Nostalgie - stará verze webu věnovanému filmu Pán Prstenů | |||||||||||||||||||||||||||||||
| 21.1. 2004 20:22:33 | Fosa | Já a kniha: Četl několikrát nejen ji, ale i další díla JRRT |
| Výborně, úkol splněn, film shlédnut, tak se pustím do recenze. Nehodlám hodnotit trilogii jako celek, ani jakkoliv bilancovat, tohle dělám nerada a na sepisování vlastních pamětí mám času dost, trénovat netřeba. Rozeberu jen jeden jediný film, třetí část jakéhosi maličkého, nenápadného projektu nazvaného Pán prstenů, který by bez všech těch „fanatických Tolkienistů“ jistě zmizel kdesi v propadlišti filmových dějin… Pokud už teď začínáte padát ze židle, či vám příliš rychle stoupá krevní tlak, raději ve čtení nepokračujte. Věřte, že si tuhle drobnou nadsázku opravdu neodpustím, nicméně ti, kteří mě alespoň trochu znají, budou možná závěrem překvapeni. No, ale teď to vezmu chvilku vážně… Jde-li o jakékoliv srovnávání filmu s knihou, varuji, do určité míry srovnávat budu. Ono se totiž srovnávání přímo nabízí (to by jeden neřekl, že :o) Především, bez knihy by film nebyl… což je nutno uznat… Dále, pokud by se film točil podle předlohy, která se bez problémů rozpustí ve vatě kdejaké brakové literatury, patrně by se nenašli žádní diváci. A ještě dále, jedině film jemuž základ scénáře tvoří kultovní dílo spisovatele Tolkienova formátu, dokáže bez problémů vyprovokovat a nabudit netrpělivé masy fanoušků. Jejich prostřednictvím si pak lehce vytvoří patřičnou reklamu a hned ji pěkně střelí i zvědavé divácké obci Tolkiena neznalé. A zasáhne cíl. Výsledek? Za předpokladu, že bude mít snímek alespoň „slušnou“ úroveň, mají sály kin nadlouho narváno. Z čehož nám vyplývá, že se film zaplatí… (nezanedbatelná poznámka) Základem filmu však není kniha, ale scénář (to musím zase uznat já), který byl sepsán překvapivě zdařile. Škrty, jež byly provedeny, výrazně nenarušují kontinuitu děje, naopak dávají filmu spád a vylučují scény, které mohly srazit kvalitu snímku o pěkný kus dolů. Ale jistě, také mě mrzí, že jsem přišla o Domy uzdravování, Vymetení kraje či Vyloučení Sarumana z Bílé rady. Ovšem oproti reálně hrozícímu Hollywoodu na téma milostné avantýrky Éowyn a Faramira (můj mozek vyprodukoval asi pět různých variant hrozícího filmového zpracování, jednu děsivější, než druhou), se mi vypuštění scén jeví jako velmi podřadná úprava ve prospěch věci. Pokud jde o přidávání naprosto vymyšlených epizod, tak tuhle část nám pan režisér překvapivě odflákl, výborně, zaplaťelrond za to… Se scénářem úzce souvisí i délka filmu. Tahle byla na kinoverzi opravdu pořádná. Uznávám, že díky epičnosti celého filmu, jsem se na hodinky ani jednou nepodívala… no, možná by to dopadlo trochu jinak, kdybych nějaké měla… Vycpávkových momentů však bylo naštěstí málo a nudit se uprostřed bitev není zrovna jednoduché. Alespoň ne u těch z Návratu krále. Práce s časem se překvapivě zdařila. Sice mě trochu nudilo dívat se půl hodiny na zdrcené tváře hobitů v Šedých přístavech, ale jinak díky vystříhaným (či naopak „nepřidaným“) scénám se vše podstatné hezky stihlo bez přílišného spěchu. Jen místy nám to trochu bořil střih. No, už mě tyhle roztahané úvahy začínají nudit, možná začínají nudit i čtenáře, tak se raději pustím do kritiky, která mi jde přeci jen o něco lépe ;o) Začneme hned úvodem filmu, tedy drobným opáčkem z historie Středozemě a nalezení Prstenu. No, ne že by mě nepotěšily další dva představené exempláře druhu „Hobit sapiens“, ale tuhle scénku bych si odpustila, zdá se mi zbytečná. Jestli mě chce někdo vydírat „epizodkou pro nečtenáře“, prosím, ale proč najednou takový soucit s Tolkienovskými heretiky, když se na ně příliš ohledů nebere ani v celém filmu? Palantír jim také nikdo nevysvětlí a ty hromady narážek a symbolů rovněž nemohou stíhat, navíc patrně dojdou k názoru, že se Saruman z vrcholku Orthanku jaxi odpařil, když nám tak najednou vypadl z děje a zlý Sauron byl zaklet do podoby vysokonapěťového oka… No nic, tenhle film je dle mého názoru z velké části