Ve dnech 15. - 17. listopadu se uskutečnil další z velkých srazů toho
webu. K dispozici je několik reportů a prvních pár desítek fotografií, tak
si to všechno užijte. Třeba to bude příště ještě větší a ulítlejší
:o) Co takhle jedna velká "párty ve frontě" před začátkem
Dvou Věží?
Report od (v)Eru
Poté, co
jsem se dnes kolem jedné odpolední vzbudila z vydatného, komatu podobného
dvanáctihodinového spánku, jsem s překvapením zjistila, že něco není v
pořádku – předměty kolem mě jsou podivně rovnoměrně rozmístěné
(jeden by skoro řekl, že je u mě uklizeno, ale to by řekl jen ten, který by
mohl srovnávat se stavem na Čenisově chalupě), ovzduší vykazovalo absenci
smrádku vzniklého smíšením alkoholových a nikotinových výparů s různými
jinými plyny… a co mě překvapilo nejvíce bylo to, že v místnosti bylo
strašně málo lidí – jeden. Po chvíli jsem si uvědomila krutou pravdu –
jsem doma ve svém panelovém pokojíčku na hnusném kladenském sídlišti a
Velkomoravský sraz skončil! Abych zmírnila abstinenční příznaky po přítomnosti
tolika lidí a po tom krásném prostředí, rozhodla jsem se tam ještě nějaký
čas strávit prostřednictvím reportku.
Pražská
sekce účastníků (tj. Kanyapi, Amduir, Nanthei, Anniris., Andre, Kahlan
Ammnel, Láďa, Lord, Fanaurwen, Deanne, „Diseasek“ a já) vyrážela z
Prahy něco po jedné. Na nádraží se sešli (skoro) všichni a po předávání
různých podezřelých předmětů a po rozloučení s Monsterem, který
pouze předával ocelový meč pro Celebrina, jsme naskákali do vlaku a jali se
vyhlížet Darnela, který poněkud nestíhal. Až do samého rozjezdu vlaku
jsme nepřestávali věřit…leč život je pes a tak se zoufalý a statečný
Darnel vydal za námi následujícím vlakem. Cesta byla dlouhá jak týden, ale
nakonec jsme se po přestupu, který si někteří zpestřili riskantním
dobrodružstvím – totiž konzumací lahůdek z ValMezského nádražního
bufetu – setkali na nádraží v Rožnově pod Radhoštěm s Gwynbleiddem,
který se poněkud neuváženě rozhodl propůjčit své auto (ono vlastně není
jeho – tím to možná bude :o) k přepravě nás a bagáže na místo určení.
Autíčko, ve kterém zbývalo několik centimetrů kubických volného prostoru
se po opuštění posledních vesnic v údolí jalo statečně vyšplhat na hřeben
a když jsme z něj vylezli (spíš vypadli), naskytl se nám úžasný pohled
na měsícem ozářené horské louky a lesy a světýlka vesnic v údolích.
Vydali jsme se ke skupince dřevěných chalup a v jedné z nich už nás přivítal
pán domu – Čenis s Tytylkou a Skackalem. Chalupa tou dobou ještě vypadala
moc krásně a Čenis na mou otázku zda nelituje toho, že nabídl právě tuto
budovu na oběť VM srazu odpověděl, že jsme přece inteligentní a rozumní
lidé…ha ha. O nějakou dobu později dorazila potem zbrocená první skupina
Brňáků a za ní další (byl to pro mě nadlidský výkon zapamatovat si
alespoň polovinu těch nových nicků) – Ellanor s Desgenaisem, Ymber, Buzz
Fuzz, Glum, A.D.A., Mara, Wan, Namarie, Celebrin Edhel, Arin, Sang Am, Vicana
alias Elijah Wood, QCPX, Wulf a sólo Megajohn s Kobietou. Abych dokončila
seznam účastníků – druhý den dorazili ZY a Lescou DL (za
zapomenutí někoho se omlouvám :o) Hlavní kalicí místnost se
zaplnila tak, že nebylo k hnutí (a k sednutí) a během chvíle už se
chlastalo (vytvořilo se několik alkoholových úrovní – od nulové – čajaři
– přes vinaře po tvrďáky) a linula se hudba střídavě z CD a z
Desgenaise. Kobieta k tomu ukuchtila výborný buřtguláš, Kahlan nám udělala
módní přehlídku od firmy „Shackal – kroužkové spodní prádlo“ a tak
byli všichni spokojení. Po pár hodinách přestal být spokojený A.D.A. a
jeho nejbližší okolí…ale noc se přehoupla do druhé poloviny a jen pomalu
se lidé kolem třetí čtvrté postupně vydávali na kutě. Za sebe osobně
mohu dát k dobru jak jsem ve tmě surově dupala dost dlouho po Wulfovi,
který spal vedle mého lože v domnění, že je to Deaneina krosna (ale
on ani nekvíknul :) – později si na něm ve stejném domnění rozestlal Láďa
svou karimatku, ale Wulf byl již natolik apatický, že jsem Láďu musela
upozornit já. Když už jsem i přes strašné vedro a skřeky s hlavního
stanu jevila známky spánku, přišla Deane s Čenisem, s kterými jsem sdílela
onu krásnou červenou matraci a rozhodli se, že zábava teprve začíná
(ostatních několik lidí v místnosti nebylo tohoto názoru), takže jsem
jejich chichotání a kecání musela ukončit několika přesně mířenými údery
polštářem. Kdybych to nebyla udělala já, udělal by to zcela jistě Wulf s
Láďou, kteří vzteky tiše supěli vedle nás.
