Nostalgie - stará verze webu věnovanému filmu Pán Prstenů | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| 9.1. 2003 21:44:20 | Jirka | Já a kniha: Četl několikrát |
| TOTO JE DĚJ Z DVOU VĚŽÍ: Film začíná průletem kamery nad zasněženými vrcholy Mlžných hor. Zevnitř se ozývá zvuk boje, dunění Balroga a Gandalfovo – „Nemůžeš projít!“. Následně se zvuk stává silnější a silnější a kamera projíždí skrze skálu nad můstek Khazad-Dúm, kde vidíme poslední vteřiny souboje Gandalfa s Balrogem a jaho následný pád do propasti. Zde scéna ale pokračuje a my vidíme Gandalfův pád, který se podobá řízenému volnému pádu aero-akrobatů. To se rozhodně nedá ovšem říct o letu Balroga, který se otřískává o skály na obou stranách – vypadá jako ohnivý meteor. Gandalf chytá za letu svůj meč Glamdring, chytí se Balroga a bije ho hlava nehlava. Nárazy do stěny skály je ovšem vychylují a tak i Gandalf má párkrát namále. IMHO je škoda, že Gandlaf chytil za letu svůj meč, ale byl prostě potřeba pro další vývoj filmu. V další scéně vidíme ledové jezero a každou chvíli očekáváme někde blízko sebe průlet Balroga (stejně jako průlet Krebain ve Společenstvu) ale jsme opět vyvedeni z omylu a utvrzeni v tom, že PJ fakt umí – ono ledové jezero sice je jezerem, ale obrovitanánským a my vidíme pouze v dálce ohnivý meteor (Balroga) jak padá dolů. Následuje pád do vody a bílo. Střih na Emyn Muil – Frodo a Sam chodí po skalách a po chvíli zjišťují že se ztratili a že chodí stále dokola. Sednou si, Frodo pije z čutory a Sam vybalí z batohu Lembas. Zašklebí se a Frodo se zeptá, jestli mají jěště nějaké jiné zásoby. Zde je super scéna, když Sam řekne, že se podívá a pak s protáhlým obličejem vytáhne další Lembas. Hodí kousek Frodovi a baví se o nebezpečí své cesty do Mordoru. Putují dále a zlézají skály. Pak vidíme záběr na spící hobity a pak na Gluma, kterak si na skále nad hobity mumlá. To jsme ale viděli už v traileru – pak ale nastaly bombastické digitální orgie, totiž Glum se na scéně objevil v plném světle. Řeknu vám, viděl jsem spousta skvělých filmů s postavičkami digitálně udělanými, ale tohle mě prostě dostalo do kolen – IMHO je Glum tou nejlépe vytvořenou digitální postavou ve filmu, jakou jste kdy viděli. V celém filmu se s ním setkáme velice často a nikde nepůsobí nepatřičně, příliš uměle, jako by nezapadal. Právě naopak, je to tak úžasně zpracovaná postava, že až zůstává rozum stát! Glum tedy zírá na hobity, ti ale vyskakují na nohy a strhávají Gluma mezi sebe. Glum je mrštný a slizský, takže je problém ho udržet – praští Sama pěstí a vrhá se zuřivě na Froda. Tahle scéna je opravdu dost drsná a věřím, že mnohé menší děti z toho můžou mít noční můry, proto pozor! Sam nakonec Gluma zmáčkne do kleští a válejí se spolu po zemi, Glum se ovšem vytrhne a na oplátku sevře Sama pod krkem. Frodo vytasí Žihadlo a přiloží jej Glumovi na krk – pak teprve se Glum uklidní a pustí Sama. V následujícím záběru vidíme Gluma připoutaného na elfím lanu – Glum šíleně srdceryvně řve, evidentně mu „práce těch ošššklivých elfů“ nedělá dobře. Sam chce Gluma svázat a nechat zde, ale Glum opravdu hodně protestuje, že se ho Frodovi zželí a přetáhne mu lano přes krk, ale až poté, co jim Glum slíbí, že je dovede k Černé bráně. Scéna, při které Frodo uvolňuje Gluma ze smyčky je moc pěkná – vidíme pocity, které se střídají v Glumově tváři – pak se začne lísat k Frodovi – „miloušššký pánešššek!“ Sam je z toho všeho děsně „nadšen“ a kouzelné jsou pohledy rozjařeného Gluma na „toho protivného hobita“. Glum tedy vede hobity k Morannonu. Střih na skuruty, kteří unesli Smíška a Pipina – můžeme pěkně vidět jak skuruti nesou hobity na zádech – mají přehozené jejich svázané ruce dopředu přes hlavu. Vtom se skuruti zastaví a jeden se zeptá vůdce, jestli něco cítí. Ten odpoví, že ano, že cítí lidi. Pipin se zaraduje a zašeptá – Aragorn! Střih na Aragorna, jak je skloněn, ucho přitisknuté ke skále a poslouchá. Pak se zvedne a říká, že skuruti mají zhruba půldenní náskok, že mají spěchat a rozběhne se dál. Legolas beží za ním, otočí se a volá na Gimliho ať si pospíší. Gimli, evidentně dožraný neustálým běháním nadává, že trpaslící nejsou bežci na dlouhé tratě, ale že jsou spíše sprinteři – zde Gimli spouští sérii svých humorných prupovídek, kterými je film okořeněn docela často a želbohu někdy i docela na nevhodných místech. Ovšem panoramatické pohledy na honiče a krajinu kolem nich, které byly točeny z helikoptéry jsou prostě úžasné a Andrew Lesnie se může zajisté těšit na Oskara. Aragorn nachází brož z Pipinova pláště a s hláškou „Lórienské lístky neopadávají samy!