Můj první dojem po shlédnutí Dvou věží? Bomba, bomba, bomba!!! Prostě se mi to šíleně líbilo a po celý ty tři hodiny co jsem seděla v kině jsem byla jak přilepená na sedadle. Ani jsem moc nevnímala, že mě síleně bolí nohy, protože už jsem si je fakt neměla kam dát. Přemýšlela jsem i o tom, že si je dám za hlavu, ale nevím, jak by se na tvářila řada za mnou…
Nebudu srovnávat film s knihou, protože knihu jsem se ještě nečetla (pro všechny příznivce Tolkiena: jo, vím o tom, že je to strašný, stydím se za to. Na svu obhajobu můžu uvést, že Hobita už jsem četla sávno a Pána prstenů jsem dlouho nemohla sehnat a teď na něj zase nemám čas. Přece jen, číst to tím způsobem, že každej den přečtu jednu stránku, se mi moc nechce.)
Co se týče filmu, kamera byla úžasná, hudba byla taky fajn, i když jsem ji většinu času vnímala jenom podprahově, byla jsem příliš soustředěná na obrázky. Ale o to podle mě u hudby k filmu jde. Má jen dokreslovat náladu, rozhodně nesmí přebít film. A vzheldem k tomu, že mi hudba nějak nevadila (když mě hudba ruší, tak ji vnímám až příliš), tak byla nejspíš výborná. Novozélendská příroda je prostě nádherná a ty záběry do krajiny jsem si vysloveně užívala. Co se týče poslední části filmu, bitvy o Helmův Žleb, jenom jsem na to plátno zírala. I když mi tam občas přišlo něco nelogický (Elfové stojící uprostřed pevnosti pod hradbama přece vůbec nemohli vědětm kam střílí), tak to bylo super.
Zkusme se teď podívat na film z hledsika postav: Abych pravdu řekla, tak Glum mě příjemně překvapil, i když vypadal trochu jako mutant mimozemšťana, ale i tak byl vynikající, jeho schizofrenie byla prostě božska (jo, vím o tom, že t byla počítačová animace). Ale nemůžu si pomoct, Glum v době, kdy v něm převládá Sméagol mi hodně připomínal našeho psa. Chybělo jenom přiběhnout k Frodovi a olízat mu obličej. No nic, to byl jen takový soukromý postřeh. Ale jinak byla většina ,,Sméagolových‘‘ scén zpestřením filmu, protože se u toho člověk i nasmál. Pravda ovšem je, že některé Gimlliho hlášky taky stály za to. I když se mi moc nelíbilo jeho kamarádství s Legolasem. Přece jen elfové a trpaslíci se snad mají nenávidět, ne? A tihle dva byli dobří kamarádi, to se dalo poznat. I proti prvnímu dílu mi to přišlo jako poměrně rychlej posun. Ale jinak byl Gimli vynikající, dokonale mě přesvědčil, že je nerudnej trpaslík. A Legolas zase, že je vznešený elf, přišel mi vždycky trochu nad věcí.
Aragorn byl stejný jako v jedničce – udatný, ušlechtilý, pro mnoho dívek okouzlující a stále zamilovaný do Arwen. Nemůžu si pomoct, ale bez některejch scén s Aragornem a Arwen bych se i minula. Na můj vkus příliš mnoho lovestory. Ale jinak jsem Aragornovi uvěřila téměř všechno, jenom ty jeho vynikající stopovací schopnosti… mohl se aspoň trochu víc snažit, jakože něco hledá, takhle to vypadalo, jak kdyby ty informace o tom, kde leželi hobiti, chytil jen tak ze vzduchu.
Hobiti nezklamali, byli víceméně stejní jako v jedničce, jenom na Frodovi bylo vidět, že Prsten jej začíná ovládat (taky vám ve chvílích, kdy se ho zmocňoval prsten, připadal jako zfetovanej? Mě teda jo). Smíšek s Pipinem se sice moc neukázali, ale přesto se mi líbili.
A to nejlepší nakonec – Gandalf. Podle mě nejlepší postava filmu. Oproti jedničce poměrně velký posun – v jedničce ja Gandalf spíš normálním člověkem, ve Dvou věžích je to už velký čaroděj, který má úctu ostatních . Ian McKeelen (omlouvám se, jestli jsem to napsala špatně) je prostě úchvatnej herec a zahrál ho vynikajícím způsobem, pro mě osobně prostě nejlepší postava.
Tak to je asi tak všechno, co jsem o filmu chtěla. Ostatní postavy mě natolik nezaujaly. Valetně ještě jo – náš Ozzy. Nemůžu si pomoct, ale napadlo mě o hned při prvním pohledu na něj. Ale byl božsky slizskej.
P.S.: Všimli jste si, že skoro všichni herci v Lotrovi jsou modroocí? Takvá diskrominace nás hnědookejch…
|