Druhý
den se skupinka dobrodruhů (tj. těch, co jim nebylo špatně) rozhodla zdolat
tyčící se kolmý štít Radhoště. Rázně a odhodlaně jsme se vydali větrným
a překvapivě teplým dnem směrem vzhůru a již po prvním strmém kilometru
slabší povahy proklínali sami sebe a Kvíču, jež smrtelným tempem vedl
skupinku. Během cesty mi Kanyapi vyprávěla svou noční historku, ve které
hrál významnou roli Shacki a její kalhoty… Zpocení a rudí jsme nakonec
dofuněli k slavné soše Radegasta, kde proběhla konzumace medoviny, hromadné
focení a výpad Desgenaise a Celebrina proti onomu drzému pohanskému bohovi.
Podnikli jsme krátkou, leč namáhavou (za rychlost a sílu větru by se
nemusel stydět leckterý tropický cyklón) hřebenovou túru k vysílači a
slavné kapličce a zpět a pak se skupinka odebrala zpět pěšo, druhá
skupinka autem a pár se nás rozhodlo ještě podívat se na Pustevny s výraznými
postranními úmysly (tj. brynzové halušky, česnečka nebo kyselačka,
bramborové trojhránky a kuře po zbojnicku). Vedoucí logistiky - Gwynbleidd nás
potom naskládal do Formana (9 kusů je celkem slušný výkon, přičemž já a
Darnel jsme měli v kufru asi největší komfort) a odvezl na základnu, kterou
za naší nepřítomnosti štědře poznamenal Shackal, který rozhodně nelenil
a už od rána pilně chlastal…Mrtvoly už tou dobou obživly (např. strýček
Disease už rozdýchal téměř letální dávku Semtexů s vodkou) a tak se dál
vesele jedlo (Ellanořiny špagetky mňam ) a pilo, zpívalo a čumělo na filmíky
a klipy. Část z nás dávala přednost kalení na čerstvém vzuchu na lavičce
před chalupou (nedivím se, vzduch v kalící místnosti byl prudce toxický
:o), která měla obě dvě rána ulomenou minimálně jednu nohu. Cosi jsem
zaslechla o focení aktů…Kolem půlnoci několik romantičtějších z nás
(já, Láďa, hobitky, Celebrin Edhel, Čenis, Tytylka, Wulf) neodolalo vábení
vlahé a teplé hvězdné noci a tak jsme se na stříbrně se lesknoucí louce
oddali různým hrátkám - ne ne, nic takového – nejdříve jsme hráli
jistou hru s válením sudů ze svahu dolu a když se nám po šestém kole udělalo
všem hrozně špatně od žaludku, zvolili jsme stabilizovanější variantu a
hráli asociační slovní fotbal (téměř všechny asociace kupodivu souviseli
s Tolkienem :o). Kouzlo noci nás očarovalo natolik, že jsme se rozhodli spát
pod širákem. První pokus nám sice překazil lehký deštík, ale kolem druhé
ranní se ti, co vytrvali a neusnuli opravdu vydali na louku a pod hvězdami
uspořádali nefalšovaný neočekávaný hobití dýchánek s meteority, klobásou
s chlebem, ukolébavkou, ranní návštěvou Medděda a drkotajícmi zuby.
Ráno se vydatně posnídalo (padlo několik lahví
těch nejlepších vín) a někteří „nervózní“ jedinci (Fan a já) začali
jevit známky neklidu nad totálním bordelem panujícím v chatě. Ovšem – málem
bych zapomněla na největší událost víkendu – na trávě před chatou se
našel UWO – unidentified white object – bohužel záhada zůstala (radši)
nevysvětlena (myslím, že určité vysvětlení může podat Diseasův citát,
který se tu jistě někde objeví!). Speciálně kvůli Darnelovi musím zmínit
pro mě adrenalinovou záležitost, kdy mi teplým dnem zblblá včela vletěla
při snídani do nohavice… naštěstí se nedostala dál než ke koleni :o).
Kupodivu nakonec jsme chatu jakž takž profackovali (Čenis, jehož rodiče měli
to odpoledne přijet obhlédnout situaci, se jen tak psychedelicky usmíval a občas
propadal záchvatům hysterického pláče) a víceméně úspěšně opustili
chatu a dorazili do Rožnova, kde se odpojili první z nás (Ostravská sekce).
