Ani nevím jestli to sem mám psát, ani nevím jestli to je recenze filmu, ale snad to snesete (na tomhle webu je totiž fajn, že jsou tady vesměs lidi tolerantní, nebo možná kulturní – to je blbý slovo co - i když hájící své názory - někdy až do krve, vlastní nebo alespoň té skřetí :)).
Ty knihy mě v dětství minuly, ačkoliv jinak jsem přečetl, skoro by se mi chtělo říct všechno, alespoň myslím všechno zásadní pro „zdravý duševní vývoj člověka“, Pán prstenů se mi vyhnul, moc se tady „tenkrát“ nepotuloval, prostě mi nepřeběhl přes cestu ve správný okamžik. Ne že bych ten příběh neznal vůbec, protože když člověk kamarádil a kamarádí s „úchyly“ (v dobrém slova smyslu) různého ražení rozšiřuje si oblasti poznaného a zmenšuje pole neoraná. Četl to jeden z nich, tenkrát v polštině, a probírali jsme to někdy na gymplu - tuším na nějaké bramborové brigádě (to jezdili středoškoláci v rámci výuky pomáhat budovat lepší budoucnost sběrem brambor a přitom navazovali přátelské soudružské vztahy se zemědělným lidem – to na vysvětlení pro ty později narozené) v souvislosti s vášnivou diskusí o rozdílech mezi polštinou a češtinou a stavbě a výslovnosti spřežek, nebo jak se to jejich przs psané dohromady jmenuje.
Tak asi takto teoreticky vybaven (hrůza co?, v podstatě „mrtvej“ muž) jsem cca po patnácti letech od té diskuse vyrazil do kina na film, první díl, první část filmu, nebo jak to přesně nazvat. Ani si vlastně nepamatuji co jsem tehdy od toho čekal, ta masáž kolem prvního filmu nebyla tak velká jako o rok a o dva později, kdy už hobiti, elfové, Glumové a Gandalfové vylézali a vylézají skoro i z ledniček a mrazáků.
Přetrpěl jsem reklamy a upoutávky na další filmy (to vím zcela jistě, protože to je pro mě utrpení pokaždé, říkám tomu – abych věděl na co určitě nepůjdu) a pak začal TEN film. Asi to bude znít blbě, ale jsem přesně schopen, říct kdy mě to dostalo – bylo to v ten okamžik kdy Gandalf s Frodem projíždějí Hobitínem a rozeběhnou se za nimi děti a žadoněj o ohňostroj. V tu chvíli mě napadlo - nevím proč zrovna v tu chvíli a přemýšlím o tom kdykoliv tu scénu vidím - že to bude „velkej“ příběh (bože to zní pěkně debilně a pateticky, když si to člověk po sobě přečtě :)). A pak už mě to mělo a v němém úžasu s čelistí po kolena jsem další asi dvě hodiny ani nedutal a hleděl na všechny ty nádherný obrazy a postavy, který se na plátně objevovaly a šel pak domů s pocitem, že jsem viděl něco co se nevidí každý den, týden, měsíc, rok, to určitě spíš možná ještě „dýl“.
Knihy jsem zhltnul následně všechny čtyři (včetně Hobita). Na TENTO web jsem narazil okamžitě.
A sledoval, četl, koukal, někdy - ale málokdy něco podotknul a připsal – my introverti se moc do otevřených diskusí nehrneme - a hledal si všechny ty informace které mě posunovaly dál do Středozemě.
Rozšířené DVD FOTR bylo pak už samozřejmostí a pak dál - těšení se do kina na TTT a pak na rozšířenou verzi TTT na DVD a do kina na ROTK a ..... tam jsme teď :).
Viděl jsem tento pátek a celý víkend to ve mně doznívalo, taková ta směska nadšení z toho jak to dopadlo (myslím jak to bylo zfilmováno, ne jak dopadl příběh :)) a smutku z toho, že už nic nebude dál (já vím ještě DVD ext ROTK a možná Hobit a možná...) mnozí tady o tom stejném pocitu píšete.
