DVD je na trhu a objevují se pirátské kopie bonusů
Odkud
pochází všechny ty nové obrázky? Odpověď je nasnadě. DVD se Společenstvem
obsahuje v bonusových materiálech upoutávku jak na rozšířenou edici DVD,
tak na Dvě Věže. A právě z těchto bonusů jsou všechny ty vytahané obrázky.
Objevila se ke stažení i kompletní upoutávka, ale kvůli přetížení
hostingu byla stažena. Snad ji někdo mirroruje a v nejbližší době uveřejním
funkční odkazy.
Nyní máte k dispozici alespoň další obrázky. Nejsou tak velké jako ty
minulé, ale snad potěší ...
[ Rozšířené
DVD ] [ Dvě
Věže ]
Co prozradil Ian `Gandalf` McKellen
Otázka: Ve Dvou Věžích je scéna, kdy Gandalf leží na zemi nahý.
Budete opravdu nahý?
Odpověď: Ano, budu.
Otázka: Z čeho byla vyrobena vaše hůl?
Odpověď: Gandalf Šedý používá tři různé hole, všechny vypadají
prakticky stejně. Jedna byla ze dřeva, hodně lehká - určena pro dlouhé
cesty. Druhá byla pokovená, určená pro boj s jinými čaroději a trolly. Ta
třetí, osvětlující doly v Morii, byla dutá a sosala elektřinu z těžké
baterie v mé brašně. Gandalf Bílý nosí mocnou, elegantní dřevěnou hůl,
natřenou bíle.
Otázka: Jeden z rozporů oproti knize je ve scéně, kdy Gandalf nechá
Froda rozhodnout, zda mají jít přes Caradhras nebo skrze Morii. V knize
rozhodne sám Gandalf po rozhovoru s Aragornem. Mám pocit, že to snižuje jeho
roli vůdce a odráží jeho neochotu akceptovat zodpovědnost. Proč tomu tak
ve filmu bylo?
Odpověď: Ta změna je podobná s Frodovým řešením hádanky na
vchodu do Morie. V knize ji také řeší Gandalf (s nápovědou od Smíška).
Ve snaze vecpat příběh do relativně krátkého filmu se scénáristé snaží
ukázat Gandalfa, jak postupně předává zodpovědnost na toho, který nese
Prsten. Mám pocit, že tyto okrajové změny fungují tak jak mají. Ač chápu
váš přístup ...
Monstrózní raport z webového srazu
Sepsal Monster
Sraz pro mne započal nejspíš informací, že jeden z mečů, který jsem
hodlal vzít na sraz je zcela Tolkienovsky zlomen a dosud neskut. Bude tedy jen
jeden. Rafinovaně jsem tedy přiměl lidi, aby z Prahy vyrazili se mnou po páte,
což se kupodivu všem hodilo. Ovšem na místě už to tak jasné nebylo, protože
Kahlan se ztratila v metru při hledání kopretin (nebo něčeho podobného)
nevědíc, že tam nerostou. Po troše zmatku jsem tedy s Melian počkal na ně
(Bel, Ruby s Celebrinem, Flyem, Fafnerem a Darnelem jeli tím předchozím
autobusem) a my holt až v 17.45 společně s znovunalezenou Kahlan, Andrem,
Ellanor, hobity, Glumem s malym G ;-) a Tytytlkou. Na místě už na nás čekal
předem zamluvený doprovod a vyrazili jsme tedy k domovu (Kanyapinu - ktery se
měl stát pro ty dny i domovem naším). Dům vypadal hezky - rozhodně lépe,
než když jsme v neděli odjížděli :-D. Ovšem bližší prohlídku jsme si
s Mel museli pozatím odpustit, protože jsme se šli podívat na byt, který
pronajímali v nedalekých stájích, za pomoci Jany a Okeyy. Po návratu Jsme
se pokusili zorientovat v poněkud nepřehledné situaci a pak se připojili k všeobecnému
veselí. Vytáhl jsem kytaru a prakticky celý večer se hrálo, při čemž mi
postupně vypověděly službu prsty i hlas. Naštěstí mi v tom skvěle
sekundovali Okeya a Martin. Tak kolem druhé hodiny ranní už jsem opravdu
nemohl hrát, uložil jsem tedy ženu a začal se věnovat šermu. To zaujalo především
Celebrina a Tytylku, kteří se do sebe pustili s takovou vervou, že je musela
krotit Nanthei.
Ráno jsme se vzbudili poměrně pozdě a šli jsme honem urvat nějaké zbytky
ze snídaně. Při tom nám Kanyapi přednesla pravidla hry na assassiny (jejímž
mistrem je pochopitelně Thingol) a po te jsme s Mel vyrazili nakoupit. Po návratu
z nákupu jsem jen tak mimochodem zavraždil neopatrnou Kahlan přesně ve chvíli,
kdy mi sdělovala, že se právě začalo hrát - aspoň se dlouho netrápila.