Ve ValMezu jsme se rozloučili s Brňáky abychom se s nimi o hodinu později
setkali znovu v Přerově :o) a v Hulíně dali uspěchané sbohem Celebrinovi,
jež se vydal na osamělou cestu k domovu. Naše cesta osamělá nebyla, právě
naopak, únavou a alkoholovými dojezdy vyšinutí jsme se celou cestu dobře
bavili a způsobili mírnou psychózu našemu nebohému spolucestujícímu v kupé.
V cílové stanici jsme se rozloučili i my Pražáci.
Shrnuto
podtrženo - sraz byl velmi povedený a nechybělo mu nic, co k takovýmto srazům
patří – zábava, ztráta důstojnosti některých jedinců, vznik nebo utužení
přátelství…
Nemohu na
závěr nezalitovat neúčasti Belcarnena (neboť ten za to všechno může –
ukažme si na něj prstem - nebo kurzorem) a Ruby i všech ostatních. Díky vám
všem a doufám, že brzy nashledanou!!!
Report od Fanaurwen
Začali jsme trochu nešťastně, když Darnel nestihl vlak
.
Já ale cestuju vlakem ráda, tedy vlakem z města do města, ne skrz vlak z vagónu,
co nejede do ValMezu, do vagónu, který tam jede. To je náročná kratochvíle.
Nicméně tento přesun jsme zvládli beze ztrát. A jakmile se Kahlanka dvakrát
vyspala
,
byli jsme v Meziříčí, kde jsme přestupovali.
Když jsme už za tmy dojeli do Rožnova, ani se nám z vlaku nechtělo, předně
tedy proto, že jsme si pro rozjetou zábavu ani nevšimli, že vlak již dojel.
Z Rožnova jsme byli většinou odvezeni autem (Gwyne díky, pořád Ti visíme
za benzín).
Krátce po nás přibyli brňáci a s nimi ztracený Darnel. To už se skoro
nebylo ani kam postavit, natož posadit. Trvalo mi opravdu dlouho, než jsem ke
všem přítomným obličejům dosadila tu správnou ikonu. Ráda jsem Vás
poznala
Po Kobietině buřtguláši se zaprášilo, pokud se dá o guláši říct něco
takového.
Do následující zábavy se každý vrhl po svém, což se ukázalo být ne
zcela optimální
Upřímně řečeno Ti Čenisi patří můj hluboký obdiv.
V sobotu se část z nás vydala na Radhošť. Musím říct, že už dlouho mě
takhle nebolela kolena, ale stálo to za to. I když mi trvalo nejmíň patnáct
minut, než se mi podařilo vyfotit Radegasta bez lidí.
Po cestě ke kostelíku Cyrila a Metoděje na vrcholu Radhoště se nás vítr
pokoušel sfouknout z hřebenu, ale protože prevít se nedá, tak se mu to
nepodařilo
.
Krevní oběh jsme pak u stánku podpořili teplou medovinou. Celá výprava se
následně rozdělila na pěší, měkouše a hladovce. Pěší se vydali na zpáteční
cestu po svých. Měkouši jeli autem a hladovci si byli nacpat bříška v
kolibě, aby se pak nechali také odvézt opět ochotným Gwynbleiddem. Ten západ
slunce, který jsme viděli nad Radhoštěm, byl opravdu úžasný.
V Čenisově pohostinné dřevěnici se po návratu všech tří skupin rozdávaly
špagety a také lístečky se jmény našich budoucích obětí. Lžícovražedná
hra se rozhořela nebývalou intenzitou a výkřiky mrtvých drásaly naše uši.
Já jsem byla zavražděna pokaždé na začátku hry, takže jsem už pak jen
sledovala vražedné útoky končící málokdy usvědčením, většinou však
smrtí. Myslím, že Ti to Desi hned tak nezapomenu
Stejně jako v pátek večer jsme se i dnes věnovali poslechu převážně
vlastní hudební produkce. Strýček Dysís nás také obdařil několika zdařilými
vtipy, jimiž je tak proslavený.
Do spacáku jsem se odplazila mnohem dřív než v páteční noc, poté, co
jsem snědla aspoň deset lžic Nutely
V neděli bylo nádherně. Dopoledne jsme věnovali ochutnávání zbylého vinného
fondu. Tato kratochvíle nám vydržela v podstatě do doby, kdy bylo potřeba
začít vyklízet chaloupku. Ostatní účastníci srazu se průběžně venku
zraňovali meči, nebo zkoušeli, co vydrží jejich játra.
(V)eru a já jsme pomalu začaly umývat nádobí, aby spoušť, která po nás
zůstane, nebyla tak velká. Upřímně mi bylo líto, že spoustě lidiček
bylo fuk, co po sobě nechají
Doufám, že to nebylo tak děsné, jak se to zdálo mně.
