Několik technických informací o letošním ročníku Bitvy
Pán prstenů na úvod:
-
Včetně poslů, speciálních postav, CP a podobně vychází (dle seznamů panovníků)
účast na cca 790 hráčů. Rozložení stran bylo přibližně 400 bílá, 360 černá, k tomu šedá, poslové,
CP. K černé jsou počítáni i členové jisté skupiny, kteří byli vyhozeni ráno před bitvou.
Jejich popis a chování bude uveřejněn (ano, jde o tu skupinu, která se opila a poté se pustila do pálení bílých zástav a
pokusila vyvolat rvačku v bílém táboře).
-
Nejdříve padly Šedé přístavy, které Roklinka opustila a Umbar
je obsadil. Následně padla Moria, čímžto byl morijský národ zcela rozprášen a stal se součástí Mordoru. Rohan byl národ, kam směřovaly hlavní snahy Sarumana a ač byl trošku zmatek s rohirskými zástavami (nějakou chybou - možná právě díky tomu, že některé zástavy v noci před bitvou zmizely a pak se na herní ploše objevily náhrady v jiných barvách - prostě zelené vlajky byly 4, ač rohirové měli pouze dvě) získal všechny rohirské zástavy a následně si jejich předáním zavázal Rohiry. Co vím o Umbaru, tak ten se snad nechal zlákat, aniž by přišel o všechny zástavy. Následné bitvy byly krvavé a většina střetů byla na louce, dále se bouřlivě bojovalo o Edoras - právě při jeho vyplenění byl sarumanovými lidmi zabit Gothmog odnášející zbylé rohirské zástavy (o čemž však zřejmě věděli pouze mrtví černí). V závěru přišla o všechny zástavy i Roklinka, její panovník ji však raději nechal rozprášit a oživil své lidi pod Lórienskou zástavou, než by přijal zástavy od
Sarumana.
-
závěrečné rozložení sil:
černá: Mordor (silnější o bývalou Morii) + Harad
bílá: Gondor, Osamělá Hora a Lórien (silnější o Roklinku)
šedá: Saruman, Rohan, Umbar
Pán prstenů z úst trpaslíků
Samozřejmě
všechno začalo tradičním pochodem a místo boje a večerním hodováním před
bitvou. Popíjeli jsme ječné pivo (i když nepřirozeně měnilo barvy ze žluté
na hnědou, červenou a nakonec nezvykle čirou s větším procentem alkoholu)
a zajídali pořádnou porcí masa a dalších vybraných pokrmů. Po hodování
se šlo spát, abychom nabrali síly na zítřejší závěrečnou bitvu středozemně.
Ráno za východu slunce se započalo formování armád a nácviků obraných a
útočných taktik. Cvičení prováděl každý národ zvlášť. Gondor se dělil
na pluky, Rohan na jízdy, Roklinka s Lórienem se dělili na oddíly lučištníků
atd….
Všichni cvičili útok a obranu, ale jen elfové nacvičovali „ústup“:-),
který jim šel na výbornou a v boji jim obzvláště pomáhal. Jen trpaslíci
z Osamělé hory byli připraveni již od večera, takže žádné nácviky
nenacvičovali (trpaslíci jsou na bitvy připraveni od narození) a jen
pozorovali chaotické počínání armád. Nevěděli jsme, že bitva nebude tak
jednoduchá, jak jsme očekávali...
Galerie fotografií z akce
Odchod do věží nastal
nějakou tu hodinku před polednem a v tom se trpaslíci podivili…
Osamělá hora byla přesunutá. Byli jsme jako první na ráně v postupu černé
„skřetí“ armády, která mířila na Gondor.
V tom se zjevil jeden z orgů (Orgové byli dobří duchové akce a zodpovědní
za vše, co se mělo v blízké budoucnosti stát) a řekl nám, že nás čeká
první úkol.
Měli jsme zabránit postupu skřetu přes průsmyk. Na dotaz který průsmyk
jsme dostali jasnou a rychlou odpověď. Org ukázal na místo, kde se z lesa
vynořila celá černá armáda a zmizel. Než jsme stačili vyslat posla pro
pomoc, semkli nás do kruhu a strhla se první bitva… Trvala sice delší
dobu, než „černí“ předpokládali, ale trpaslíci se nevzdávali. Každý
trp zabil alespoň dva skřety, což pomohlo ostatním národům. Skřeti
postupovali dál na Rohan, Gondor, Lórien a roklinku, která bila nejdál.
Ale co to…? Společenstvo lidí a elfů utvořilo nedobytnou linii hned u
Rohanu a „černé“ do jednoho vyhladili. Trpaslíci byli opět na živu.
