Nostalgie - stará verze webu věnovanému filmu Pán Prstenů | ||||||||||||||||||||||||||||
| 29.1. 2003 9:36:40 | Pulper | Já a kniha: Četl několikrát nejen ji, ale i další díla JRRT |
| Tak jsem se konečně odhodlal a pokusil se taky stvořit recenzi na Dvě věže. Pohodlně se usaďte a čtěte. Když jsem před rokem shlédl Společenstvo, vychvaloval jsem ho až do nebe, automaticky mu dal 10/10 a všem tenhle Nádherný film doporučoval. Viděl jsem ho celkem pětkrát, z toho jednou na počítači, třikrát vloni a jednou letos v kině. Pak přišly Dvě věže. Jak se dočtete v x jiných recenzí, je to kapánek jiný druh filmu. Chybí mu vznešenost, epičnost, rozvláčnost vzletnost a poetičnost prvního dílu, zato si tu užijete víc akce, strohosti, vypjatosti, efektů a podle mě i lepších hereckých výkonů. Celé to vypadá jak od jiného režiséra. Děj filmu popisovat nebudu (skvěle to už zvládli jiní s Belcarnenem v čele), takže mi dovolte jen „stručné“ vyznání, jak na mě film zapůsobil. Co osobně obdivuji na dvojce je větší „realičnost“ postav, s výjimkou Gandalfa, který se mi zdál ještě patetičtější než v jedničce, a efekty. Začátek filmu, kdy jezdící schody vystřídala horská dráha udělali mistři programátoři nádherně. Trochu na rozpacích jsem z asi nejpopulárnější filmové postavičky příštího desetiletí. Ne, nemyslím Froda ani Gimliho, ale Gluma. Je to takový poločlověk/polorobot. Někdy působí dost živě (hlavně když škemrá nebo se snaží pomoci Frodovi a tomu hloupému tlustému hobitovi Samovi, který nevím proč někoho rozčiluje zmínkou o chipsech), někdy naopak počítačově (souboj s hobity, lezení po skalách). Rozhovor Gluma se Sméagolem na mě udělal větší dojem až na podruhé, ale vadilo mi na něm to snímání jakoby dvou osob, naštěstí to napravil závěr. Scéna, kdy jsou všichni tři před Černou bránou a následné otevírání dvěma obry je jedna z nejlepších v celém filmu. Ten elfí plášť versus pidloocí samurajové se docela povedl. Olifanti byli taky moc krásní (chudáčci mohamedáni – to jsem zvědav co na tohle řekne Blízký východ) a pak přišel Faramir. Na něho si vzpomínám jen v souvislosti s Návratem krále jako na oddaného až servilního dobráka, věrného památce svého bratra a trpělivě snášejícího tatíčkovu buzeraci. Z něho jsem vlastně neměl dojem žádný, uvidíme v trojce. Abych nezapomněl na Froda se Samem: Oba dobře zahraní, ne-li lépe než v jedničce, stejně jako zbylí dva hobiti, ke kterým se ještě dostanu. Vliv prstenu pořád sílí, sílí a Očičko ne a ne ho najít. Teď ale opustíme Mordor, švětlíška (taková pohádkově-hororová scéna) a lembasožrouty a hurá na zelené pláně Rohanu. Po nich se prohání kvazivikingové na svých konících, divoký lid, pronásledující venkovany a tlupa zatraceně reálných skřetů. Věřte tomu nebo ne, ale rozhovor dvou z nich o tom co jeden z nich cítí se mi líbil snad ze všeho nejvíc plus pauza u lesa, kde se skřeti hádají, co bude dobrého k večeři. Toho siláka, co se „zastával“ hobitů, mi bylo opravdu líto. V poklusu za skřety se drží statečná trojka Dlouhý (Aragorn), Široký (Gimli) a Bystrozraký (a tak děsně nudný Legolas). Trpaslík na sebe brzy obrací pozornost, ještě že ne elf, a je středem zájmu většiny kina skoro celý zbytek filmu. Rohirové (Eorlovci, Rohanovci nebo kdo to krucinál v tom Rohanu žije!) jsou správná parta, co moc přátelsky nevypadá, ale koně půjčí kdekomu. Stopování ála Huňáč (Že nevíte, kdo to byl? Přečtěte si klasiku!) nebylo zase tak echtovní. Berte v úvahu, že tam v noci neleželi jen dva hobiti, ale prala se i tlupa těch zlých s těmi hodnými, co navíc podupali všechno kolem kopyty svých koní, a to nemluvím o tahání mrtvol na valnou hromadu. Cestička míří do lesíčka, kde na čekané čekají žijící pařez (Ještě vydržte s těmi hobity.) a strejda v bílém, z něhož se vyklube (No to není možné!) Gandalf, úspěšně pokračující