Cesta na autobus byla krásná
Sluníčko svítilo, barevné listí šelestilo pod nohama,
lesy a hory všude okolo a mezi nimi v údolích domečky a chaloupky. Dokonce
jsme potkali i pár oveček. Autobus jsme stihli úplně akorát, i když, kdyby
to šlo, klidně bych tam zůstala.
V Rožnově jsme se rozloučili s Gwynem a odfrčeli do Valašského Meziříčí.
Tam jsme se rozloučili s brněnskou frakcí, což se ukázalo jako předčasné.
Znovu jsme na ně, nebo spíš oni na nás, narazili v Přerově, kam my jsme
dojeli přes Hulín pravděpodobně zbytečně komplikovaně.
Do Prahy se mi chtělo pořád míň a míň a i druhé rozloučení s brňáky
bylo milé a snad i trochu dojemné, jako každé loučení. V Praze na Hlaváku
jsme si to dali ještě jednou a ačkoli asi nikdo neřekl „uvidíme se na
webu“, já doufám, že tomu tak bude
Report od Megajohna
Vše začalo jednoho krásného pátečního odpoledne. Po dlouhých nákupech
(jídla,pití,alkoholu atd) a sbalení všech potřebných věciček jsem
vyrazil z domu na vlak do Olomouce, kde jsem se měl setkat s Kobietou a společně
vyrazit na VMsraz.
Scuk proběhl bez problému, ale jen ty vlaky, jako obvykle nějak
neposlouchali. Spoždění 20 minut. Tak jsme si sedli na lavečku a otevřeli
jedno z kojetínských vín
Vláček nám meziřečí přihopsal (spoždění se dokonce
zvedlo na 30 minut) a vyrazili jsme. Ve Valmezu jsme nějakým zázrakem v pohodě
stihli přípoj a v Rožnově jsme na autobus museli ještě tak 20 minut čekat
Díky Kobietčině iniciativě jsme dokonce za tmy vystoupili na správné zastávce,
nasměrovali se podle Čenisových rad směr chata a začla těžká pouť. S krátkými
přestávkami jsme dohopsali k ovečkám, kde nás zastihl projíždějící
Gwyn a uzmul nám batožinu
Víno
už bylo také vypito, ale podařilo se došplhat až nahoru, kde jsme dokonce i
správně odbočili, ale narazili jsme na jinou chalupu
Zdejší
přeživší lidičkové nás už pak nasměrovali...
Tak jsme tedy dorazili, hurá, pěkně nás přivítali a my si mohli konečně
odpočinout. Ačkoliv... kdo mě zrovna v té době spatřil, tak asi moc o odpočinku
nemluvil, mírně v náladě jsem tam pobíhal a veselil se
Chvíli
po nás dorazila další skupinka z Prahy i s těmi našimi věcmi a ještě
později skupinka z Brna. Směle se pokračovalo v seznamování (z počtu lidí
jsem měl opravdu radost) a pití a Kobietka nám začala vařit buřtgulášek.
Takže se jedlo, pilo, smálo, seznamovalo, zpívalo, a já se poté (asi o půlnoci)
vydal na prohlídku mé slíbené stodoly, která se mi tak zalíbila, že sem v
ní pochvíli usnul
Asi
za 2hodky (podle Čenise tři) jsem se probudil a zjisti, že mě někdo láskyplně
přikryl (opět Čenis
).
Navrátil jsem se do chaloupky, kde se hojnost mezitím ztenčila na takovou
polovinu. Hrálo na kytárky a zpívalo a vypadalo to že dnes se nejde spát
K
páté hodině ráno už ale docházely síly a mírně podroušení lidé si začali
hledat své jamky a nory v kterých by se mohli zavrtat. Smiloval jsem nad glumíkem
a Tytylkou a vzal jsem je do své stodůlky, kde se pohodlně natáhli na postel
(každý sám!
)
Začala nám sobota, všichni ještě chrupkali, zatímco Kobietka se odhodlala
k ústupu zpět do Olomouce (Rubyžel musela) a mě taky nebylo dopřáno spánku
- Lescou DL hledá cestu k chalupe a chtela by pomoci. Co naplat, vyrážím dolů,
kde mě naberou do auta a jedeme zase nahorů. Bratr LDL Prcek se chvatně (neboť
posléze odjíždí) seznamuje s již vzbuzenými děvčaty a LDL jde prozměnu
spát. Po asi 2hodinovém probouzení celého národa a spravování žaludku, ať
již jídlem či alkoholem (nebudeme jmenovat
)
se utrhne cca 2/3 šílenců i přes hrozby 100km/h větrů na procházku na
Radhošť. Zbylá posádka (přesně 10lidí) se věnuje zábavě podle svých
schopností, ale většina se shoduje na započetí hysterického šermu. Zde
jsem docela vynikal, nýbrž jsem meč držel prvně v životě, ale díky všemu
všechno úsilí, přes odřené klouby, pohmožděné ruky a díky trpělivosti
ze strany gluma a ADY se mi daří a po nějaké té hodince se ze mě stává
bojovník jak sviňa
.
