Peter Jackson o změně charakteru Faramira ve filmu
V
jednom
z rozhovorů prozradil režisér více o tom, co vedlo scénáristický tým změnit
postavu Faramira způsobem, který se fanouškům knihy příliš nezamlouvá.
Jeho vysvětlení je logické a snadno pochopitelné. Můžeme jen litovat, že
si filmové zpracování naší milované knihy žádá i oběti tohoto druhu. V
knize je Faramir čistý, vznešený, netouží po moci, kterou mu Prsten
nabízí. Ve filmu podstatně potemněl, Prsten jej doslova vede na špatnou
cestu...
Peter Jacskon: Na krátký čas, jistě. Udělali jsme tuto změnu, pokud ji chcete použít jako příklad, a jde přesně o situaci, kdy se role filmaře a spisovatele zásadně liší. Děláte rozhodnutí jako tvůrce filmu a, správně či špatně, měníte věci, o kterých si myslíte, že potřebují změnit. Do této epizody v tomto konkrétním snímku jsme potřebovali přiměřené množství napěti. Frodo a Sam jsou v zajetí. Putování se stává ještě komplikovanějším právě kvůli faktu, že jsou vězni. V knize jsou vězni pouze po krátký čas. Ale pak, v knize velmi rychle, Tolkien tuto zápletku opouští a odhaluje nám Faramirovu ryzost. V jednom místě Faramir říká: "Ale už se neboj! Já bych tu věc nevzal, i kdyby ležela u silnice."
Pro nás, filmaře, takovéhle věci přinášejí poměrně dost velký problém, protože jsme strávili spoustu času v minulém i tomto filmu, abychom ukázali Prsten jako neuvěřitelně mocný. A pak přijde nová postava a řekne "Ach, ten mne vůbec nezajímá." A jde přímo proti tomu, co se nám podařilo ustanovit, přímo proti našim vlastním pravidlům. Ve filmu jistě potvrzujeme, že by Faramir neudělal to, o co se Boromir pokusil, a má dostatek sil říct "Ne, jdi svou vlastní cestou. Nyní již chápu." Chtěli jsme to udělat poněkud obtížnějším, mít zde více napětí než bylo v knize. Ale to je přesně to, odkud rozhodnutí tohoto typu přicházejí.
Peter dále mluvil o tom, že podle něj jsou Dvě Věže v některých ohledech nejslabší z celé trilogie. Že sice mohl umístit všechny nezapomenutelné okamžiky z knihy i do filmu, ale některé jiné bylo nutné zvýraznit a další přidat, jako například více rozvést napětí z toho, co musejí udělat, které je mezi Frodem a Samem, jenž ve filmu vyústí v hádku a dokonce "souboj".
Dvě Věže pokračují v diváckém úspěchu po celém světě
Je hloupé, že informaci o tom, jak dobře si Dvě Věže po světě
vedou, mohu předat jen ve formě zisků tohoto filmu. Ale už je to tak, my lidé
si prostě potrpíme na čísla. Samozřejmě, máme tu i oslavné, v zásadě
vytýkající jen drobnosti, recenze ve všech zemích, kde již film běží.
Ale nejlepší obrázek o úspěchu filmu podávají narvaná kina po minulý víkend.
Následující text pochází z www.boxofficemojo.com.
Pán Prstenů: Dvě Věže už s nadějí hledí na tržby přes miliardu
dolarů, hlavně díky ohromujícím číslům z 26 území a odhadu New Line,
která očekává, že film si povede o 20-25% lépe než Společenstvo Prstenu,
které na tržbách po celém světě získalo 860 milionů dolarů. Pokud se Dvěma
Věžím podaří miliardu dolarů překonat, budou tak teprve druhým filmem,
který to dokázal. Poprvé se to podařilo Titanicu s tržbou po celém světě
1.8 miliardy. Po pouhých pěti dnech mají Dvě Věže po celém světe celkem
190 milionů dolarů, z toho 87.9 milionů mimo Spojené Státy, což je o 38%
více než u předchozího dílu.