“, uhání vpřed. Skuruti se utáboří na okraji Fangornu a začínají sekat dřevo na oheň. Pipin se přivalí ke Smíškovi, který je trošku více otřesen a má ošklivou krvavou ránu na čele. Hobiti slyší hlasy z lesa. Kdo to mluví? Pak jim dojde, že to jsou stromy a že se spolu domlouvají! Hobitům začíná svitat naděje! Střih na mrtvého Theodréda, kterého přinesou do Edorasu. Eomér s Eowyn přicházejí za králem Theodénem, Eowyn před ním pokleká a něžně k němu promlouvá – říká mu, že Theodréd, jeho syn, je mrtev. Král ovšem neslyší a šeptá Grímovo jméno. Eomér předkládá králi návrh na vymýcení skřetů z Rohanu. Kvůli skřetům zemřel Theodréd, proto chce, ať mu král dá volnou ruku a že všechny skřety pobije. Gríma oponuje a mluví za krále, který pouze skelným zrakem civí na jedno místo. Eomér se rozčiluje a dívá se po Eowyn, která odchází. Gríma je rozzuřen a vyhošťuje Eoméra z Marky. Opět se ocitáme mezi skuruty tábořící u Fangornu (začátek filmu má velmi rychlý spád) a sledujeme jejich hádku o nedostatek masa a následné navržení hobitích nohou jakožto výborné pochoutky – stejně je prý nepotřebují. Hobiti se ustrašeně tisknou k sobě. Nastane hádka po které zůstane o hlavu kratší jeden ze skřetů a ostatní se pak na jeho tělo vrhnou jako hladoví supi. Následuje rychlá smršt akčních záběrů, když Eomér se svými věrnými rohiry napadá skřety a likviduje je. Hobiti utíkají pod koňskými kopyty. Pipin zakopne a ocitá se pod kopyty koní. Střih. Hledači utíkají při východu slunce a v tom se Legolas zastaví a podívá se k východu – „Dnes v noci byla prolita krev, cítím to!“, řekne a běží dále. Další Gimliho fantastická vsuvka – „Dýchej, dýchej, nezapoměň dýchat, uuuuffff, tak je to dobře!“ Opět se ocitáme pod kopyty koně, který chce zašlápnout Pipina, ten ale bleskurychle uhýbá a spolu se Smíškem míří do lesa. Naráží ale na skřeta, který projevil zájem o jejich nohy a prchají před ním do lesa. Zde je perfektní střih z noci plné vyhřezlých skřetích střev na ponurý a tichý Fangorn. Zvuky bitvy se ozývají z dálky a hobiti doufají, že se pronásledovateli ztratili. Doufají však marně – skřet s krvavým nožem v ruce a s ještě krvavějším ksichtem je stále pronásleduje. Pipin navrhuje, ať vyšplhají na stromy. Smíšek se vrhá na strom, ale díky svému zranění není tak rychlý a skřet jej dostihuje a strhává na zem. Pipin mezitím šahá na nos Stromovousovi a probouzí jej. Probuzení Stromovouse je moc pěkná scéna! Pipin vyděšeně prchá ale Stromovous jej sevře ve své ruce. Smíšek krčící se pod skřetí dýkou, která každou chvilku dopadne, upře svůj zrak za skřeta a vidí obrovskou nohu, jak dopadá a drtí skřeta. Vezme nohy na ramena ale je rovněž sebrán velkou dřevěnou rukou. Stromovous kráčí a drtí přitom hobity v dlaních. „Buraaarum!“ „Nejsem žádný strom, jsem Ent!“. Stromovous vidí v hobitech malé skřety a tiskne je. Hobiti křičí, že nejsou skřeti ale půlčíci z Kraje. Stromovous se zamýšlí a pak prohlašuje, že je zanese k někomu, kdo bude vědět, kdo doopravdy jsou. Zanese je k Bílému čaroději. Hobiti se na sebe vyděšeně podívají a jednohlasně vydechnou – Saruman! Pak dopadnou na zem před postavu v bílém a vyděšeně a zároveň nevěřícně zírají nahoru. Střih! Hledači putují krajinou a uvidí jezdce – schovají se za kameny a počkají, až přejedou, až je poznají. Aragorn pak vystoupí zpoza kamenů a zavolá za rohiry. Ti se otočí a obstoupí honiče. Následuje scéna známá z traileru, kdy se Eomér ptá, co zde pohledávají, Gimli mu odsekává, Eomér sestupuje z koně, vyhrožuje Gimlimu a Legolas na něj namíří šíp. Aragorn všechny uklidňuje a vysvětluje situaci – kdo jsou a co zde dělají. Eomér vypráví, že v noci přepadli skupinu skřetů a všechny povraždili – nezůstal nikdo živý. Všechny pak hodili na kupu a zapálili. Gimli se vyděšeně ptá, jestli neviděli malé hobity, Eomér odpovídá, že ne, že nezůstal nikdo živý. Hledači se na sebe dívají a nevěří vlastním uším. Zklamali! Eomér lituje a dává jim 2 koně. Dává pokyn a rohirové odjíždějí na sever. Honiči nasedají na koně a jedou k místu masakru, jemuž vévodí nádherná skřetí hlava s vyplazeným jazykem napíchnutá na kopí. Nachází tlející zbytky skurutích těl, Gimli nachází ohořelý hobití opasek a nahlas lituje. Aragorn nahlas křičí a pokleká zklamaně a s bolestí v srdci na kolena. Chvíli takto setrvává a pak uvidí v trávě stopy po plazení hobitů. Jak Aragorn sleduje stopy, nachází přeříznutý provaz od pout, vidíme flashbacky hobitího útěku. Takže když najde přeřezaná pouta, vidíme Pipina, jak si je přeřezává o skurutí sekeru, upuštěnou v boji. Postupujeme tak dále až do Fangornu. Zde Legolas prohlašuje, že les je starý, velmi starý a zlý. Pak se začne něco dít, honiči pochopí, že by zde mohl být Saruman, Aragorn proto nabádá, že jej nesmí nechat promluvit. Poté se opravdu objevuje zářící bílá postava – Legolas vystřelí šíp, je odražen, Gimli hodí sekeru, je odražena. Postava promlouvá Sarumanovým (!!!) hlasem a Aragorn ji vyzývá, ať se ukáže. Tento záběr odhalení Gandalfa Bílého je vskutku velmi působivý! Aragorn praví svoje „To nemůže být pravda!“, Legolas pokleká a Gimli se uklání. Aragorn oslovuje Gandalfa jeho jménem a Gandalf začíná vzpomínat – „Ano, tak mi kdysi říkali, byl jsem Gandalf Šedý, teď jsem ale bílý! Vracím se k vám na sklonku času!“. Vypráví co se stalo – tady můžeme sledovat pokračování souboje Gandalfa s Balrogem na vrcholku Zirakzigilu – Gandalf zasáhne Balroga mečem do hrudi a ten padne dolů ze skály. Gandalf zůstane ležet na okraji vrcholku a pak vidíme průlet (asi jeho duše) vesmírem (pravděpodobně) a následně Gandalfa jak leží nahý (vidíme jen obnažená ramena) a otevírá oči – „byl jsem poslán zpět abych dokončil svůj úkol!