Shackal zde představil svůj skvělý řemdih, který spolu se štítem tvoří
výbornou a rychlou zbraň, s kterou, poté co jsi ji půjčila LDL, měl i
Shackal problém ji překonat
Tak
jsme tam bláznili až do pozdního odpoledne, dokud se k nám nevrátil zbytek
plantážníků. Totálně zbití a pomlácení jsme se dali opět do konzumace
alkoholu (někteří už dříve). Započala první hra na assasiny, během níž
dorazil ZY. V průběhu jsme se dívali na video z BPA (ti odvážnější,kteří
neměli potřebu si krýt záda) a po dlouhotrvajícím nervovém vypětí,
stresu a křiku měla hra tuším tři výherce (jeden z nich jsem byl po zápasu
s Ymber já
).
Pokračovalo se v zábavě, a za hlasů skvělé Tarja Turunen z Nightwish sem
si popovídal s kolegou ZY o tvorbě webu a jiných veselých činostech. Následovala
pecka večera - Gothmog, při které jsme se řezali smíchy a v křečích váleli
po zemi
Po
uklidnění začalo druhé assasinské kolo, při které mi Buzz Fuzz hned nazačátku
vrátil svou prohru z Plzně (sviněěěěěěéééé!
)
a nezůčastnění se za noci vydali před chatu opět řezat meči. Já jsem
kdesi po louce naháněl šílenou Lescou ze splavu a když jsem se vrátil, děly
se na chalupě jakési podivné orgie
Alkohol
v žilách stoupal a někteří se asi snažili napravit neúčast na Nočním
koupání v Plzni, a tak nám tam vznikla jaká si volnější atmosféra o které
se již určitě horlivě debatuje a vzpominá v jistých místnostech tohoto foŕa
Večer
plynul a já se především věnoval zpěvu se ZYm, s kterým a s Láďou jsem
ve tři ráno ukončil večer a navrátil se (sám!) do stodoly ke spánku.
Nedělní ráno se začalo disciplínou "horlivé dopíjení
alkoholu", v kterém bezkonkurenčně vedl Shackal, který po nějakém čase
opět chodil v mírně podroušeném stavu, a zdokonaloval si svou
jazykoschopnost
Zbytek
se rozdělil přibližně na dvě skupinky, z nichž jedna seděla vevnitř a
ochutnávala archivní vína a prováděla JCsoftské rituální orgie u kterých
jsem nebyl přítomen, protože jsem byl s druhou skupinkou venku a mečoval se.
Hobitky Vicana,Sang Am a Arin předvedly své schopnosti v střílení lukem, při
kterém Vicana strestala zlého hobita gluma přímým zásahem do hlavy a srdce
Já
dostal od Dese mečem do hlavy a Shackal upadl do hlubokého rozjímání, a
nechal nás hledat botu 200m pod chalupou, o které by mě opravdu zajímalo jak
se tam dostala
.
Boje a pití probíhali až do ranných odpoledních hodin, kdy se začalo s
nutným balením a hromadným focením. Začali jsme se loučit a Gwyn začal
rozvážet
Promiňte za sestříhanou verzi reportku, chyba není ve vašem internetovém
prohlížeči, vím že jsem na spoustu věcí co jsem chtěl zapoměl (např.
big-food špagety alá Vicana či spárování nepopářených jedinců, ale ručičky
jsou z bojů stále bolavé a vím, že ostatní už poví mí drazí kolegové
VMsraz proběhl velmi úspěšně v počtu 35 lidí, moc moc moc se mi po všech
zůčastněných stýská, škoda že musel skončit, a loučím se s přáním
dalšího shledání, třeba na VMsrazu 2
Účast: Cenis, MEGAJOHN, Shackal, Andre, Anniris., Mara, A.D.A., Kobieta (pátek),
Kahlan Amnell, Gwynbleidd, Láďa, glum, Tytylka, Wulf, Wan, Namarie, Desgenais,
Ymber, Lescou DL(od soboty), Ellanor, Buzz Fuzz, Nanthei, Kanyapi, ZY(od
soboty), (v)eru, Disease, LORD RAHL, Qcpx, Deane, Darnel, Arin, Sang Am,
Fanaurwen, Celebrin Edhel, Vicana, Amduir
Report od Arin
