zima. Chtělo to alespoň celtu, ale takto jsem pochopil, že další spánek už nemá cenu a vstal jsem se projít do lesa. Pár lidí u ohně strávilo nakonec raději celou noc. Když jsem se před šestou vrátil byla už řada lidí na nohou, zvláště ti, kteří se balili na autobus jedoucí v sedm ráno, kteří hlasitým pokřikem budili ostatní, aby ti z toho, jak se říká, taky něco měli. Autobus jsme stihli v pohodě a v Blansku došlo k poslednímu zádrhelu, když se skupinka pražáků nečekaně rozpadla, část naskákala do právě odjíždějícího vlaku do Brna (včetně mě, až pozdě jsem si všiml, že lidé, s kterými jsem před tím chtěl jet do Prahy zůstali stát na peróně) a zbytek čekal na vlak jedoucí přes Č. Třebovou do Prahy. Nskonec jsem dojel do Prahy z Brna autobusem a doufám, že i ostatní se dostali domů bez větších trablů.
Takže co říci závěrem. Každopádně to stálo za to a jsem opravdu rád, že jsem jel. Jen doufám, že příště bude účast aktivních "členů" JCsoftu, zvláště jeho fóra mnohem vyšší. Tajně doufám, že příštího Pána prstenů v květnu u Olbramovic (letos byl 3.-5.5.) se zúčastní celý zdejší výkvět, možná rozmnožený o nové tváře. Nevím jestli nám jako součást kostýmu povolí webové tričko, ale na každý pád by bylo fajn jet tam se skupinou známých lidí, potažmo přátel.