První recenze / názor na rozšířené Dvě věže
Zdroj: TheOneRing.net
Viděl jsem rozšířenou verzi Dvou věží zhruba před týdnem
a jsem velmi rád, že mohu napsat, že fanoušci budou opravdu potěšeni.
Bohužel nemohu říct, jak se mi podařilo k filmu se dostat, protože bych
mohl skončit stejně jako skřet snažící se uprchnout z Helmova
žlebu...
Myslím si, že rozšířené Společenstvo odvedlo opravdu skvělou práci při doplňování detailů v příběhu a přidávání věcí, které by fanoušci bývali rádi viděli už v sestřihu pro kina, ale rozšířené Dvě věže mnohem podstatněji doplňují původní verzi. Mnoho nových scén opravdu pomáhá vysvětlit dialogy nebo scény z původního sestřihu. Malou ukázkou budiž třeba scéna hned z počátku filmu, ve které Sam a Frodo jedí lembas a Frodo říká něco jako: "Tobě nic nezkazí náladu, že Same?" a Sam se rozhlédne a odpovídá: "Ty dešťové mraky by mohly." Ve verzi pro kina další scéna ukazuje hobity putující v mlze a zjišťující, že chodí v kruzích. V rozšířené verzi uvidíme nejprve Froda se Samem jak sedí skrčení pod svými plášti v pořádném lijáku a pronášející něco ve smyslu "je lepší moknout než bloudit v mlze". Zároveň tato scéna dává poprvé prostor Glumovi, který hobity pozoruje zpoza kamenného převisu. Nebudu se snažit popsat vše co si pamatuji - musím říct, že jsem si opravdu užíval nové neočekávané scény. Ale pro ty z vás, kteří chcete vše vědět předem, tady je pár nových scén:
Během toho, co Smíšek s Pipinem popíjejí entí nápoj, zápasí s
obrovskou nádobou ve které je a spadnou mezi kořeny stromu, který je začne
vcucávat dovnitř a pokračuje až do chvíle, než se opět objeví
Stromovous, zahraje si na Toma Bombadila a zachrání je. Nevím, zda fanoušci
knihy ocení tento náznak dědka vrbáka (ten strom mi nepřišel moc
jako vrba), ale scéna se mi líbila a zvýraznila to, že les je nebezpečný
a podrážděný, což jen prospělo scéně, ve které huorni vyrážejí
k Helmovu žlebu a také na konci scéně se skřety prchajícími do
lesa. Závěrečný záběr na les mi připomněl scénu
hned ze začátku, když skřeti vedoucí hobity k Sarumanovi prohlašují:
"Vypadá to, že se maso vrací do našeho jídelníčku chlapci!" Žádné
létající vnitřnosti, ale spousta agresivního svíjení a kroucení.
Ironie, ale pěkný odkaz... a velmi PJovské.
Uvidíme více rozhovorů ve chvíli, kdy Gimli, Legolas a Aragorn
vstupují do Fangornu. Legolas říká, že elfové původně učili
stromy mluvit a Gimli k tomu dodává, že ho nenapadá vůbec nic, o čem
by strom mohl mluvit kromě mizerných veverek. Mám pocit, že jeho komentář
byl trochu trapný, proto si jej asi také pamatuji. Ale ostatní nové dialogy
jsou skvělé. Je zde spousta nových (mnohem úspěšnějších, z
mého pohledu) humorných momentů, které myslím opravdu dobře dotváří
jinak temný a krutý děj.
Jen pro příklad... Smíšek s Pipinem párkrát zmiňují dobré dýmkové
koření a na konci je pár fajn scén z paběrkování v Železném
pasu, ve kterých nalézají jablka, něco co vypadá jako krocan nebo velká
slepice plující v jezeře vytvořeném povodní. Sledují řadu jídla
až do skladiště, kde nalézají soudky plné dobrot. Je zde vtipná scénka
se Stromovousem, který dojde k otevřeným dveřím v ruinách a podívá
se skrz ně dovnitř. Vše, co slyšíte, jsou hlasy Smíška a Pipina,
kteří si právě užívají všech těch dobrot a ve vzduchu jsou
vidět mráčky stoupajícího kouře.