“. Ocitáme se na okraji Fangornu, Gandalf zapíská a z dálky přibíhá bílý kůň – tato scéna je vážně perfektní, zde mi vyhrkly slzy do očí. Legolas poznává, že se jedná o staré plemeno koní a Gandlaf představuje Stínovlase. Všichni společně nasedají na své koně a odjíždějí k Edorasu – opět skvělé panoramatické záběry! Pak se zastavujeme na dohled od Edorasu – Gandalf představuje ostatním město, vypráví o Meduseldu a těší se na návštěvu svého starého přítele krále Theodéna! Saruman je uprostřed divokých východňanů a plamennou řečí jim vypočítává všechna příkoří, kterých se na nich dopustili obyvatelé rohanu a vyzývá je k pomstě – zde se pravděpodobně mihne i PJ coby jeden z východňanů, ale i když jsem se na to opravdu hodně soustředil, PJ jsem si nevšiml. Sledujeme jak v jedné rohanské vesnici matka nasazuje své dvě děti na koně a vybízí je k odjezdu. Vzápětí je vesnice napadena východňany. Střih na Eowyn oplakávající Theodréda. Je sama a po schodišti k ní sestupuje Gríma Červivec – Brad Douriff zahrál tuto postavu opravdu fantasticky – je zlý, úlisný, jedovatý a škaredý! Gríma k Eowyn promlouvá – říká jí, že chápe její bol pro zemřelého Theodréda a také že chápe, jak je sama. Říká jí, že ví, z čeho má strach, že má strach být zavřená sama v železné kleci. Dotáká se jí a hladí po tváři – a chce jí políbit. Eowyn se chvíli nechá, ale pak řekne Grímovi, že jeho řeči jsou jedovaté a vybíhá ven na terasu Edorasu. Dívá se na hory a pak vidí přijíždět z jedné strany tři jezdce. Vidíme záběr na rohanskou vlasjku na stožáru a také jak se vzápětí utrhne a padá. Jezdci vjíždějí bránou do Edorasu, vlasjka spadne vedle Aragorna, který se na ní zadívá. Gimli prohlásí, že je to tady jako v márnici a ani netuší, jak blízko je pravdě. Jezdci sesedají z koní a vystupují po schodech k trůnímu sálu. Před branu jsou zastavení Hámou, který jim oznamuje, že musí složit zbraně na nařízení Grímy Červivce. Aragorn, Legolas i Gimli s nechtí odevzdávají své zbraně. Háma požaduje i Gandalfovu hůl, ale je přesvědčen Gandalfovým prohlášením, že jako stařec se potřebuje o něco opírat. Vstupují do trůního sálu a Gandalf promlouvá o úpadku vítání hostů. Král, vousatý, šedovlasý, se skelným zakaleným zrakem a dlouhými nehty žádá Grímu o pomoc. Ten mu našeptává, co má říkat. Zde je perfektně znázorněno, jak moc je král po mocí Sarumana – neřekne nic bez toho, aniž by mu to Gríma schválil a pokaždé když něco řekne, se podívá na Grímu, jestli to řekl dobře. Gríma zjišťuje, že Gandalf má hůl a oboří se na stráže, že jasně přikázal, aby vzali Gandalfovi i hůl! Gandalf jde blíže ke králi, Grímovi poskoci se mu v tom snaží zabránit, setkávají se ale s Aragornem, Legolasem a Gimlim, kteří dělají Gandalfovi ochranu – ten se neohlíží a jde stále ke králi. Gimli sejme Grímu a šlápne mu na krk. Gandalf se svou holí začíná vymítat z Theodéna Sarumanova kouzla – přibíhá Eowyn a vrhá se ke králi. V tom jí zabrání Aragorn, který ji chytne a přitikne k sobě. Gandalf promlouvá k Sarumanovi a vyzývá ho ať opustí krále. Saruman skrze ústat Theodéna vykřikuje na Gandalfa a směje se, že zde nemá žádnou moc. Ovšem, zde je ukázána moc nového Gandalfa Bílého – Saruman se přepočítal a je vahnán z Theodéna. Král se napne na trůnu a pak dopadne. V následujícím záběru vidíme, jak Saruman letí a dopadá na podlahu – jeho moc nad Theodénem je přerušena. Tady mi trosku vadila Theodénova přiliš rychlá proměna ze sešlého starce na vitálního krále. Vlasy ustupují, oči se zaostřují, nehty zkracují, vousy mizí – a objevuje se Theodén, jak jej známe z obrázků. Příliš rychlé, škoda – možná ale i zde to bylo sestříháno kvůli kina, zbytek bude na DVD. Theodén poznává Eowyn, která se k němu vrhla i Grímu, který se třese pod Gimliho nohou. Pak se ptá, kde je Theodréd. Následuje scéna, kdy král shazuje Grímu ze schodů a chce jej zabít. Gríma jej prosí o slitování, že mu vždy dobře sloužil. Theodén se napřahuje a chce jej zabít, ale zabrání mu v tom Aragorn – král je na něj viditelně nasrán. Pak vidíme Theodéna s Gandalfem u hrobu Theodréda a jeho lkaní nad svým synem. Gandalf promlouvá k Theodénovi, pak se loučí s duší Theodréda a odchází a nechává Theodéna o samotě. Na obzoru je vidět kůň s dvěmi malými dětmi. A opět se ocitáme v doprovodu Gluma – hobiti teď putují směrem k mrtvým močálům. Glum je vede – hopká po čtyřech a pořád si něco mumlá. Najednou se Frodovi přitíží – Prsten je stále těžký – Glum najednou zaječí a na scénu přilétá – Nazgůl na přízraku. Poprvé se tak znovu setkáváme se ztělesněním zla Temného pána. Frodo je opět silně přitahován k Prstenu a ten jej nutká k nasazení na prst. Glum sleduje Frodovo zápasení a divá se na Prsten. Frodo už, už podléhá když jej Sam uvidí a odstrčí ruku nasazující si Prsten. Tato scéna je v traileru, kde vidíme, jak Sam se semknutýma rukama klečí nad Frodem. Jsou spolu s Glumem pod nějakým keřem a tak je Nazgůl nevidí. Po chvíli je klid a všichni se opět vydávají na cestu – do Mrtvých močálů. Sam nadává na Gluma, že je zavedl do pasti, ale Glum říká, že skřeti močály obcházejí ale že on, Sméagol, neboť tak mu Frodo řekl, našel cestu – „miloušššký Sméagol!“. Glum upozorňuje hobity, že se nemají dívat do močálů, protože tam jsou mrtví a že nemají chodit za světlíšššky, neboť je můžou stáhnout a oni se utopí. Frodo v jednom okamžiku opravdu sejde z cesty a hledí do bezedných očí mrtvého elfa. Pak, jakoby přitahován nějakou mocí, padá přímo do vody – Sam se otáčí a vidí Frodův pád. Frodo se ocitá pod vodou a vidí jak se po něm natahují duše zemřelých – stejně jako viděl nazgůly, když měl nasazen Prsten, tak podobně vidí i duše zemřelých. V tom se za ním objevuje Glum a vytahuje ho z vody. Tahá ho ven a nadává mu, že říkal, že „pánešššek se nesmí dívat na světlíššška!