koncipován hlavně pro ty, kteří alespoň povrchně tuší, oč běží… odpusťte drobnou rasistickou vložku… Pokud jde o pořadí dalších scén, tak s tím se zatěžovat nehodlám, sportovně přiznávám, že nevím, jak to šlo všechno přesně za sebou, tři a půl hodiny akčního přeletu dějinami Středozemě, to už je při „pouhém“ jednom shlédnutí docela guláš. Tak snad jen „několik“ připomínek vybraných z těch, které mi během filmu kmitaly hlavou takovou rychlostí, až se mi začínaly přepalovat mozkové spoje… A just začnu Arwen, tu si prostě neodpustím, IMHO mizerně obsazená postava. Dostala zas trochu víc prostoru, ale do role elfky ji nenaperu ani náhodou, jedině snad, když zavřu obě oči... V jejím krásném průvodu při odchodu z Roklinky bych našla mnohem věrohodnější postavy pro ztvárnění role vznešené elfky. Ovšem jako člověčici a navíc královně jí to rozhodně slušet bude. Dál si rýpnu do Stromovouse, chudinka malej nám tou urputnou snahou zbořit Orthank ještě více zvadnul, teď už by se ho v lese nelekla ani Karkulka. Dokonce ani nezaregistroval, že se mu kdosi pokusil rozbít hlavu, ehm…, vlastně korunu jakousi probíjející skleněnou koulí (nový poznatek o podivných materiálech Středozemě…). Té si však až příliš aktivně všimnul Pipin, který se chce dát patrně na studium přírodních věd a pozoruhodné vlastnosti tohoto mordorského skla jej zaujaly víc, než by bylo zdrávo, tím spíš, že je do něj ještě zataveno jakési oživlé oko. Děda Gandalf mu ale vyhuboval, podivný artefakt schoval, a pak už jsme ho víckrát nespatřili… tedy palantír, nikoliv Gandalfa. Pipin byl pro jistotu odsunut do Minas Tirith, kde pilně splnil zadaný úkol, zapálil maják a rozhýbal Gondorskou poštu. Hm, začínám mít jistou slabost pro Jacksonovy megalomanské záběry krajin, ale pohled na ledovcové štíty „Gondoru“ (obyvatelstvo Nového Zélandu promine…) byl vpravdě neskutečný. Pokud jde o samotnou metropoli gondorského království, kruhy města byly perfektní, také mě dost zaujala přistávací rampa pro nazguly na samotném vrcholu. No, drakům by možná sedla lépe, měla dokonce i rozjezdovou dráhu, ale draci již coby ohrožený druh v tichosti vyhynuli… vlastně ne, byli vyvražděni (to je ale úcta k přírodě…). Během filmu nám vlastně vymřou i nazgulové (resp. jejich nosiči), takže ten úchvatný zelený kříž na vrcholku zůstane nevyužit až do dob, kdy Gondorští vynaleznou helikoptéru… no, to už trochu odbočuji, místo prognóz leteckého pokroku ve Středozemi bych se měla raději vrátit k filmu… Tak tedy dál, rovnou k roztodivným stvůrkám a další bojové vybavenosti jednotlivých válčících stran. Zatímco lidé se nezmohli na nic více, než zkrocení koní, Mordor je v tomto ohledu rozhodně pestřejší a značně multikulturní. Kromě roztodivných skřetů, kteří byli patrně prokříženi s kdečím, mě zvlášť zaujal hybrid skřeta s prasetem, který vedl mordorskou armádu. Zatímco Saruman se zmohl jen na křížení skřetů s lidmi, došel Sauron k názoru, že prase disponuje vyšší inteligencí, než člověk a uvedl své poznatky v praxi. Ovšem nemohu ani vyloučit, že si přečetl Orwella a začíná kopírovat inspirativní Farmu zvířat (ostatně, nic nového, když už při kování Witchkingovy masky evidentně vykradl horor Vřískot…). Pokud jde o olifanty, jejich využití už se mu tolik nezdařilo, pochybuji, že zamýšlel vytvořit pohyblivou horolezeckou stěnu pro machrujícího Legolase. Mimochodem, z našeho slavného elfa se stává náruživý vyznavač extrémních sportů (náskoky na olifanta, lezení bez zajištění, či vpravdě snowboardové sjezdy po olifantím chobotu – což si vyzkoušel už ve Dvou věžích, ovšem zdá se, že se zdokonalil). Nesmím opomenout dlouho očekávanou Odulu – byteček překrásný (obzvlášť ta sbírka konzervovaných živočichů, moc hezké muzeum), opravdu nechápu, co se zrovna hobitům nelíbilo na tak útulných polstrovaných norách, ale co se samotného obyvatele týče, čekala jsem dítě Ungolianty, nikoliv přerostlou tarantuli. Takže trochu zklamání. Objektivně řečeno, mohlo to být mnohem horší, ale i lepší, technické možnosti