Jak změnila se Arda od časů kdy byla mladá. Jen Zlatý les uchovává odraz krásy ušlých dnů. Mohutné kmeny stromů, sytě zelené koruny, místo písní a místo míru. Však stín prorostl nebe a dny a válka přišla na Středozem. Osamělá Hora byla napadena. Malí otcové prosí o posily, posílám jim tedy těžkou pěchotu, lehkým rychlým krokem. Sám vycházím se svou rytířskou stráží na Elrondovu radu. Však tak zjizvená je tvář Středozemě, že těžko najít Roklinku. Erudík podařilo se. Bylo zjeveno mnohé - půlčík nese osud všech. Navracím se do Loriénu. Má paní Galadriel pohlédla do zrcadla…
Bloudíme křovím jak paka, a Nenymir si vzal velmi elegantní bílý plášť, který ovšem poněkud narušuje utajení. Několikrát jsme se málem srazily s Umberskými. Pak jsme hlídali Nenymira/Celeborna. Byl trochu paranoidní od okamžiku kdy prosákla zvěst, že Nepřítel vysílá cílené jednotky na likvidaci CP a panovníků bílé ( podpořená tím, že při osamělé procházce na Nenyho naběhli z hustníku dva kamikadze se slovy „JO! Je to on…naštěstí Stříberčina sekyra byla dobrá Noldorská práce.
Hodiny a vteřiny letěli neskutečně rychle, že nebylo možné uhlídat vše. Tak tedy mí vojevůdcové drží linie na frontách a slunce vyšlo nad Lórienem.. Arwen Undomiel byla zaslíbena Elessaru Elfkamovi.
Velmi dojemný okamžik. Vzpomněl jsem si na scénu, kdy se Lyrel Galadriel ptala zrcadla kdo je ve Středozemi nejkrásnější a to jí ústy Láďi Mnweho suše odtušilo, že Dagobyj. Lyrel chvíli vypadala, jako by zvažovala zda má dost magů na odpravení Manweho, ale pak se přidla k všeobecným výbuchům smíchu, aby několik desítek minut přišel Pyvvern a na otázku „kdo je…“, dostal od kolemjdoucího Láďi stíravou odpověď, „už jsem to říkal Dagobyj“
Od počátku jsem posílaly síly na Morii dle dohodlého záměru, Osgiliath připadl k řešení Rohanu a Gondoru. Zásluhou maršála Jízdmarky Desgenaise byla znovu obnovena posádka v něm. Tak tedy když Morie byla vyčištěna a navrácena Naugrim, Sauronova pozornost se obrátila na Edoras, štít bílé strany. I Noldorim za zvuku bubnů a mocného zpěvu vyšli krokem rázným a svedli boj na zelených pláních pod stínem Fangornu. Noldorský Herold Michy však při bočním obchvatu potkal nazgúla a neohroženě naň zaútočil. Souboj to byl vyrovnaný, ovšem Nepříteli narostla již dlouhá paže, i země byla zrádná, Michy uklouzl a nemrtví neznají slitování. Běžel jsem ze všech sil, však i mne zem zradila.Povstal jsem zní, neb nazgúl si chtěl souboj vychutnat a počal zápas, v němž byla vylomena čepel Noldorské sekyry, a jakmile mne zem zradila podruhé z hustníku vyběhla přesila a rozložila mne. Dům mého hroa se zhroutil, však mé fea planulo na bojišti a spatřilo Aragorna. Ten (zřejmě měl nutkavou potřebu mluvit nahlas do větru;o) mi sdělil, že Morie je sic naše, však za dvacet minut se na ni dá čekat hromadný útok, a pak bude kolem třetí potřebovat vyprázdnit Mordor. Poslal jsem tedy posly bílým národům, se zvěstí ať vedou své národy do lesů před Morii. Nakonec tam došli všichni a bočním obchvatem byli skřeti zatlačení hluboko za Temný hvozd.
Najednou zjistil, že má čas a tak se rozhodl že si něco ještě stihem dobýt. Z toho plynul výlet přes celou herní plochu pro dobývací zástavu. Bráška Kubík sic sprintoval, přesto nakonec až k branám Edorasu nám vyjela v ústery pouť s Paní Galadriel. Bylo krásné po rozhněvaném velitelském Nenymirovi vidět líbeznou laskavou tvář Lyrel Míriel. Však rozkaz k návratu a rychlý běh. Fronta se hodně roztáhla a Neny se vydal dobíjet proti očekávání nejspodnější věž - Moranon, čímž dosáhl jejího úplné napětí. Vždyť muselo být jasné že fronta bude prolomena?!
Zde došlo k půvabné epizodce, kdy Celeborn vyrazil kupředu tak prudce, že jeho osobní stráž zůstala kdesi ve vyšší linii. Když začal být systematicky ostřelován, počal poněku hysterčit na téma poslání a povinost osobní gardy. Tuto roli zaujaly půvabné temné elfky, nicméně, neb se kolem procházel Belcarnen s foťákem, přepadla jej lehká nervozita při představě, že bude doma vysvětlovat, proč má osobní stráž z půvabných a okouzlujících elfek. Moranon ne, a ne padnout,a Nenymir si neustále brblal pod čelenku, že už je čas. Najednou začal řídit ústup. Ústup tak podivný a chaotický že jsem mu vůbec nerozuměla ve kterém byli očividné díry.