Ve Velké Británii pětidenní promítání na 1,160 plátnech přineslo celkem
20.9 milionů. V Německu jsou tržby 19.4 milionů z 1,266 pláten
historickým pětidenním rekordem. Skandinávské země celkem přinesly 10
milionů. Ve Finsku 58 kopií filmu přineslo přes víkend neuvěřitelných
662,838 dolarů a přidáno k tržbám z předchozích dní to dělá celkem
1,023,950 dolarů. V Dánsku Dvě Věže překonaly rekord s tržbou 2.75
milionů, což je o 65% více než u Společenstva - a 19. prosinec byl rekordně
nejúspěšnějším dnem s 825,646 dolarů. Švédsko přineslo 3.5 milionu ze 151
a Norsko 2.7 milionu z 96 pláten. Dvě Věže uchvátily ve Francii diváky
tak, že ti nechali na pokladnách 9.8 milionů z 973 pláten. Následuje Španělsko
se 7.1 milionů ze 471 pláten, Jižní Korea (5.8 milionů) a Mexiko (3.1
milionů z 553 pláten).
Ve čtvrtek 19. prosince zlomil film rekord utržením 377,509 dolarů na Novém
Zélandě a stanovil i nový rekord pro víkend, kdy získal 1,179,862 dolarů
ze 103 pláten. Domovina Petera Jacksona a místo natáčení filmu ocenilo práci
všech, kteří se na filmu podíleli...
Podle Rolfa Mittwega z marketingu a distribuce New Line je zvýšený úspěch
Dvou Věží proti Společenstvu způsoben třemi faktory: 15% nárůstem v počtu
současných promítání na 5.400, zvýšením počtu diváků díky masivním
prodejům DVD a VHS a také tím, že Společenstvo běželo na placených kanálech
ve Spojených Státech a Jižné Koreji.
Pozn. do všech výpočtů se ale jistě promítne to, že o existenci jakéhosi
Společenstva Prstenu v kinech se lidé dozvídali postupně, filmu pozvolna
propadali a i současní fanoušci jej viděli poprvé třeba až dva měsíce
po premiéře. Dnes všichni tito lidé jdou co nejdříve po uvedení dalšího
dílu a počet návštěvníků tak bude dle mého názoru klesat rychleji, než
tomu bylo u Společenstva... i když to zase mohou "zachránit" několikrát
opakované návštěvy právě těch nových fanoušků :o)
Miniatury pro bitvu v Helmově žlebu
Z www.lordoftherings.net
přeložila WeeDee, díky moc!
Bitva
v Helmově žlebu není jen největší akční scénou ve Dvou věžích, je to i jedna z největších bitev v celé
trilogii. Takže, co je tajnou zbraní Petera Jacksona při tomto obrovském filmařském výkonu? Sekce miniatur.
Alex Funke, šéf vizuálních fotografických efektů sekce miniatur pro Pána Prstenů,
mluví o nesmírně těžkém úkolu svého týmu a spoustě úžasných vymožeností ve vytváření Helmova žlebu.
„Připojil jsem se k Pánu Prstenů už před začátkem natáčení živých scén a začal pomáhat v přípravě sekce miniatur, které jsme začínali dělat v podstatě
z ničeho. Našli jsme si prázdnou budovu, udělali ji vzduchotěsnou a postavili jsme tam všechno zařízení pro kontrolu pohybu včetně čtyř obrovských dunících výbav, které na Novém Zélandě předtím vůbec nebyly.
Nejprve jsme začali nazývat naši práci „maxiatury“, protože i když jsme pracovali s miniaturami, někdy se tyhle věci nakonec staly obrovskými.
Helmův žleb je toho dobrým příkladem.