Za zmínku stojí i trojsouboj s Darnelem. Shoda náhod ho nejspíš tak vyvedla
z míry, že nebyl schopen zareagovat. Pak nastalo dlouhé období klidu, které
jsem si krátil hraním písniček Poetického společenstva s Melian a Ruby a
sledováním agresivní Janičky a dalších bojechtivců, kteří se urputně
potýkali nebourouce ohledy na úpící trávník. Během toho Andre plánoval s
Kanyapi svůj LARP.
Paranoidní LARP
Bylo nebylo jedno společenství dobrých mágů, kteřé vlastnilo tři mocné
artefakty, zvláštní tím, že se jich mohla dotknout pouze žena. V jejich čele
stála mocná čarodějka Kanyapi. Jednoho dne se však uvnitř společenství
probudilo podezření a tak byla jejich paní uvržena do ochranné vazby a
artefakty rozptýleny. Pouze prsten jí byl ponechán. Moc artefaktů v jejích
rukou byla totiž nezměrná. Společenstvo sídlilo na malém hradě v srdci
Zeleného hvozdu sevřeného mezi dvěma bojechtivými královstvími. A tak celá
nezměrná tíha této situace ležela na čtyřech statečných Ruby a Melian,
božských čarodějkách, Glumovi s malým G a nikoliv nejméně na ramennou
jejich velitele a tím jsem byl já. Bylo jasné, že v tomto počtu a v této
situaci je třeba co nejrychleji navázat mír s oběma královstvími. Mně s
Melian se to snadno podařilo při jednání s královnou Janou a po té byli
vysláni Glum s malým G a Ruby ke králi druhého království, Martinovi. Při
tom se se ale stalo něco nepředpokládaného. Během mého hlídkování na
lesní cestě, přiblížil se z opačné strany k našemu hradu záludný
poustevník Belcarnen a temnými kouzly znehybnil Melian a čarodějku Kanyapi
vypustil do světa. Pokusil jsem se mu v tom zabránit, ale byl mocnější a já
podlehl. Čarodějka se na chvíli připojila k Janinu království a vedla ho
do boje proti druhému království, ale těsně před cílem ho zrádně
opustila. To ovšem neuniklo bdělému zraku naší čtveřice. Shledali jsme ovšem,
že naše moc je omezená a že ji nedokážeme znovu spoutat, snad jen za cenu
obrovských ztrát. V tomto mezidobí jsme se tedy snažili dohlížet na to,
aby se co nejvíce udrželo v rovnováze a čarodějka nemohla být využita ani
jedním z království. Věděli jsme, že se snaží znovu sjednotit artefakty
a v tom jí napomáhal poustevník Belcarnen i Duch lesa Andre, každý poháněn
vlastními zájmy. Navíc nás Andre poutal strážením klidu Zeleného hvozdu,
což naštěstí nebylo příliš nebezpečné, neboť vědomi si naší moci,
nechávali nás lidé z obou království na pokoji. Naše práce byla ovšem
odměněna. Tři mocní se sjednotili a dali nám jeden artefakt. Ach jak jsme
byli tenkrát naivní a nepodrobili ho zkoumání. Vždyť to by jeden ze tří
a my ho omylem považovali za jeden z menších artefaktů. A při tom byl u nás
jen uložen pěkně v bezpečí jako v pokladničce a čekal až přijde jeho
chvíle. Jeho strážcem se stala Melian. Ač byla tenkrát naše radost veliká,
s nedůvěrou jsme hleděli na spojenectví tří mocných z nichž jeden nás
otevřeně napadl a druhý byl kdysi naším vězněm. Ale horší mělo teprve
přijít. Duch lesa s velkou nelibostí shlížel na počínání Janina království
v Zeleném hvozdu a vyslal nás na trestnou výpravu. Stráž jejich pevnosti
jsme zlikvidovali dříve než si to vůbec stačila uvědomit, ale po té jsme
museli ustoupit před vracejícím se oddílem. A tehdy se k nám donesly ty
nejhorší zprávy, jaké jsme vůbec mohli čekat. Obě království prohlédli
proradnou hru, kterou s nimi hrál poustevník Belcarnen zničili ho a spojili
se proti nám i dvěma zbývajícím mocným. A tehdy nás vyhledal Andre se zprávou
snad ještě horší. Čarodějka už také byla v jejich moci. Rozhodli jsme
se, že je napadneme a čarodějku z jejich rukou vyrveme. Jen blesková akce může
mít úspěch. Moment překvapení se nám nevydařil. Byli jsme odhaleni jednou
z jejich průzkumných skupin. A tak se rozpoutala nehorší a nejtemnější
bitva těch dob. Duch lesa ukázal svou temnou tvář a drtil vojáky nepřátelských
armád kouzly jako stébla trávy. Vzduch vzplanul množstvím ohně , který
metaly naše bohyně a já s Glumem jsme je drtili svými meči. Všude se ozýval
pláč a výkřiky raněných, ale běda, přesila byla příliš velká a navíc
nepřátelé ještě nevyložili všechny své karty. Tehdy jsem vybojoval velký
souboj s Okeyou. Bránil se statečně, ale přesto padl. Když tu všechno potemnělo.