Bylo třeba vylákat veškerou branou moc Temných sil. Srdce mi krvácelo když jsem povely rozkládal řady a nechával nepřítele využívat vzniklých mezer k jeho postupu a vraždění, však nakonec jsme ustoupily až na kraj lesa a od tud jsme je lákali hloubš…
Je na čase zmínit jednu z nejlepších věcí které Celeborn Liquindo spáchal. Když jsme v jakési fázi bitvy dobyli do skřetů zpět Rohan, shledal jej Neny neužitečným a nebezpečným jako možnou základnu skřetů a tak jej přikázal spálit. Pro Rohan měl v chvíly již připravený Dol Amroth -Přišel Gilros a přinesl zvěst, že v Dol Amrothu sedí dva skřeti. Nenymirovi svitlo v očkách - záminka pro čin tu byla a on rád rozšířil svou moc. I vzal oddíl pana Michala a vyrazil. Bohužel masakr se nekonal, neb skřeti vzali čáru a mizeli houštím. Tak byl elfy získán Dol Amroth. Do Lórienu přišel Hagen, že by chtěl k nám dát zástavu. Celeborn mu blahoskloně odtušil, že mu jako vznešený elf s radostí věnuje jednu věž. Hagen dal oči v sloup a odešel. Za pět minut byl zpět i celým mrtvým Rohanem. Celebornův projev- „ Dávám vám novou naději, oplaťte jí vítězstvím!“. O kus déle se vzal kdesevzal tusevzal udýchaný pan Michal „ Králi opravdu jim máme tu pevnost dát“ sípal s obnaženým mečem. Neny znatelně zbledl, bylo dobré pozorovat jej při představě, že poslední dva živé Rohiry zabijí Lórienští . Naštěstí vše dobře dopadlo,. No ehm, tedy následující minuty…
Byl čas, kdy maličký půlčík sám tam kdesi v pustině potřeboval vydechnout. Tak ústup prováděl jsem tak by co nejvíce lákal k bezduchému vrazdění azdání vítězného pochodu na bílou stranu. I to se povedlo. Entony vedl mohutný útok který vyčkával na hranicích pásu lučištníků, ovšem jakmile dorazila obléhací standarta převalily se jak voda. Mocné sevření dolehlo na velkou bránu. Obrané linie se střídal a přicházeli první mrtvý, déšť šípu jen omýval lavinu temné ,a do první řady došli už i šlechta a já král. Orel se chystal že poletí na spěšný let s Paní Galadriel,a přemýšlel jak udělat výapda by alespoň přeživší mohli posílit bratrské řady, píšťalky troubily, gong zněl ale marné bylo volání přes stovky skřetích hrdel…
Fenomén Kubík Nota Dorňák; „Bráško já tomu nerozumím, sle co musím udělta, aby ta jejich standarta jako nebyl“. „No jenom jí schodit“ Orel vzal Kubíka na křídla přelétl sním hradbu, pak Marjagila a ještě Michyho. Tito tři bratři, má osobní stráž, pronikly do týlu nepřítel, povalili jeho zástavu a tak zmařily obléhání. V tu chvíli zazněly kroky Gondorskýcha Roklinských, temná byla mezi kladivem a kovadlinou… sevřená ze tří stran…. A Frodo plnil své poslaní. V tu chvíly se Hágen Theoden rozhodl vrátit do Edorasu. Zpráva, že nemá kam se vrátit jej vyloženě otřásla, chvílu se zdálo že udělá nepředloženost, ale pak vyrazil s Rohirin na pomoc Morii. U trosek Edorasu se zatím usídlily části Ameby „ Strýčku Neny, když půjdu s tebou můžu si zabíjet skřety“
„jistě synovečku Trp end slíčku, jdem si zahrá zkopanou „
…Aragron mi oznámil, že cosi komplikuje cestu, neználý špeh. Tak s bratrem jsem se na onu dvojici vrhly a přemohli jí. Můj protivník padl rychle čepelí sekyry, však skrze svou laskavost došel Kubík smrti. Chtěl ji jen přemoci silou příliš pozdě jsme zjistily, že neto prostě v timhlo Glum. Oplakal jsem ztrátu bratra a Glumovy nasadil loriénské lano.Vedl jsem jej do Zlatého lesa, když poslové zvěstovali že prsten byl zničen a stín pominul. Jako na povel se vojska sešla na polích Pelanoru a počala se formovat. Můj příbuzný Pyverrn mi oznámil, že byl dnucen volit mezi sarumanovým područíma nebo rozpuštěním národa, a tak mne požádal o přijetí. S hrdostí a radostí jsem to přijal a jmenoval jej prvním vojevůdcem. Však v tu chvíly bylo jasné, že je čeho se obávat. Z Rohanu přicházeli zprávy rozličné a tak jsme s Aragronem ihned ustaviliy dvě elitní komadna za účelem likvidace Sarumana. Eružel jsme již vkráčeli do bitvy která byla zmatečná a nepřehledná, na konec s podařilo znovu zformovat armády,a šedá zůstala uprostřed. Během bitvy Saruman padl a já přijal omluvu maršálů Jízdmarky, za tože proti mně kdy tasiyl čepele. Vítězství už se nedalo zabránit*
[Odkazy na reportáže, fotografie a videa]