“. Sam přispěchává Frodovi na pomoc a Frodo se dívá svýma krásně velkýma očima na Gluma – cítí, že v Glumovi je ještě kousek dobrého. V edorasu panuje krušná nálada – Gandalf hovoří s Theodénem, Aragorn kouří u stolu dýmku a Gimli se brutálně po trpaslicku cpe a grgá. Mezi Aragornem a Theodénem panuje jakási nevraživost – ohledně nepřítomnosti pomoci Gondoru rohanským. Nakonec se rozhodují pro evakuaci Edorasu a přesunu do Helmova žlebu. Oproti knize je to ovšem z důvodu strachu před nebezpečím a né kvůli strategicky lepší pozici v boji. Na příkaz krále se tedy celý Edoras vydává na cestu do Helmova žlebu. Ve stájích jsme svědky posledního rozhovoru Gandalfa s Aragornem – ten mu nařizuje, aby obránci vydželi. Aragorn slibuje, že vydrží. Gandalf ještě prohlásí, že má při úsvitu pátého dne hledět k východu, naskočí na Stínovlase a tryskem uhání za Eomérovým vojskem, aby je přivedl na pomoc do Helmova žlebu, tedy opět změna oproti knize. Najednou se ocitáme v Železném pasu – Saruman se baví s Grímou a ten mu sděluje, že král všechny evakuuje do Helmova žlebu. Saruman tedy přikazuje svým skřetím pomocníkům, aby vyslali jezdce na vrrcích – ty zde nevidíme přímo, ale jen jako stíny na stěně, vypadají opravdu hrozivě! Na cestě rohanských do Helmova žlebu jdou spolu Aragorn a Eowyn a ta se ho ptá jestli jí může říci více o ženě, která mu dala ten šperk, který má na krku. Aragorn se vrací ve vzpomínkách zpět do Roklinky na ony krásné chvíle ztrávené po boku Arwen, na to, jak se jeho sen mění ve skutečnost. Rovněž vzpomíná na rozhovor s Elrondem, který mu naléhavě sděluje, aby Arwen nechal být a jít do Země neumírajících. Arwen se pak setkává s Arwen a vrací jí Večernici. Arwen ale zavírá jeho dlaň a svůj dar mu vrací s tím, že byl dán z lásky a že chce, aby si jej nechal. Zde se od sebe odlučují – oba mají v srdcích bolest. Vůbec cesta rohanských do Helmova žlebu je pravděpodobně hodně zkrácena – vidíme akurát sblížení Eowyn a Gimliho a jeho kousky a pády z koně. Háma s dalším vojákem jedou napřed před zástupem lidí z Edorasu když v tom na ně ze skály skočí vrrk – Hámu úplně zmasakruje – přibíhají Aragorn s Legolasem a Legolas zabíjí vrrka. Aragorn utíká zpět ke králi a vyhlašuje poplach. Král nařizuje Eowyn i přes její protesty (viděli jsme v traileru), aby vedla lidi do Helmova žlebu a s dalšími vojáky se vydává vstříc útoku vrrků. Legolas vidí další množství vrrků a střílí do nich, pak se za ním objevuje Gimli (po krátých potížích s rozjezdem), s ostatními jezdci v čele s Theodénem, a naskakuje na koně – sice to není moc vidět, ale skok Legolase je velice efektní (i když naprostý nesmysl). V kině to pěkně zašumělo. Následuje útok vrrků, který je dost drsný – vrrci, tedy bestie které vypadají jako hyeny zkřížené s medvědem, trhají co jim pod hubu příjde, dokonce i jezdce, kteří je řídí. Zde je kupříkladu scéna s Gimlim, na kterého se svalí skřet (který děsně smrdí i trpaslíkovi!) a na něj pak vrrk. Gimli je tedy přivalen a nad ním se sklání další vrrk. Tato scéna je dost vypjatá a je trošku pokažena Gimliho humorem (snaží se svednout jednu překážku, kteá na něm leží a v tom jej přivalí druhá a pak třetí). Boj je tedy dost tvrdý, Aragorn zuřivě útočí na jednoho jezdce, vrrk mu sejme koně a on naskočí na vrrka – skřet, který na něm jede ho bije a tak Aragorn je chvíli za ním, chvíli na zemi, tady je IMHO kamera až příliš rychlá, někdy nestačíte sledovat, co se vůbec stalo a už je vše jinak. Tady jsem trošku nepochopil, co se stalo, ale Aragorn shodí skřeta ze sedla, ale asi se zaháčí o sedlo na vrrkovi a je vlečen k okraji srázu a pak hup, padá dolů ze srázu. Je po bitvě – Gimli, který se úspěšně zbavil šech břemen, začne hledat Aragorna a volá na něj. Toho si všimne i Legolas a Theodén. Najdou Aragornova roztrhaného koně a stopu, která vede k okraji propasti. Zde leží umírající skřet, který stačí ještě s radostí říct, že Aragorn spadl dolů s vrrkem. Pak zemře. Legolas objeví v jeho dlani Večernici a po pohledu dolů i o skály rozbité tělo vrrka. Theodén přikáže naložit raněné, mrtvé nechat tak a odjet. Legolas se na něj vyčítavě podívá a Theodén jej poplácá po rameni a odjedou. To se mi ale nelíbilo. Dávalo to jasně tušit i divákům neznalých knihy a dalšího děje, že Aragorn nemusel být mrtev, když se nenašlo jeho tělo. Tady to mohlo být vyřešeno lépe. Eowyn mezitím úspěšně přivedla lidi k Helmově žlebu – ti jí děkují. Pak už vidíme, jak vcházejí dovnitř za hradby, kde už leží spousta dalších lidí, většinou těch z okolních vecnic, které už byly porobeny východňany. Poté přijíždí král a vojáci. Eowyn hledá Aragorna, ale nenalézá jej, proto se ptá, co se stalo a Gimli jí odpovídá, že zahynul. Gríma diskutuje se Sarumanem v Orthanku o útoku na Rohan. Saruman právě přidává ingredience do své bomby. Gríma se nad ní nachyluje se svíčkou a ptá se, jak taková věc může rotrhnout mohutné hradny Helmova žlebu. Saruman mu jemně odstrčí ruku se svíčkou. Gríma počítá, že by byla potřeba desetitisícové armády, ale že neví, kde by se tady dala taková sehnat. Pak přichází ona fantastická scéna, kdy Saruman vychází s Grímou na balkón a pod ním klokotá tisíce skřetích hrdel oslavnou píseň smrti. Ten pohled je opravdu úchvatný – skřeti jsou seřazeni do legií, mají zástavy, na Sarumanův povel zmlkají. Je to fakt velké a dokonce i Grímovi se skutálí po tváři slza. Saruman promlouvá ke skřetům a posílá je do útoku a nařizuje nikoho nešetřit. Smíšek a Pipin, neseni Stromovousem, putují na Entí sraz. Vidíme