Požadovaly se od nás tři rozdílné sady, ze kterých jsme dvě postavili přímo na místě Helmova žlebu, v kamenolomu u Wellingtonu, protože jsme potřebovali
volný prostor. První sada byla ta, které jsme říkali „částečné stavby v životní velikosti“. Byly to části opevnění a cesty, které byly dost velké, aby na nich hráli sami
herci. Obsahovaly i skutečné místnosti pro žebříky, skutečný oheň a tak dále.
Potom byla ještě „poloviční“ sada, kterou jsme používali pro celkové záběry
pevnosti. Právě proto, že tato sada nebyla krytá před živly, nebyla určena
na drobné detailní záběry, neboť by se stejně mohla zřítit při prvním dešti.
Pro skutečné detaily jsme vytvořili ve studiu 1/35 sadu, kterou jsme jako jedinou použili pro všechny
záběry "z vrtulníku" - jak u hradeb, tak i všechny záběry nad věží, protože tohle by s „polovičním“ modelem nešlo.
Když byla sada hotová,
mohli jsme určit způsob vytváření záběru a Peter jen schválil umístění kamery.
Poté jsme ještě mohli dělat „hyper detaily“ přesně toho, co měla kamera snímat.
Také proto jsme používali vyšší stupně prašnosti nebo lepší kvalitu trávy a tak podobně.
Protože vytváření trávy správné výšky nebo tvoření udusaných mezí, skrz které pochodují vojska, je právě to,
co vás donutí věřit, že jde o skutečné místo .
Jedna z hlavních částí obležení Helmova žlebu je něco, co Peter chtěl přesně
podle svých představ. Chtěl, aby skřeti zvedli žebříky a opřeli je o stěnu, a aby je obránci odstrčili a oni spadli dolů.
Znělo to jednoduše, až na to, že ty žebříky by musely být v reálném světě 100 stop vysoké, a to se nikdy nedalo natočit.
Tudíž se to muselo udělat částečně miniaturně a částečně digitálně.
Použili jsme 1/35 sadu a začali s pohybem malé kamery shlížející na hradby a na obránce.
Byli tam střelci střílející šípy, lidi vrhající kopí, a viděli jsme také žebříky objevující se na hradbách.
Když skřeti šplhali nahoru, obránci začali žebříky dlouhými tyčemi odstrkávat, dokud nedosáhly svislého bodu a nespadly na zem.
Tedy prostředí akce jsou miniatury a poté nastupuje výpočetní technika, která dostane obránce nahoru na zeď a skřety programu Massive dolů pod ni.
V efektech jsme se snažili simulovat živé záběry v mále velikosti, což znamenalo, že jsme museli pohybovat kamerou, aby to vypadalo jako akční
pohyby. Abychom mohli tohoto dosáhnout, museli jsme pohybovat kamerou velmi blízko k naší sadě,
kdy vstupuje na scénu kamera s kontrolou pohybu. To je takzvaný motorem řízený systém s dohlížejícím počítačem, který vám nabízí pohyby kamery pokaždé přesně stejným způsobem, dokud nedostanete záběr, který potřebujete.
Jiný kus téhle skládanky je speciální čočka, což je vlastně jen dlouhý periskop jako v ponorce, jenže tenhle má na konci čočku kamery.
Toto jsme využili, protože jsme často potřebovali točit opravdu blízko k modelu a obyčejnou kamerou by to nešlo.Představuje to například hercovu úroveň očí a bod jeho výhledu.
Poprvé jsem četl Pána Prstenů v roce 1961 a od té doby jsem ji četl pravděpodobně každý rok znovu. Nikdy jsem si ale nemyslel, že podle ní někdo někdy opravdu bude dělat film.
Naštěstí Peter řekl, že tohle není o efektech, nýbrž že je to o vyprávění milovaného a velmi dojemného příběhu.
Když vidíme jen efekty, pak děláme tuhle práci špatně. Peter je plně
oddaný tomu udělat film, který je přesvědčivý.“