Tak z Brna nás jelo 14, o páté jsme odjížděli vlakem z Hlavního nádraží. Nasedli jsme do vlaku a uskladnili jsme se ve čtyřech boxech. Rozmístění - 1. Ellanor, Des, Sang Am, Vicana, 2. Já, glum, ADA a moje krosna, 3. Wan, Namärie, Ymber, Buzz, 4. Mara, QCPX, Wulf. Des hrál celou cestu na kytaru a tak bylo pěkně veselo, glum se přidal s flétnou. V okruhu už kolovalo něco na posilnění. Rozebírala se spousta nejrůznějších věcí a byla také spáchána první Ymbeřina fotka VMsrazu. Hobitky na stanicích řvaly:,,Ať žijou hobiti!!!" Při přestupu ve Valmezu (Valašském Meziříčí) jsme přibrali Darnela a Celebrina. Celebrin s sebou táhl dva železné obouručáky, jeden svůj, jeden půjčenej. Cestou autobusem jsme poznali jednoho člověka (Honzu), který na nás blýskal očima a pak se zeptal na jakou akci jedem nebo čeho jsme účastníci, že má hrozně rád LOTRa a tak jsme ho odkázali na JCSoft. No to víte my jsme hrozně nenápadná skupinka - pořád se bavíme o skřetech, elfech a hobitech a taky trpoších… glum hraje na flétnu ústřední hudbu z PP a Vicana cestuje v hobitím oblečku, a taky ty meče a luky… Když jsme vystoupili z busu, byla už tma a nás čekala ještě cesta ke Gwynově chatě. Ještě, že dojel pro bágly, já bych se s tím svým do toho příšernýho kopce určitě nevydrápala. První vystartovali Wulf, Wan a ještě asi jeden z temných hobitů… Pak jsme šly já (Arin), Sang Am a Vicana a zpívali jsme si hobití pochodové písně. Jak přežili cestu ostatní, co byli za námi nemám tušení. Jen sem tam řvali ,,Elfíkové, elfíkové…" Mě od půlky kopce táhl Buzz (a sem tam já jeho), pak nás mě i Sang Am podpořil i Des. Přivítali jsme se s prvními lidmi, kteří nám přišli naproti, pamatuji si, že mezi nimi byli Anniris, Andre, Shakal, Kahlan… Dál už nevím. Když jsme se s Buzzem doklopýtali k chatě, přivítal nás Cenis s kýmsi, a pak to teprv pořádně začalo - skutečný chaos. Zapamatovat s jména všech zúčastněných byl nadlidský úkol. Já se Sang Am jako správné hobitky jsme obsadili lavici u dveří a vytáhli večeři - bábovku. (Já taky glumovu minidýku. Sem tam jsem s ní zatarasila vchod a dodala: Neprojdeš!) Pro ostatní se vařil guláš. Vzpomínám si jak MEGAJOHN řešil problém, kam si sednout a tak si talíř odložil na kamna. Dá se jen těžko říct, kolik lidí se celkově VMsrazu účastnilo, protože někteří odjeli dřív a jiní teprve druhý den dorazili. Zanedlouho se vše ustálilo a já se začala cítit ,,mezi svými". Jestli vás zajímá, jak to bylo se spaním - všichni se nakonec složili na této chatě a zjistilo se, že se tam docela ,,pohodlně" nebo pro někoho ,,nepohodlně" vejdem. Večer se samozřejmě začalo pít (nejen alkohol, ale i čaj) a začaly se zpívat písničky, čímž víc než polovina lidí strávila celý zbytek večera. Na kytary hráli Desgenais, Gwynbleidd a sem tam Mara. Flétnu mistrovsky ovládal glum. Hobitky, hlavně Sang Am a Vicana, přispěli štěrchacím zařízením vyrobeným z Deasesových plechovek od Semtexu. Kahlan předvedla své nové kroužkové spodní prádlo (docela jí to slušelo :-)). Dost lidí se usadilo i venku, kde se hlavně kouřilo, pilo a kecalo. MEGAJOHN, glum a Tytylka spali ve stodole (nemějte o tomto stavení žádné klasické představy), pod podmínkou, že MEGAJOHN bude v noci otravovat pouze gluma. (No, je fakt, že glum potom vstával dost pozdě… ;-)) Já osobně jsem to zabalila kolem třetí hodiny ranní. Mám jisté zprávy, že někteří (třeba jako Celebrin edhel) zůstali vzhůru až do šesti ráno. Příští ráno jsme si dali hobití snídani (protože jsme u stolu na terase seděli já - miloušek hobitek, Sang Am, ADA a Mara. Zanedlouho dorazil z venku, kde pěkně fučelo, MEGAJOHN s Lescou. My hobiti jsme chvíli hráli karty (nic náročného na přemýšlení), ale než jsme dohráli, tak nás to přestalo bavit. Mimo jiné tam hrálo rádio. Cenis měl vždy ráno modrofialovou pusu od jakési marmelády. Kolem desáté (asi jako poslední) vstal Buzz, který celou noc ležel na mých a Sang Aminých papučích. Chudák měl kocovinu za všechny, dokonce i ADA, kterému bylo předchozí noci poněkud nevolno, běhal po chatě s rozzářeným výrazem ve tváři. A Buzz se z toho jen kabonil… Stěžoval si, že se mu posmívá deset lidí zaráz. A tak jsme zavolali ještě Dese… Pak byla pořízena úchvatná fotka Buzze, jak (zubama) dobývá svou štanglu salámu z obalu… (mimo jiné vedle něj ležela Cenisova kudla). Pak chtěl vraždit