přicházet další a další Enty, skvělá podívaná. Mezitím Frodo a Sam vedeni Glumem dorazí k Černé bráně. Sméagol se chválí, že je hodný, že je zavedl přesně jak chtěli, i protivný hobit to musí uznat. Hobiti sjou na výběžku skály, vysoko nad cestou k černé bráně. Dole se vzápětí objevuje armáda vojsk ze západu. Začnou troubit rohy a brána se otevírá. Ale jak! PJ není žádný troškař, brána je nám představena jako masicní kolos, který otevírají zlobři – jeden táhne a druhý tlačí kolo, které otáčí otevíracím mechanismem. Toto je fakt super scéna! Brána se pootevírá a vojsko pochoduje dovnitř. Sam se naklání a v tom se s ním kus skály utrhne a Sam padá dolů. Pod skálou je šterk z kamenů, který je vysušen a tak se na něm víří prach, který zpozorují dva vojácí, kteří se jdou podívat blíže. Frodo běží po štěrkovém svahu za Samem, ten je ale zasypán až po hruď do kamenů, takže se nemůže hnout. Vojáci se blíží, Frodo naplno dává průchod strachu vyzařujícím skrze jeho velké oči, vojáci se stále blíží. Pak, v poslední chvíli Frodo rozprostírá nad sebou a Samem svůj elfí plášt a tak se před vojáky maskuje. Vidíme Froda krčícího se pod pláštěm a nohy vojáků stojících ani ne krok od nich. Pak, z pohledu vojáků vidíme dokonalý velký kámen – iluze způsobená elfím pláštěm. Vojáci pokrčí rameny a odcházejí skrze zavírající se bránu. Pak je už Sam vyproštěn a Frodo mu říká, že po něm nechce, aby ho následoval, ale že musí jít dál, proto nesmí otálet, ale dokud je brána otevřená, vklouznout dovnitř. Sam se připojuje a už už chtejí vystartovat. Frodo odpočítává, když v tom je sražen zpět Glumem, který ho zadžel a upěnlive ho prosí, aby tam nechodil. Aby Mu Ho nedával. Brána se zavírá a zavírá a Frodo váhá. Glum plačtivě prosí a Sam je naštvaný. Glum prohlašuje, že existuje ještě jiná cesta dovnitř, lepší, že ji objevil, a že je skrze ni provede. Sam mu nadává, že o ní neřekl dříve ale Glum prohlašuje „že se páníšššek neptal!“. Hobiti se tedy vydají jinou cestou. Spí. Tady uvidíme snad nejdokonalejší představení Glumova charakteru. Ano, onen opěvovaný schizofrenní rozhovor Sméagola s Glumem – pokaždé jej vidíme z jiného pohledu – velká hlava – drsný slizský výraz Gluma a slitováníhodný obličej Sméagola. PJ si libuje v hlavách přes celé plátno a tady si toho užijeme opravdu dosytosti – Sméagol má nádherně modré oči, Glum zase šedomodré. Sméagol posílá Gluma pryč a pomalu vítězí. Pak náhle, jak se kamera zastavuje uprostřed Glumova schizofrenního charakteru, nastává klid a po Glumově hlasu není ani památka. Těšte se na vítězoslavný Sméagolův tanec nad tím, že „Je pryššš! Je pryššš! Sméagol, hodný Sméagol! Miloušššcí hobitci!“. Jedním slovem vynikající a věřím, že se Andy Serkis s Weta Digital mají na co těšit. Tohle tady opravdu ještě nebylo, připravte se na zážitek, který vám chytne srdce do ruky a přirazí vás do opěradla! Záběr na vodu, vlnky vody kolébají Aragornovo tělo a vyplavují ho na břeh. Aragorn leží, na rameni má velkou krvavou ránu, nehýbá se. Vidíme jak se k němu nakládí Arwen a líbá jej – to mi tedy dost vadilo, nepochopil jsem, co to mělo znamenat. Záběr na Arwen ležící v posteli, hladící polštář vedle sebe. Do místnosti vstoupí Elrond a promlouvá k Arwen. Říká jí, že je čas opustit Středozem a vydat se na cestu do Šedých přístavů. Arwen je smutná, děsně smutná a Elrond jí povídá o tom, co by se stalo, kdyby Aragorn zvítězil. Vidíme zde vizi mrtvého Aragorna se stříbrnými vlasy a vousy ležícího na kamenném podstavci – vedle něj stojí Arwen v černém a červeném a všude kolem padá listí. Aragorn se pmalu mění v kamennou sochu – Arwen stále stojí na místě – nástin ubíhajícího času – pak Arwen bloudí sama v lese. Elrond si sedá na lůžko k Arwen aptá se jí, jestli ho také nemá ráda. Arwen se tulí k Elrondovi a odpovídá, že ano, že stále je naděje. Nakonec se Arwen vydává na cestu. Úchvatná je scéna, jak zástup elfů jde po mostě u Roklinky – v noci s lampami – nádherně melancholické. Elrond vyprovází Arwen a zůstává. K Elrondovi poté promlouvá Galadriel, aby společně pomohli lidem při jejich boji se zlem. Vize Arwen líbající Aragorna se vytrácí a místo toho vidíme, jak k Aragornovi pokleká jeho kůň Brego, štouchá jej pyskem do obličeje a otáčí ho. Aragorn se probere, pozná svého koně a vyškrábe se mu do sedla. Brego se vadává se zraněným Aragornem, který se v sedle viditelně kymácí, na cestu. Po cestě Aragorn uvidí armádu skřetů mašírující na Helmův žleb. V traileru to tak nebylo vidět, ale na velkém plátně je tato armáda opravdu úchvatná. Aragorn nevěří vlastním očím. Prudký střih na Sméagola s mrtvým králíkem v hubě, kterak radostně křepčí před Frodem a svýma velkýma modrýma očima konkuruje Frodovi na post sympaťáka roku s největšíma modrýma očima. Ne, vážně – opravdu super scéna, kdy Sméagol donese potravu pro hobity a sám zakousen před Frodem syrového králíka a začne ho trhat. Sam ho odhání s tím, že Frodo se poblije, když nepřestane. Sméagol poskakuje kolem ohně, který rozdělal Sam a nechápe, „co to ten hloupý hobit Sam provádí s těmi výbornými králíšššky!