na vytvoření pořádné temné pavoučice šířící děs zkázy a rozkladu rozhodně filmaři měli. Když už jsem u Oduly, tak kousek couvnu v ději a vrátím se k Minas Morgul, což byl asi nejsilnější moment celého filmu. Pevnost parádní, procházející vojska také a nakonec i ten nazgul nám předvedl, že opravdu umí vydat kvílení, které se zarývá do morku kostí, když se trochu snaží. Patrně však obvykle trpí trémou či ochraptí v boji, neboť to bylo poprvé a naposled, kdy z něj šla opravdu hrůza. Pokud jde o jeho nosiče, dost se mi nelíbí jeho hlava, ale to už jsem psala v minulé recenzi. Od nazgula přeskočím k jeho střetu s rohirskou paní (také nám mohli dopřát „finální překvapení“, že se jedná o Éowyn a nikoliv Dernhelma a jistý ukecaný hobit si mohl nechat svůj objev –„Lady?“ – pro sebe…). Hm, tenhle souboj nebyl úplně podle mého gusta (ostatně, IMHO Witchkinga fakticky zabil Smíšek, no nic, to už jsme tu loni pitvali…), ale knižní věta „A ze zkázy povstal černý jezdec“, která mi po likvidaci nosiče zazněla v hlavě, byla splněna do puntíku. Ovšem smrt samotného Krále nazgulů už tak zajímavá nebyla… Dvakrát zajímavá ovšem nebyla ani smrt pána Denethora, který místo aby kultivovaně „shořel jako chlap“, pobíhal po gondorských katakombách coby groteskní parodie ohnivého mužíka. Málem bych zapomněla na jediné stvůry, které si dokázala ochočit „bílá strana“ a na které patrně mnozí čekali se značnou zvědavostí. Těmi bylo samozřejmě Stínové vojsko. No, nemohu se zbavit vlezlého dojmu, že (nejenom) v tomto případě platí přísloví „méně je někdy více“, předvedený agresivní fosforeskující rosol má očekávání nesplnil. A už vůbec ne Aragornovo handrkování a smlouvání s nemrtvým králem, jestli teda „půjdeš potvoro, nebo nepůjdeš, a jestli bys šel, kdybych ti dal lízátko…“ Tuto scénu si představuji dost odlišně, což možná připíši do komentářů, tady už se mi ji dál pitvat nechce. Tak, a ještě posledních pár poznámek k závěru filmu (zase to natahuji, aniž bych napsala vše, co jsem chtěla…): Dozvídáme se, že Sauronovo Oko (jehož zoom pracuje lépe než nejnovější Konica a navíc je kombinován s parádním světlometem) explodovalo při pokročilé fázi jakési podivné destruktivní formy šedého zákalu a že Frodo, který je možná lepší horolezec než Legolas (přeci jen, viset pět minut za tři prsty jedné ruky nad Puklinou osudu je slušný výkon), patrně začal trpěl získanou fobií z lávy, takže musel velmi efektním způsobem opustit Středozem, čímž snad některým z nás poskytl záminku k tomu, pořádně si poplakat. Tak, hotovo, ještě drobné shrnutí na závěr. Třetí díl dopadl o hodně lépe než „dvojka“, postavená převážně na jednotvárné monumentálnosti bitvy v Helmově žlebu. Děj zůstal ucelený, těch několik střihových skoků, jimiž nám byly ukradeny další zajímavé scény (určené pro pozdější komerční využití v DVD verzi), děj výrazně nenabořilo. Pokud jde o střih obecně, oproti Dvěma věžím výrazný posun směrem nahoru, divoká kamera trochu zkrotla a dopřála nám mnoho nádherných detailních záběrů (nejen) na pádící armádu Rohirských jezdců. Co se týče hudby, platí zhruba totéž, co k dílu minulému, perfektně doplňuje děj, ale že bych si jí výrazně všimla, to zrovna ne. Herecké výkony byly relativně zdařilé (ach jo, zas mě čekají ty příšerné hvězdičky…) a linie knihy rovněž zůstala slušně zachována. Takže, mám-li Návrat krále „oznámkovat“ dám mu 8,5 hvězdičky. Osm se mi zdá málo, devět zase moc. Zůstanu věrná matematickým principům, zaokrouhlím nahoru a pro celkové obodování zvolím známku devět. Překonávám sama sebe a hodnotím vysoko. P.S. Už se těším na všechny další recenze(nty), jdu se zvědavě podívat, koho všeho jsem vlastně stačila „vykrást“ ;o) | ||
|
|
Nacházíte se na JCsoft's
FANTASY Homepage - http://www.jcsoft.cz/fantasy/ Optimalizováno pro Microsoft Internet Explorer 4.x (5.x) a rozlišení 1024x768x16/32bit Jan Čeřovský (c) 2000 All rights reserved Jakékoliv nalezené chyby ( špatné odkazy, chybějící obrázky, hrubky, ...) se nebojte nahlásit na můj e-mail.
|