Po dlouhém a neklidném roce opět ožívá bájná Středozemě a všechno její tvorstvo, trubky troubí na poplach a na Východě se hýbe zlo. Schyluje se k veliké bitvě, o jejiž důležitosti nepochybují ani marketingoví kouzelníci, a tak není dne, aby se oko nepotěšilo ze sličné tváře odvážného Aragorna, odhodlaného Froda či sveřepého Sarumana šikujícího fanatické hordy skřetů z „balkonu” své nedobytné věže.
Tak jsme se tedy dočkali, fanoušci filmu i knihy, filmový nadšenci a všichni ostatní, neb vězte, že tento film jest pro široké masy a každý si v něm něco najde. Bohužel občas i to, co v něm najít nechce. Pokud jste neviděli předchozí Společenstvo prstenu nebo neznáte literární předlohu, alespoň se stručně informujte o předešlém ději, protože příběh pokračuje tam kde před rokem skončil.
V druhém díle ságy sledujeme osudy a putování rozpadlého Společenstva. Roztroušení hrdinové musí projevit více odvahy a zanícení než při společném tažení. Pro průběh událostí to je však přínosné, neboť tři nové skupiny mohou dění ovlivňovat na třech frontách zároveň. Časy jsou zlé,a tak v Rohanu, Fangornu i u bran Mordoru, není o nebezpečí nouze. A též o nové postavy, které vyprávění větví a posouvají od fantasy až k historickému dramatu, plného zvučných slov a mocných gest.
Herci hrají se skutečným zaujetím a prožitkem seč jim scénář dovolí, výprava se překonává, Howard Shore duní a Glum smutně šišlá. Co víc si přát? Snad jen méně hrdinství a více opravdovosti, volnější tempo a citlivější střih. Děj pádí jako dravá voda, občas nás vyplivne na mělčinu a pak znovu strhne.
Konec je náhlý a přichází dříve než v knize. Tvůrci nás nechají vychutnat nečekané vítězství, avšak tajuplně naznačí, že ta hlavní bitva nás terpve čeká. Na planině Dagorlad a v tmou zahaleném Mordoru. Na gondorský trůn opět usedne král a povede spojená vojska lidí a elfů na sklonku věků vstříct zániku nebo nové etapě dějin bájné Středozemě. |