Vydali jsme se tedy na bitvu další a zoufalou. Vydali jsme se dobýt zpět náš
prastarý domov Mórii. Jednoduché to zrovna nebylo, ale když přispěchali
gondorští se svými balistkami a „rozstříleli“ brány Mórie i se strážemi,
bylo vítězství naše. Trpaslíci opustili snadno dobytelnou osamělou horu
a s polovinou gondorských se usídlili do našeho ztraceného domova…TRPASLUJ
JE NAŠE!!!
Za nějakou dobu jsme oblehli, dobyli a zbořili Dol Guldur. Všichni jeho obránci
byli padlí a byl jich doslova plný hřbitov. Frodo prošel přes Trpasluj,
aniž by byl kýmkoliv zpozorován a pokračoval dál ve své (nikterak lehké)
cestě. Když jsme se vrátili domů do Mórie, černá armáda podnikla další
výpad a snažila se dobýt Mórii zpět. Naše a gondorské řady pomalu řídly.
Přišel nám na pomoc Ent, který nás a naše životy uchránil. Vytvořil
mezi černou a bílou armádou 5m široký volný prostor a zahnal skřety na
ústup. Ještě že skřeti neměli zápalné šípy!!! Vypadal hrozně
nazlobeně(asi skřeti cestou k nám vykáceli nějaký hájek) a hlavně se
nedal zastavit. Ještě že si nevzpomněl, že jsme si večer byli taky na dřevo.
Po vyléčení jsme vyrazili na oslabený Mordor s cílem dobýt jej, ale
nebyl až tak oslabený, jak všichni mysleli… Nu co na plat. Ležím zase
na hřbitově se svými druhy po boku a čekám, až nás naši mágové znovu
oživí (už je to přestává bavit)...
Všichni doplnili své řady a do našeho velkoměsta se hrnuly další a další
skřeti. Plná síla černé strany byla strašlivá, ale dala se zastavit. Já
i mí druhové jsme stáli opět bok po boku a bránili do poslední chvíle náš
domov. Postupně jsme umírali po boku gondorských, kteří se prokázali
jako naši největší spojenci. V tom se na obzoru objevila doslova „cválající“
jízda rohanu a vpadla na nepřítele z boku a za pomoci přispěchavšího Lórienu
, který skřetům vpadl do týla se z bitvy bitva pomalu stávala bitva vítězná…
Skřeti ještě jednou sice pronesli: „vyhlašujeme obléhání“, ale to
se na ně už hrnuli trpaslíci Mórie. To se ale ze znovunabytého bílého
společenstva stával mlýnek na „skřetí“ maso. Skřeti byli rozmetáni
a ti přeživší se stáhli zpět do Mordoru a čelili při ústupu krutému
pronásledování elfů a lidí. V Mordoru se opět zjistilo, že má černá
strana navrch a tak se jim podařilo vytlačit nás z Mordoru zase ven. Přispěchavší
rohanští byli zastaveni Sarumanem, který si je v dřívější fázi hry.
Když zbylá bílá armáda vytvořila řadu, Rohan se k ní přidal, ale po
vytvoření „černé“ řady byl Sarumanem rohanská posila odvolána a skřeti,
kteří nevěděli co mají dělat dřív (smát se nebo je pronásledovat),
napadli bílou armádu z boku. Zase jsem zemřel a znovu mně naši mágové
povolali zpět v plné síle. Vydali jsme se s našim králem (Dáinem) na
konečné dobytí Mordoru, ale zaskočilo nás pár spojenců, kteří nám
oznámili že se Frodo dostal nepozorovaně do Mordoru, kde byl prsten v
Orodruině ukován a teď i zničen. VÍTĚZSTVÍ JE NAŠE!!! BÍLÉ SPOLEČENSTVÍ
ZVÍTĚZILO!!!
Odešli jsme tedy spolu s ostatními na Pelenorská pole, kde se konala závěrečná
bitva. Zde se ukázalo, že Saruman si nepodmanil jen Rohan, ale i Roklinku a
Umbar. BYL NÁM TÍM VRAŽEN NŮŽ DO ZAD!!! Nic naplat. Sarumanova šedá armáda
se ocitla mezi bílou a černou a byla pobita. Vyhrát může ale jen jeden.
Po celodenních porážkách skřetů se nečekal ani žádný zázrak. Na celém
poli ležela těla padlých lidí, elfů, trpaslíků a skřetů. Zbyla jen
malá hrstka statečných, která černou armádu na dobro porazila a zvítězila.
Byl nastolen věčný mír a dobře se žilo ve Středozemi.
Elfové odpluli z šedých přístavů do zemí neumírajících, Gondor získal
zase po dlouhé době krále. Stal se jim Aragorn a za ženu si vzal Elfí
princeznu Arwen. Trpaslíci a hobiti zůstali každý u svých předchozích
činností a ve Středozemi zavládl na dlouhé časy mír.
#13#10
Do kroniky zapsal SIM
[Odkazy na reportáže,
fotografie a videa]