Je zde také scéna s Červivcem vracejícím se do Železného pasu.
Popisuje Sarumanovi Aragorna, Legolase a Gimliho. Saruman se zeptá specielně
na Aragorna a Gríma popíše jeho prsten. Saruman si jej vyhledá v knize a
praví: "Takže Gandalf si myslí, že objevil Isildurova dědice... Bez
ohlednu na to..." To si myslí!
Rozhovor s Faramirem
Zdroj: www.lordoftherings.net
Není komplexnější postavy v Pánu prstenů než Faramira. Je
vojákem se srdcem učence... svědomitý syn zavrhnutý otcem... s
bratrem, kterému se nikdy nemůže vyrovnat... muž, který má Jeden
Prsten ve svých rukou a dobrovolně jej dá pryč. Je to bohatá role a
David Wenham považuje za velké štěstí, že se jí mohl zhostit.
Jaké úkoly leží před Faramirem v Návratu krále?
Faramir prochází během příběhu Pána prstenů neuvěřitelnými
strastmi a v Návratu krále se vše jen vystupňuje. Je po dlouhý čas
pod obrovským tlakem a jednoduše dojde ke kritickému bodu. Napětí ve všech
dějových liniích je na naprostém vrcholu.
Jaký je Faramirův vztah s jeho otcem, správcem Gondoru, Denethorem?
Denethor je starý muž na hranici zdravého rozumu a nutí Faramira dělat
věci, které nejsou vůbec logické a vedou jeho muže k téměř
jisté smrti pod rukama Sauronových skřetů. Ale svého otce miluje a
plně se jeho rozkazy řídí.
Jak se Faramir vyrovnává s tím, že žije ve stínu staršího bratra
Boromira?
Faramir zjišťuje, že nikdy nedokáže dostát očekáváním svého
otce. Boromir byl oblíbený syn. Boromir byl nespoutaný válečník, zatímco
Faramir přemýšlivý, donucen vést své muže za velmi obtížných
okolností. Po Boromirově smrti Gandalf vše shrnuje když říká, že
Faramir v podstatě zastává práci dvou bratrů.
Ale Faramir je také dobrý válečník, ne?
Jasně! Je odvážný, loajální a velmi schopný. A bez rozmýšlení by
dal svůj život za Gondor.
Co
nám můžeš říct o bitvě na Pelennorských polích? Po tom všem
je to Faramirův útěk z Osgiliathu, který zvěstuje začátek
obléhání...
Je to největší bitva z Války o Prsten. Když o tom zpětně
přemýšlím, myslím na rozsáhlé planiny a koně. Vzpomínám si,
jak jsem se musel štípat abych si dokázal, že to není sen, když jsem
jednoho dne seděl na koni uprostřed stovek dalších jezdců a
myslel na to, jak zatracené štěstí mám.
Říká se, že scény z Minas Tirith jsou úchvatné.
Jsou. V jednom Wellingtonském kamenolomu byla vybudována obrovská scéna
s velkou částí města. Velikost byla prostě zdrcující, úroveň
detailů neuvěřitelná. Jednou jsem se přistihl, jak se prostě
toulám ulicemi. Bylo velmi snadné se do toho vžít.
Dostojí Návrat krále očekáváním?
Vím, že očekávání jsou obrovská, ale jsem si jist, že film jim přinejmenším
dostojí, pokud je nepřekročí. Návrat krále byl pro Petera Jacksona
vždy nejoblíbenějším dílem.
Je na tom projektu něco, co tě opravdu ohromilo?
Výtvarná stránka je pro mne naprosto neuvěřitelná. Ten obrovský
rozsah a zároveň detaily. Je úžasné, kolik potu, bolesti a lásky šlo
do scén, kostýmů, zbraní, zbrojí... Je to ponižující zkušenost, vidět
to množství dřiny, které do toho lidé dali. Snažili se, aby na plátně
vše vypadalo pravdivě. "Skoro" nikdy nebylo dostatečně
dobré. Myslím, že mám skutečně velké štěstí, že jsem se
toho všeho mohl účastnit.