sekáčkem - nás, chudíšky hobitky. Většina lidí se odpoledne vypravila na Radhošť. Další úmorný kopec… Všechny vedl QCPX, protože na jeho tempo nikdo jiný neměl, i když pár lidí se mu statečně drželo v patách (jako třeba Wulf, Sang Am, Celebrin, Andre a Cenis.)Já jsem se za nimi vlekla v odstupu asi 20 metrů. Úplně nakonci průvodu byl Des s Ellanor. Pod Radegastem jsme se napili a najedli a když postupně všichni dochvátali, začali jsme se i fotit. Třeba Celebrin a Des, kteří s sebou táhli železné meče… A taky hromadný záběr. Párkrát byl zaznamenán i boj mezi Desem a Celebrinem. Někteří lidé (ti líní) ještě dojeli autem a společně jsme se vydali ke kapli Cyrila a Metoděje. Lidi, to byste nevěřili - tam vám ale fučelo! Silný nárazový vítr… Mohli jste se o něj klidně opřít, i Des měl sem tam co dělat… Když se natočil k větru čelem. Jestli jste tam někdy byli (jako třeba já 4x), tak víte, že to tam je kde nic tu nic, holá pláň a nízké borovice. Jediné závětří nám poskytla kaple. Před ní nám předvedla (V)Eru s Anniris část filmu Příběh rytíře, Andre teroristu (s kuklou na hlavě) a Des s Celebrinem a také Tytylkou bojové umění. Hádejte copak asi dělali hobiti?… Vydali jsme se zpět, hobitky svorně spolu - dva páry rukou nacpané do jednoho páru Gwynnových rukavic. Na jedné fotce je Wulf za stolem a nad ním stojí rozpřáhlý Gwynn s mečem a seká mu hlavu… Když jsem to uviděla znovu na fotce, nemohla jsem si odpustit poznámku: A od téhle chvíle se už Wulf na fotkách nevyskytuje. Cesta zpátky byla o dost pohodlnější. Hádejte proč? - Bylo to z kopce!!! Stavili jsme se ještě u bufetu pod Radegastem a někteří se trochu posilnili a zahřáli medovinou. Potom jsme se vydali Desovou zkratkou. Kupodivu nebyla delší než původní cesta - jakým to zázrakem? Zbytek cesty jsem proputovala hlavně s dvěma lidmi, takže jsem moc nepostřehla, o čem byla řeč v okolí. Těsně před chatou jsme se ještě předháněli, kdo bude v předu! Byl vidět krásný zlatavý západ slunce. Na chatě jsme moc rádi klesli na židle, ale myslím, že ten výšlap stál za to. Já se Sang Am jsme klesli už před chatou a kochali se přenádehnými barvami oblohy (nebyli jsme jediní). Leželi jsme na svahu a přemýšleli, že ty mraky vypadají jako Antarktida při podivném východu slunce, obrácená vzhůru nohama. A jako hobiti jsme na ni dostali chuť! Místo toho jsme se nacpali špagetami od MEGAJOHNa a Vicany. Pak jsme ještě dost dlouho ,,šermovali". Večer se pouštěl Gothmog, u čehož se všichni dobře nasmáli, ,,Pane, elfe, vy jste opravdovej elf? Já jsem hobit, Sam." ,,Sam, Sameček… Viděl jsi už někdy elfa v trenkách?…"…, a pak se hrála dlouho očekávaná hra - podřezávání lžičkama. Taky si všichni dobře zazpívali. Já, glum, Vicana a Sang Am jsme dělali štěrchací doprovod a Sang Am s Vicanou si ještě k tomu všemu zatančili. Když se dohrálo a dotančilo, vyrazila partička lidí na noční procházku na stráň přes cestu. Když jsme se zastavili a dohadovali se, co budem hrát, rozvalila jsem se na měkké trávě. Mého příkladu následovali již brzy i ostatní. A tak co nás nenapadlo jiného než válet sudy? Jeden si vždy stoupl nahoru a zakřičel ,,Start!" a všem ostatním se už točil svět kolem. Pak zakřičel ,,Stop!" a každý se měl co nejrychleji dostat na místo, kde stál ten dotyčný - podle jeho hlasu. Bylo to dost šílený, ale hrozná zábava! Nakonec jsme se motali víc než ti v chatě… Pak jsme si lehli do kruhu a Celebrin navrhoval nějakou složitou asociační slovní kopanou. My jsme to zjednodušili a omezili na to, že každý řekl, to co ho první napadlo, když uslyšel předchozí slovo. Pořád se opakovala témata počasí, botanika a Pán prstenů. A pak víc lidí zaráz napadlo, že bychom mohli přespat pod širákem a všichni až na dva souhlasili. A tak jsme se vydali do chaty. Když už jsme konečně všechno spakovali