“. Sam Sméagolovi vysvětluje, že je musí tepelně zpracovat s kořením a je velká škoda, že tu nemá žádné brambory. Sméagol nechápe a Sam o něm prohlašuje, že je ztracený případ. Když ani neví co to jsou hranolky. Při této scéně se dost nasmějete. Frodo se mezitím prochází opodál až dojde k okraji a před sebou vidí velké údolí. Sam k němu přijde a společně se dívají. Najednou se v údolí objevují černě maskovaní muži – armáda haradských. Nesou sebou roztodivné zbraně. Pak Frodo najednou šťouchá do Sama a jsme svědky kterak na scénu přicházejí Olifanti. Sam nechápe a prohlašuje, že to mu tedy doma v Kraji nebudou věřit – vidět živé Olifanty. I přes to, že Olifanti jsou na scéně relativně krátkou dobu, působí opravdu fantasticky s tou svou velikostí a čtyřmi kly. Weta Digital odvedla fantastickou práci úplně na všem. Pak se ale začne údolím míhat jeden šíp za druhým a armáda haradských je postupně decimována muži v zelených kápích. Boj je krátký a krutý, všichni jdou zmasakrování, co se stalo s Olifanty se neví. Frodo a Sam sledují bitvu a vidí muže, kteří jsou dokonale maskováni v křovinách, zelené kápě přes hlavy, po každém výstřelu se skryjí a odhalí se pouze aby skolili dalšího haradského. Olifant se rozzuří a rozběhne se přímo na Froda a Sama. Za ně dopadne mrtvý haradský. Frodo ustupuje a vtom jej chytí jeden z maskovanýcg mužů – Sam to uvidí a vytáhne meč a běží Froda vysvobodit – je však chycen a povalen. Jsou jim zavázány oči, svázány ruce a hobiti jsou transportováni do Faramirovy, neboť maskovaní muži jsou Faramirovi vojáci, skrýše u vodopádu. Tady jsou přenášeni z ruky do ruky jako balíky, aby totálně ztratili orientaci. Faramir vyzvídá, kdo jsou a co dělají v těchto končinách. Frodo se představuje a pak také Sama. Faramir se ptá Sama, jestli je Frodův ochránce a Sam hrdě ale fantasticky prohlašuje, že je „jeho zahradník!“. Faramir se ptá, kde je ten třetí společník a Frodo jej ujišťuje, že putují pouze sami dva. Frodo dále na Faramirovo vyzvídání vypovídá, že vyšli z roklinky s dalšími společníky, ale jejich cesty se rozdělily. Zmíní se i o Boromirovi a Faramir pak říká, že to byl jeho bratr a jestli ví, že zemřel. Frodo neví a je viditelně překvapen. Faramir lituje, neboť si myslel, že mu poví více o bratrově smrti. Frodo prosí Faramira aby je pustil. Faramir jeho žádost zamítá. Hobiti leží na podlaze a v tom vstoupí Faramir, vytáhne meč a blíží se k hobitům. Promlouvá o tom, že ví, co Frodo nese – Frodo couvá až naráží do skalní stěny – Faramir špičkou meče vytahuje Prsten visící na řetízku. Frodo opět strachem poulí oči a Faramir je přitahován mocí Prstenu. Sam křičí na Faramira, že právě proto zahynul Boromir, že jej moc Prstenu pohltila. Prosí jej, aby je pustili dále. Faramir se ale dozvídá, že našli třetího společníka a volá hobity nad Zapovězené jezírko – zde je vidět fantastická scéna se Sméagolem, jak chytá rybu a zpívá si o milouššškém páneššškovi. Otříská rybou o kámen a když se ještě hýbá, tak zase a znovu. Frodo se na něj s Faramirem dívá a Faramir dácá povel lučištníkům, aby Sméagola zastřelili. Zvedá ruku a přitom se dívá na Froda. Uvnitř Froda se odehrává těžký boj až nakonec zastavuje Faramira a říká, že je s tím tvorem tam dole spjat a ať mu Faramir dovolí sestoupit dolů. Frodo tedy sestupuje k Sméagolovi a láká ho, aby vyšel z jezírka a vdal se za ním. „Už je čes jít pánešššku?“ ptá se Sméagol a důvěřivě následuje Froda. Vtom je ale ze zálohy přepaden a hozen do pytle. Další scéna se odehrává v jeskyni, kde se Faramir vyptává Sméagola, kdo je a co tu pohledává. Sméagol pláče a lituje, že jej „pánešššek zradil!“. Toto je moc dojemná scéna – po odchodu Gluma jsem si Sméagola zamilovali a teď se mu dostalo příkoří a my tak nějak podvědomě cítíme s ním. Sméagol lituje a v posledním momentu opět přichází na scénu Glum. Za Faramirem přichází jeden voják a říká, že v Osgiliathu potřebují naléhavě pomoc. Faramir proto nařizuje vydat se na pomoc. Frodo opět prosí o to, aby mohli jít dál, ale Faramir je bere sebou. Aragorn se objevuje před Helmovým žlebem, děkuje Bregovi a vjíždí dovnitř. O jeho příjezdu se dozvídá i Gimli, který se tlačí skrze lidi a chce toho spratka zabít, ale když příjde k němu, prostě mu zaboří hlavu do břicha a je rád, že žije! Legolas rovněž příjde k Aragornovi a suše mu sdělí, že jde pozdě. Tahle scéna mohla být IMHO lepší. Eowyn také sleduje příchod Aragorna a evidentně je ráda, že žije. Legolas mu ale dává do ruky Večernici – Aragorn dojatě děkuje. Předání daru vidí i Eowyn a pravděpodobně si uvědomí, že Aragorn stále miluje Arwen. To jí ale nezabrání v tom, aby k Aragornovi přispěchala a objala jej. Aragorn rozevírá dveře do sálu, kde sedí král (viděli jsem v traileru) a sděluje, že k Helmově žlebu se blíží desetitisícová armáda. V Helmově žlebu se připravují na bitvu – král chodí po hradbách s Aragornem a věří, že pokud tolikrát nebyly hradby zdolány, nebudou ani tentokrát. Je zde ukázán tunel v hradbách, kterým protéká voda – jediné slabé místo silných hradeb. Král plánuje obranu, ale uvnitř je přesvědčen, že mají málo lidí. Aragorn je viditelně nespokojen. Ženy a děti jsou poslány do jeskyní – škoda jen, že jeskyně jsou tak málo vidět – ale i v těch pár krátkých záběrech vypadají úchvatně. Chybí tady scéna z traileru, kterak Eowyn za krápníkem s mečem ani nedýchá, protže ví, že na druhé straně jsou skřeti. To tady vůbec není. Doufám, že více záběrů se dočkáme na rozšířené verzi DVD nebo v Návratu krále. Vidíme bolestné loučení manželek s manžely a matek s jejich syny. Aragorn sedí na schodech a vidí malého chlapce s mečem. Zavolá jej a zeptá se, kdo je – chlapec odpovídá, že je syn Hámy. Aragorn si od něj vezme meč a zacvičí s ním – a se slovy „je to dobrý meč!