v kung-fu. Poté co zabil Balroga jakéhosi pana Morgotha, o kterém mi vůbec nikdo neřekl, a to se přece nedělá, usnul, proletěl se mléčnou dráhou a zase ožil, aby dodělal domácí úkol. Od toho tu přece těch 300 lidských životů je, ne? Co říct na Théodéna? Bylo mi z něj docela šoufl, tedy před tím ententýky, dva špalíky, čert vypadl z elektriky. Po té změně zase pěkně zpychl. Že by se změnil moc rychle, jsem si ani nevšiml, vzhledem k tomu, že tohle vidím denně a normálně to trvá asi o pět vteřin míň. Nějak hodnotit Červivce asi nemá smysl, je to inu záporák, a jak vidno, pan Douriff tomu dal všechno. Éowyn je správná žába a moc se na ni těším v trojce. Docela mě dojala scéna u hrobu Théodreda. Vrrci a jezdci na nich byli divní, lepší slovo mě nenapadá. Aragornův pád do řeky je stará, ohraná, omletá klasika a hodně mě překvapilo, když jsem kohosi slyšel, jak se ptá, jestli to přežije. Skřetí vojsko bylo špicovní. Mimochodem: Marně sháním figurku 8697ého skřeta, nemohl by mi někdo pomoct? Značka: Vyměním za deset Aragornů s mečem v různých polohách a s dvěma úplně jinými koňmi. Ptáte se, co přijde teď? Bitva, a když ťukám bitva, tak myslím BITVA s velkým množstvím vojáků na jedné a nerovnoměrně věkově rozloženou populací na druhé straně. Kamikadze na žebřících, formace skřetů u brány, ne nepodobná legionářské želvičce, výbuch zdi (Nezabil, nezabil!) a podobně stály za to trpění všech zůčastněných herců i neherců. Pokazili mi to elfové s Haldirem v čele, naopak ne Legolas na stairsboardu (u něho už snesu všechno). Genocidě lidu Rohanu zabránil jen příjezd Gandalfa (Taky jste to četli, že je jinej? A já už si ho málem pověsil na zeď.) a Éomera (Erkenbrand ne, to by si nikdo nezapamatoval!) s Rohiry a při jejich jízdě z kopce se mi chtělo po druhé dojetím brečet. Během těchto jistě ne nezajímavých událostí se zatím Pipin a Smíšek setkávají v lese s čímsi… Vypadá to jako strom, chodí to jako strom, mluví to jako strom, jenom něco vám na něm tak nějak nesedí. Ale už se stalo a Stromovous nese ty dva prcky na své hlavě nejdřív za Gandalfem, pak za dalšími týpky na pokec a na závěr na návštěvu za Sarumanem, což neměl dělat, nebo spíš měl? Enti byli dalším fenoménem, co mě dostal víceméně až na podruhé. Troubení, hučení, houpání, mručení a kývání nemělo absolutně žádnou chybu. Vůbec nesouhlasím s přeměnou postav z pohádky v postavy z hororu (Nikoho jsem nejmenoval, aby bylo jasno.). Naopak, jsou pořád nádherně nevyzpytatelní. Vrcholem počítačového a grafického šílenství je zatopení Železného pasu a vyvraždění skřetů. Znovu, stejně jako před rokem vám říkám, nečtěte knihu před tím, než uvidíte film. Byli by jste možná zklamaní a to nestojí za to. Pokud jste takoví blázni a dočetli jste tu recenzi až sem, vězte, že jsem se neopil, drogy neberu, nekouřím, Tolkiena mám rád tak trochu a strašně rád píšu recenze. Omlouvám se jestli jsem někoho naštval, děkuji všem za případné kladné ohlasy (Minule jich moc nebylo!) a nashledanou za rok! P.S. Jestli jste si všimli tak vůbec nekritizuju chyby jako minule. Řekl jsem si, že se nad to povznesu a budu k pánům filmařům vstřícný. Zkrátka, podám jim tak nějak obě ruce i když je mám svázané svou perfekcionistickou povahou a občas mi blahosklonný pohled na věc zakrývá jakási imaginární skála skepticismu, která vůbec neexistuje, ale nezoufejte. Všechno se změní, dokud je stále naděje a jednou možná budete ještě s láskou vzpomínat: To bylo tenkrát, když jsme četli jeho recenze. | ||
|
|
Nacházíte se na JCsoft's
FANTASY Homepage - http://www.jcsoft.cz/fantasy/ Optimalizováno pro Microsoft Internet Explorer 4.x (5.x) a rozlišení 1024x768x16/32bit Jan Čeřovský (c) 2000 All rights reserved Jakékoliv nalezené chyby ( špatné odkazy, chybějící obrázky, hrubky, ...) se nebojte nahlásit na můj e-mail.
|