začalo pršet… A tu naše bystré hobití oči zahlédli na terase doupě gluma a Ady. Rozhodli jsme se tedy, že z toho uděláme hobití doupě, glum odtáhl stůl a protože jsme už stejně měli svoje místa v pokojích zabrané, rozprostřeli jsme tam karimatky a naházeli naše spacáky. Říkali jsme si, že se bude muset Gwynn smířit s rozšířením terasy… Mělo se nás tam nacpat šest vedle sebe. Zprava: ADA, glum, Sang Am, Vicana, já a Celebrin. Chvíli jsme zpívali ve složení ZY (kytara), MEGAJOHN, Vicana, já a Sang Am. Celebrin se k nám sem tam přidal, ale jinak se k nám radši nepřiznával. No je fakt že se zpívali i písničky stylu: Sousedovic Toníček nemá žádný koníček… Jinak jsme trochu prošmejdili zpěvník Ivana Mládka. Skřet i ent si mezitím posilovali hlasivky alkoholem, a chudák skřeťuš (ZY), se při hře na kytaru zranil. Mírně červený prst od krve… Když jsme později vybalili zásoby v hobití noře, přišla (V)Eru s tím, že už neprší a venku už je sucho a že se jde teda pod ten širák. Celebrin už byl také zbalený. Vicana se k nim hned taky přidala a my (já se Sang Am) jsme tam nechtěli zůstat se spícím glumem a Adou sami a tak nás za chvíli vyrazilo pět. Wulf už bohužel spal. Prošli jsme až kamsi na zadní stráň a rozložili se do půlkruhu, aby nebyl nikdo hlavou dolů, přestože jsme našli poměrně rovné místo. Nejprv bylo zamračeno, ale pak se vyjasnilo a pozorovali jsme padající hvězdy. Ať se ta přání splní! Povídali jsme si o souhvězdích a pak ještě o spoustě dalších věcí. První (netuším v kolik, asi kolem čtvrté) usnula Sang Am a po té co zazpívali (V)Eru a Celebrin písničku o nějakém námořníkovi, odpadla i Vicana. A tak jsme ještě chvíli kecali mi tři, ale ne dlouho, protože předchozí den byl přecejen dost únavný. Ráno jsme se probudili celí zkřehlí, já až tak ne - celou noc jsem spala nabalená ve hromadě vrstev oblečení. To ráno jsem vstávala čtyřikrát, až napočtvrté byli vzhůru i Celebrin a (V)Eru a tak jsem pak už vylezla ze spacáku. Zrovna vycházelo slunce a ozářilo nás svou hřejivou zlatobílou září. (Toho si můžete všimnou na fotkách, které tu zanedlouho budou.) Celé dopoledne se hlavně rubalo s dřevěnejma mečema. Pěkně jsme dorazili gluma… A já si vyzkoušela svůj nový luk, potom z něj střílela hlavně Vicana. A také se aranžovali hromadné fotky… Kdo mohl, přišel ještě ke zranění co nestihl za minulý večer. Autobus někteří málem nestihli, ale nakonec, jelikož se zpozdil, bylo všechno v pohodě. Já jsem se z kopce svezla ZYho autem S temnýma hobitama a glumem, ale pak jsem se rozhodla, i přes jejich přemlouvání, že pojedu vlakem. A k pohodlí autíčka se nedal přemluvit ani Buzz. ,,Wulf má medovinu." oznámil. Cesta byla zezačátku veselá, ale vůbec se nehrálo na kytaru, což mě dost mrzelo. Ani glum s námi nejel. Ve Valmezu jsme opustili Pražáky a Celebrina, abychom se s Pražáky znovu setkali v Přerově. Od Přerova už to byla vcelku nuda, i když ostatní s vyjímkou hobitek a Wulfa se zřejmě bavili docela dobře. Obětovali se totiž a vypily naši část vína. Blbý bylo akurát to, že byl vlak pěkně narvanej a tak tak jsme se nacpali do uličky, ti kromě jmenovaných jako vyjímka se pak vrátili do přechodové části vlaku (u dveří). Nakonec nám vylepšila náladu společná fotka na nádraží před vlakem. Depka na nás padla, až když jsme se rozjížděli jednotlivými směry domů… Stejně si myslím, že byl tento sraz naprosto skvělý, hned bych si ho zopákla. Moc se mi po vás stýská!
Jestli jsem někomu zkomolila jméno nebo zaměnila události a fakta, tak mi to prosím odpusťtě, píšu to přecejen v jedenáct v noci a ještě k tomu mám hroznou sklerózu. Některé pikantnější okamžiky nechť popíšou jiní nebo zůstanou v paměti pouze těch, kteří byli na VMsrazu. Také se omlouvám, že jsem se o některých lidech přípiš nezmínila, myslím, že to za mě udělali ostatní…