“ jej podá zpět chlapci. Aragorn prochází řadami obránců a následuje scéna, kdy se baví s Legolasem a ten, když vidí, jak obránci vypadají elfsky říká Aragornovi, že se tato bitva nedá s těmito vojáky vyhrát – jsou to farmáři a neví, co je to bitva. Aragorn se pře, že je důležité mít odhodlání v srdci a Legolas namítá zvýšeným hlasem, už obecnou řečí, že všichni zahynou. Aragorn na něj zakřičí, ať toho nechá a Legolas odchází. Aragorn se připravuje ve zbrojnici – zapíná kroužkovou košili, opásává se – v tom za ním přichází Legolas a omlouvá se mu. Další scéna je hodně humorná – přichází Gimli narvaný do kroužkové košile a stěžuje si, že ji má malou přes hrudník – pak ale spustí ruce a my vidíme, že je do ní Gimli děsně malý – že mu plandá. Fakt skvělá scéna. Najednou se na hradbách začne něco dít a do Helmova žlebu přicházejí elfové – tohle je také naprosto skvělá scéna – elfové pochodují, je jich hodně moc, vypadají jako jeden muž, jako elitní jednotky nějaké armády. Vede je Haldir a obránci se radují a usmívají se na ně. Elfové mají kamenné obličeje a jako na povel se obrací čelem ke králi, který na zavolání přiběhl. Haldir s homosexuálním úsměvem na rtech vzkazuje pozdravení od Galadriel. Přibíhá Aragorn, Legolas a Gimli a Aragorn běží k Haldirovi a objímá jej a děkuje mu, že přišel. Haldir evidentně nechápe, jak muž může objat takto veřejně dalšího muže, ale pak se nechá strhnout a také obejme Aragorna. Řeknu vám, příchod elfů je opravdu silná scéna – neubránil jsem se mrazení v zádech, jak to na mě působilo. Prostě jak vidíte ty obličeje obránců, strach v jejich očích, hádku mezi Aragornem a Legolasem, neubráníte se pocitu, že to musí blbě dopadnout. A když pak svitne naděje, že by to nemuselo být až tak hrozné, i vaše srdce poskočí radostí! Král Theodén se obléká do brnění a recituje slova básně o rohirech. Ptá se kdo je a jeho pomocník mu odpovídá, že on je král Rohanu a za něj jsou všichni ochotni bojovat. „Jen ať příjdou“ a „Tak už to začalo“, jsou hlášky, které ještě uslyšíme a pak příjde hodina H a Bitva s velkym B. Přicházejí mračna skřetů – zvednutá kopí, otvřené tlamy, řvoucí, krvelační a odhodlání zabíjet vše co jim příjde pod ruku. Záběr na hradby obložené obránci, kamera sjíždí po tvrdých kamenných tvářích lidí i elfů, hledících vstříc nekonečné armádě skřetů. Tady se připravte na další vsuvku v podobě Gimliho humoru – trpaslík totiž nevidí přes hradby, které jsou pro něj příliš vysoké a tak se ptá Legolase, co se dole děje a stěžuje si, že mu taky mohli vybrat lepší místo. Legolas opět suše zavtipkuje – „Mám ti to vyprávět nebo ti mám donést nějakou krabici?“ – Giimli se rozchcechtá a myslím, že se zasmějete i vy, ale zde to je spíše váš křečovitý smích, protože samou nedočkavostí hoříte, jak se to všechno bude dále vyvíjet. IMHO tady to opět trošku pokazilo atmosféru. Stejně vás ale PJ bude dále napínat, protože se najednou ocitáme uprstřed Entího srazu, kde nedočkaví Smíšek a Pipin čekají na to, jestli Enti půjdou do války nebo ne. Pak se k nim skloní Stromovous a s jiskrou v oku jim sdělí, že došli k rozhodnutí. Smíšek i Pipin, evidentně unavení dlouhým čekáním jsou nedočkaví a ptají se k jakému. Stromovous jim s veškerou vážností sděluje, že došli k závěru, že opravdu nejsou skřeti. Hehe, tak tohle je přesně humor dle mého gusta. Soustřeďte se na nechápavé výrazy Smíška a Pipina, kteří prostě nedokáží pochopit, co to ten Stromovous žvatlá. No ale jak s tou válkou, ptají se Stromovouse a ten odpovídá, že k té se ještě nedostali, že vypovedět něco ve staré entštině trvý hrozně dlouho a že se nesmí ukvapit. Smíšek s Pipinem tedy opět propadají depresi z dalšího dlouhého čekání. PJ si hraje s našimi nervy a nechává nás tady střídavě trnout hrůzou aby nás vystavil inteligentnímu homoru a vzápětí opět vrhl do nervydrásající bitvy. A to se stane ještě několikrát! Takže opět jsme před hradbami Helmova žlebu – skřeti se zastavují a jako jeden spouštějí bojový pokřik, bijí kopími do země a vůbec působí opravdu disciplinovaně. Aragorn stojí mezi obránci – prší a vše vypadá ponuře. Kamera několikrát obkrouží hradby ale také armádu skřetů, která působí jako vlnící se řeka, která co chvíli rozbije napadrť vše co jí stojí v cestě. Obránci napínají luky, ale ještě nemají povel ke střelbě – jeden z nich ale už napětí nevydrží a vypustí šíp. Skolí jednoho ze skřetů v první řadě – nastává ohromné ticho ve kterém slyšíme pouze déšť. Aragorn řve, ať nestřílejí. Skřeti si uvědomí co se stalo a začínají šílený pokřik – začíná útok. Haldir dává povel, ať se všem lučištníkům roznese, že slabé místa skřetího brnění jsou u krku. Aragorn vytahuje meč a jako pravý velitel lidí a elfů dává povel ke střelbě. Nastává mohutný svistot vytřelovaných šípů – z hradeb letí dolů tisícovky šípů – každý z nich si najde svůj cíl. Kamera kruží kolem hradeb a pak se podívá za ně – vidíme další šiky lučištníků, kterým dává Aragorn povel ke střelbě – jejich šípy letí nad hradby a pak za ně, širokým obloukem do zadních řad skřetů – zde vydechnete zadostiučiněním, že opravdu obránci mají na to, aby porazili tuhle armádu, jejíž velikost je jedinečná a dovolím si tvrdit, že taková armáda se na stříbrném plátně poprvé objevuje právě zde. Skřeti začínají stavět žebříky a vylézat na hradby, elfové na hradbách mění luky za meče a sekají skřetí končetiny. Gimli, Legolas, Aragorn, ti všichno bojují, jako by to byla jejich poslední hodinka. „Už mám dva mistře elfe!