Návod k použití: Každá lekce sestává ze slovní zásoby, která není určena k povinnému nabiflování, nýbrž k vybírání podle chuti, a návrhů, jak ji používat, decentně a citlivě doplněného o nejnutnější gramatický výklad. Od čtenáře se očekává, že si nejenom přeloží uvedená slovní spojení a větičky, ale bude na jejich základě tvořit stále nové, nejprve podle stejného vzorce, pak stále košatější a originálnější, dokud se úplně "nerozmluví". Pokud není - v hranatých závorkách - uvedeno jinak, slova se čtou přesně tak, jak jsou psána. Zkratka za slovem odkazuje na (nejznámější) pramen, kurzíva na autorčiny dohady až pusté apokryfy.

Seznam předchozích lekcí

5. lekce

1. V předchozích lekcích jste měli možnost se naučit tvořit jednoduché větičky o přírodě s užitím slovesa "ná" - je; nejjednodušší množné číslo (quenijština má celkem tři!), tvoření přídavných jmen slovesných a třetí stupeň přídavných jmen (ostatní se nedochovaly). Slovní zásoba této lekce vám umožní pohovořit také o duševních a charakterových vlastnostech mluvících bytostí ve vašem okolí, tedy např.:

            Nildor nar alassie. 
            Mamil ná anvoronda.

Abyste však měli možnost vyjádřit svůj obdiv a lásku přímo jim, naučíme se používat slovesa ve druhé osobě:  
- tvary pro všechny osoby se většinou tvoří přidáním osobní koncovky za sloveso. Pokud slovesný kmen končí na souhlásku, váže se přes i  
- tvar pro druhou osobu množného čísla (a pro vykání) je -lye (nebo zkráceně -l). Protože dlouhá kmenová samohláska jednoslabičných slov se přidáním koncovky většinou zkracuje, je tvar slovesa být pro druhou osobu "nalye". Můžeme tedy svým nejbližším říci například:

Nalye/nal finya, polda, moina, handa...

- familiérní forma druhé osoby je žel mnohem, mnohem méně jistá než zdvořilostní. Nedochoval ase z toho prostého důvodu, že elfové tykali jen nejdůvěrnějším přátelům nebo naopak nejopovrhovanějším nepřátelům. Protože bychom měli při používání quenijštiny činit totéž, vystačíme si naštěstí v mnoha případech s vykáním. Pro členy nejbližší rodiny však tykání rozhodně potřebujeme - možná tedy zní: delší tvar natye, kratší tvar nat.

 Zkuste tedy své bližní trochu pochválit, třeba na nich přece jen něco dobrého najdete (ne abyste zabrousili do špatných vlastností, toho už slyší od rána do večera dost!) Pokud ovšem toužíte si osvojit i slova pro negativní vlastnosti a přitom nezačít bezhlavě kritizovat, zkuste to pomocí slovesa "nebýt": "není"=ume, "nejste"=umilye/umil, "nejsi"=umitye/umit

Perinor umir alte.

Orqui umir faile.

I hildo ume handa, nan voronda.

Málo, umilye verya, nan nilda, moica ar tiusima. Hanta.

Jiná možnost je využívat předpon il- (pravý opak) (varianta, výhodná hlavně pro slova, začínající souhláskou: ala-) a ú- (ne s názvukem něčeho zlého)

 firin=zemřelý                           ilfirin=nesmrtelný

 saila=moudrý                          alasaila=pošetilý, nemoudrý

 vanima=krásný, správný           úvanimo=nestvůra

(-ú zatím navazujte raději jen přes souhlásku.)

 2. Až se pustíte do těchto úkolů, narazíte poměrně brzy na dno slovní zásoby. Pokusíme se tedy hledat co "nejlegálnější" cesty, jak ji rozšířit:

 -a- V quenijštině často může jeden výraz znamenat alespoň dva slovní druhy. V tom je tato řeč opravdu blízká angličtině, kde např. "water" je voda - vodní - zalévat atd. Samozřejmě, to vede k jistému zploštění jazyka, pokud tu nejsou hezká synonyma, ale v naší nouzi, než budou objevena, se myslím celkově vzato můžeme spolehnout, že použít slovo jako jiný slovní druh nebyl problém a posluchač si význam odvodil ze smyslu věty.