Chystal jsem se letos do předvánoční Vídně a tak jsem návštěvu posunul až na sobotu před svátky, abych mohl potulku po ulicích spojit s návštěvou kina, kde už Návrat krále běží tuším třikrát denně. Kin, kde třetí film dávají v anglickém originále je hned několik, já jsem si pohodlně užil polední promítání v Haydn English Cinema na MariaHilfer Strasse. Jinde možná hrají bez přestávky, tady krátkou mají a jinde než si přeje režisér.

Podobně jako u dvou předešlých filmů mi nepřišel Návrat krále dlouhý. V tomto ohledu myslím o něco lépe vychází také Společenstvo a Návrat ve srovnání s Dvěma věžemi. Jako snad všichni jsem věděl, že bude absentovat Saruman i Vymentení. Věděl jsem také předem, jak bude řešeno rozdělení Froda a Sama v Cirith Ungol. I tak na mně čekalo několik příjemných i méně příjemných překvapení.

Jak čtu v dalších recenzích nejsem sám, kdo není spokojen s tím, co scénáristé stvořili z Denethora. Nevíte někdo, proč ti lidi tak nemají rádi gondorského správce a jeho syny? Boromir vyšel dobře, Faramir sporně a Denethor tragicky v horším slova smyslu. Zbyla z něj poměrně plochá a epizodní postava, kterou pak Gandalf švihem poněkud příliš přímočarým uklidí do pozadí.

Poslední vládnoucí správce pak aspoň skončí (skoro) tak jak předloha velí. Ovšem Faramir to štěstí nemá a svou historickou úlohu ve filmu prakticky končí výpadem přes řeku u Osgiliathu. Pak už je jen vláčen nejprve koněm a posléze otcem. Tím pádem se pak nemůžeme divit, že se z plátna prakticky ztrácí Eówyn, poté co oan splní své poslání na Pelenoru. Její neuzavřený příběh trčí z filmu ještě očividněji než Faramirův.

Dlužno však zdůraznit, že pozitiva opět a stále převažují. Znovu je velmi dobře udělaný prolog, všechny dějové linie jsou velice dobře prostříhány a autoři znovu vytvořili vynikající scény. Budu opakovat co už píší jiní, ale musím připomenout zapalování strážních ohňů mezi Gondorem a Rohanem, rohy Rohirů před Pelenorem a samotnou jízdu těžké kavalarie. Bitva na Pelenoru je vizuální hostina, proti které byl Helmův žleb pouhá rozcvička. Pád Theódenův, konfrontace Smíška a Eówyn s velitelem nazgůlů je také precizní. K silným scénám patří také, poněkud neočekáváně, odjezd Faramirových mužů na beznadějnou misi k Osgiliath. Prakticky bez klopýtnutí zvládli filmaři také závěrečnou část putování Froda a Sama Mordorem i vyvrcholení na hoře Osudu.

Holdování hobitům po závěrečné bitvě a korunovaci i nevyhnutelnou svatbu (která je poněkud zmatená) sice scénař semlel do jedné scény, ale právě hold hobitům (a to jak se odehraje) byl myslím nejdojímavějším momentem celého filmu. I bez Vymetení kraje film naštěstí doznívá podobně zvolna a jaksi naněkolikrát jako předloha, což také řadím k příjemným překvapením. A jako každý rok jsem zvědav, co dostříhá PJ a jeho parta na rozšířenou verzi.