Pokud se po tomto kostrbatém úvodu teď snad už dostanu konečně k “jakémustakémus“ hodnocení filmu, chtěl bych napsat asi tolik. Nechce se mi rozebírat, která scéna se mi líbila a proč a která ne, spíš bych chtěl nějak obecně shrnout svoje pocity, ale sakra jak to napsat, aby to mělo hlavu a patu :(?
Knihy jsem přečetl dvakrát za poslední 3 roky a jsou super a myslím si, že je určitě občas vezmu do ruky a přečtu si - třeba alespoň nějaký ten oblíbený kousek před spaním a semtam je sjedu celé. S filmy na tom budu podobně jsou skvělé i když jinak skvělé než knihy, i když nemohou být stejné jako knihy, i když nemohou být přesně podle knih, i když v nich mnohé oblíbené knižní scény nejsou a i když v nich jsou naopak scény, které jsem v knize výrazněji nezaznamenal a ve filmu mě nadchly.
To jak PJ celý příběh uchopil a převedl na plátno je obdivuhodné a to si myslím a budu myslet bez ohledu na to jestli ty filmy dostanou nebo nedostanou tři, šest, patnáct nebo stodvacet oskarů, či jiných cen.
Myslím, že ten film (ty filmy jsem chtěl napsat samozřejmě - nějak to čím dál víc vnímám spíš jako jeden “trochu delší” film :)) byl natočen pro lidi a měřítkem jeho úspěchu či neúspěchu bude především kolik lidí na něj chodí a bude chodit a kolik lidí se bude k němu vracet ať už v kinech nebo doma na gauči z videa nebo DVDéčka a v budoucnosti (asi né daleké) třeba i z jiných nosičů (prosím nezaměňovat s nosiči nazgulů :)) a kolik lidí osloví i v budoucnosti. V tomto směru o film strach nemám, myslím, že si s tím poradí.
Myslím, že ten film dokázal oslovit Tolkienamatéry (kam se počítám já) a troufnu si říct podle reakcí které čtu, že si ho většinou užili i Tolkienprofíci, i to je na něm určitě cenné.
Myslím, že na tom filmu je vidět, nebo je z něj cítit - z každého záběru, střihu, dialogu, noty která v něm zazní, že byl udělán s respektem, s respektem k autorovi s respektem k těm knihám o kterých tady i jinde mnozí tvrdí, že zfilmovat je vlastně nejde.
A tak mi nevadí Arwen v roli elfí princezny, ani kousky Legolase se štítem, s nasedáním na koně nebo se zabitím olifanta, nevadí mně změny charakteru některých postav ani vypuštění či přidání jiných. Beru to tak, že je to pohled, možná spíš přesněji vize tohoto příběhu očima člověka, který má tu moc (nebo ten um???) udělat ze slov v knize ty pěkné obrázky.
A tak jako král Elessar první ze všech poklekl aby vzdal čest čtyřem půlčíkům, neboť prošly ty dny kdy hobiti utvářeli osudy všech, tak i já alespoň obrazně poklekám před celou tou spoustou lidí, v čele s PJ a všemi herci, členy štábů, výtvarníky, lidmi od počítačů a výrobci celé té spousty věcí, v kterých se film odehrával a které se při jeho točení používali ..... a říkám – sakra natočili jste fakt dost „dobrej“ film - a přitom jim tak trochu v skrytu duše závidím, že mohli být u toho, když utvářeli dějiny filmu.
P.S. a na závěr zpět do reality :(. Nejsem naivní (na to už jsem dost „starej“ - bohužel) a samozřejmě vím, že jde i o peníze (vzpomene si někdo, kdo řekl, že o ně jde vždy až v první řadě???) pro producenty, distributory a všechny kdo na tom filmu většinou velmi dlouho a tvrdě pracovali, ale nějak mám pocit, že za takový film a vůbec za umožnění takový film natočit si je zaslouží. Vidíte to jinak?
P.P.S. No moc hlavu a patu to ve finále nemá, ale snad to přežijete |