Jejich mág Flycyber nás spoutal spánkem. Byli jsme v tu chvíli pod ochranou
spánkového kouzla a nikdo se k nám nemohl přiblížit, ale jejich vojska měla
čas se zformovat a obklíčit nás. Tak se to stalo Belcarnenovi a teď nás zřejmě
čekal podobný osud. Tak zahynul Glum, padla Ruby a byla zabita Melian, jen já
poslední jsem dosud žil. A tehdy jsem spatřil jak královna bezohledně okrádá
Melian a nehledí nalevo ani napravo. Srazil jsem jí mečem a vzal co nám náleželo.
Nevím jaký zázrak mi tehdy pomohl přenést jeden ze tří. Podařilo se mi
prorazit obklíčení a následován duchem Ruby a Melian jsem zmizel v lese.
Tam jsem se setkal s Belcarnenovým duchem. Jenže jejich jednotky po nás pásly
i nadále. Zastavili jsme se na mýtině z jedné strany sledovány Garionovou
jednotkou a z druhé Tytylčinou. A tehdy přišel opět Duch lesa a zbavil mne
břemene artefaktu. Po té jsme se stáhli do pevnosti kde jsme nalezli i
zbloudilého Glumova ducha. Po provedení prastarého rituálu jsem je všechny
opět obrátil k životu. Byli jsme opět připraveni a vyrazili jsme k jižnímu
království, dokud na nás není připravené. Našli jsme už jen jeho ruiny.
Andremu se podařilo sjednotit všechny tři artefakty a po té je mocnou magií
zprovodil ze světa. Takto skončil jejich příběh.
Pokračování raportu
Všichni unavení jsme se vraceli z lesa. Diskutovali jsme s Andrem mezery v
pravidlech a při tom se dopravili až ke Kanyapine domu. Tam nas již čekala
večeře. Bohužel zatím nedohotovená. Ale to byl jen drobný detail. V
nastupujícím večeru příjemně vonělo pekoucí se maso a čas jsme si krátili
opět diskusí o pravidlech či přizvukováním Desgenaisově zpěvu. U země
bylo chladno a tak jsem donesl spacáky a nedlouho po tom se mi začali klížit
oči. Kolem jedné jsem rozhodl, že naše polospaní venku nemá smysl a šli
jsme se s Melian uložit do postele. Garion s Desgenaisem vařili venku na
elektrické kytary, ale Nanthei už asi neměla k napomínání sílu (byla tam
ještě vůbec?) I my jsme brzo usnuli.
Potom přišlo unavené ráno a rozhodnutí, že se půjde k vodě. Jak jsem si
nadával, že jsem si nevzpomněl na plavky. Zůstali jsme tedy na místě a
sledovali Odysseu na videu. Skončila takřka přesně když se ostatní
vraceli. Pak už odjela první skupina. A další jen unaveně seděla v obýváku
a jen nejsilnější jedinci byli schopni mluvit a Desgenais hrát. Tehdy jsem
vytáhl fotoaparát a začal fotit. Byla to šťastná volba, protož nikdo už
neměl sílu utíkat. Bohužel jsem zatím v polovině filmu, takže fotografie
budou kdoví kdy. A pak už jen smutný odjezd domů. A poněkud veselejší plánování,
kdyže se sejdeme znovu.
Až dělící moře...
Příspěvek do soutěže zaslala Eówyn°
Kdysi příběh se odehrál,
byl plný žalu.
Však naděje nepostrádal,
třebaže zlo bylo mocnější, než zástava králů.
Byl to vzdálený příběh,
snad nikdy se nestal
a i kdyby, světa běh
dávno, předávno by jej odvál...
Ten příběh odjel za moře,
tam daleko, kde nemůžem.
A ač zem se již změnila-pro velké naše hoře,
tam třeba žije elf pod zlatým mallornem...
Ó Elbereth, kde jsi odešla?
Proč zmizela ta zem?
Všude jsem ji hledala...
...zmizela, není a je jen příběh putující světem.
Snad přesto, někde za dělícím mořem
čeká nás ten Valimar,
ta krásná elfí zem,
kde odpočívá kvítek elanor
a poslední je kouzlo-ztracená Středozem.
Pro mallorny
Příspěvek do soutěže zaslala Elleth
Znovu
tam stojím
a
mráz
mi běží po zádech.
Trochu
se bojím
Vyrušit zas
jejich majestát
Kam
oko dohlédne
nádhera
šeptavých hlasů
listů
Říkají:
zvečera bys tu
už
neměla být.
Noc pod hvězdami
přece patřila jim.
Ó Elbereth, Gilthóniel…
Nejen od Stromů vím
že
dávno odpluli
i Galadriel
Projdi
pod klenutím větví
ucítíš
až někde v ledví
najednou
se snesou shůry
příběhy
psané v záhybech kůry
navždycky
Vzduch vlhký deštěm
Smím
někdy
ještě
přijít ?