“ řve na Legolase Gimli, „A já devatenáct!“ opáčí Legolas – Gimli jen zírá a s o to větší vervou se pouští do boje! A opět následuje oáza klidu a zelené barvy – Stromovous se opět nachyluje k Smíškovi a Pipinovi. Ti opět s napětím očekávají verdikt Entů, ale jsou strašlivě zklamáni – Entové nechtěji jít do války, tvrdí, že se jich netýká. Hobiti jsou zdrceni a Smíšek pak plamennou řečí Entům vysvětluje, že když v této zemi žijí, tak jsou její součástí a tím pádem se jich válka také týká! Entové bručí a dívají se jeden na druhého – patrně se jich dotkla přílišná ukvapenost hobita. Stromovous to tak i prezentuje a navrhuje Smíškovi s Pipinem, aby se vydali zpět do Kraje. Hobiti jsou zdreceni ale Pipin říká, že to tak asi má být, že se tedy vydají zpět do Kraje. A opět jsme v Helmově žlebu – skřeti útočí jako šílění – žebříky dopadají na hradby jeden za druhým, skřeti používají kotvy, kterými přitahují větší žebříky, které zaberou více skřetů – ti na ně naskakují na zemi a pak se nechají přitáhnout – efektní stroje. Legolas zamíří a přestřelí jedno z vlečných lan – žebřík spadne zpět mezi skřety a udělá široký průklest. Skřetům evidentně dojde trpělivost a naserou se. Dva skřeti nesou do tunelu v hradbách (viz výše) bombu se Sarumanovým kouzelným ohněm. Pak je velký skurut s hořící pochodní vyslán coby kamikadze do tunelu zapálit bombu. Aragorn řve na Legolase, aby toho skuruta (který vzdáleně připomíná běžce s olympijským ohněm) zastřelil, ten do něj posílá dva šípy, to ale nestačí a skurut dobíhá, spíše umírající dopadá do tunelu a zapaluje bombu – následuje ohromný a efektní výbuch hradeb – kusy hradeb plachtí vzduchem a dopadají do skřetích řad. Obránci zpočátku nechápou, co se to mohlo stát ale rychle se vzpamatují a začnou masakrovat skřety proudící dovnitř skrze průlom v hradbách. Boj se tedy přesouvá za hradby – Legolas sebere štít jednoho padlého skřeta a surfuje po schodech, stačí ještě zkosit dva skřety a třetímu zabodnout štít do hrudníku, no prostě typický Legolas. Haldir bojuje s elfy na hradbách, které jsou ale více a více zamořeny skřety. Elfové se perou jako tygři, ale umírají – skřetů je opravdu moc. Theodén volí k ústupu do Hlásky – Aragorn volá na Haldira aby se stáhl, Haldir kývá, že rozumí ale vzápětí padá pod sekáčkem jednoho skřeta. Aragorn k němu přibíhá a Haldir mu umírá v náručí. Aragorn je nasrán a shazuje jeden z žebříků mezi skřety. Drží se na konci žebříku a padá s ním doprostřed skřetí vřavy. Tady jsem si myslel, že bude nějaká super bitva muže proti skřetovi, ale byla asi vystřižena. A opět – vám trnou nervy jak to všechno dopadne a my se ocitáme z bitevní vřavy ve Fengornu, kde Stromovous nese hobity k severu, směrem ke Kraji aby je vysadil na okraji. Povídají si spolu, hobiti jsou ale smutní ale v tom Pipin požádá Stromovouse, aby je zanesl k jihu, že si to rozmysleli. Smíšek se na Pipina nechápavě dívá, ale ten se jen usmívá. A pro změnu se ocitáme v Osgiliathu – východní břeh obsadili skřeti a útočí na západní, na kterém se ukrávají gondorští vojáci. Faramir přichází a předává hobity do péče jednoho z kapitánů s tím, že je mají předat jeho otci se slovy „že posílá mocný dar“. Frodo se cítí evidentně velmi špatně, cítí, že zklame, že nedokončí své poslání. Najednou se nese mezi vojáky varovný pokřik – Nazgůl! A opravdu, na scéně se opět objevuje Nazgůl na přízraku, letící nad Osgiliathem. Vojáci se schovávají a Faramir křičí na hobity, aby se schovali rovněž. Frodo ovšem nedbá jeho křiku a jako ve snách vychází na hradby – vstříc Nazgůlovi. Sundává si Prsten a chce si jej nasadit. Nazgůl se snáší níže – objevuje se blízko Froda, tahle scéna je úplně úžasná, garantuji vám, že tady na chvilku přestanete dýchat. Frodo si už, už chce nasadit Prsten když v tom jej zezadu uchopí Sam a strhne ze schodů – kutálejí se spolu po schodech dolů. Faramir vytahuje šíp a střelí přízraka do krku. Nazgůl tedy nabírá výšku a mizí do pryč. Frodo se na zemi oboří na Sama, ale děsně krutě, vytáhne Žihadlo a snaží se Sama zabít! Až vám naskočí husí kůže, jak bude z Froda čišet nenávist. „Pane Frodo, to jsem já, váš Sam! Copak už mne nepoznáváte?“ Sam se ptá Froda děsně potichu, ublíženě. Frodo jakoby prozře a sedne si vedle Sama a opře se o stěnu. Co jsem to udělal, dá si hlavu do dlaní a lituje toho. Faramir k nim přichází a říká, že nyní je už mezi nimi jasno, ať si jdou kam chtějí. Jeho kapitán, který měl hobity dopravit do Minas Tirith mu ale připomíná, že když je propustí, propadne životem. Faramir říká, že už tedy propadl. Propouští hobity i Gluma a ti odcházejí. Bitva v Helmově žlebu vrcholí. Skřeti se dobývají do Hlásky – jdou po mostě po vzoru římské tortily – tedy štíty mají zvednuté nad hlavou a čelí tak kamenům dopadajícím na ně z hora, některé jsou ale tak velké, že ani skřetí štít je nezadrží. Theodén nařizuje lučištníkům střílet na skřety z boku – skřeti padají, ale místo jednoho nastupují dva, takže řady postupují stále vpřed až se dostávají k bráně do Hlásky a používají beranidlo na její rozražení. Aragorn s Gimlim odcházejí bočním tajným vchodem nad most. Aragorn nahlédne na skřety a vidí, že musí překonat příkop, který je od mostu dělí. Gimli to ví taky a navrhuje Aragornovi, ať ho hodí – Aragorn se udiveně ptá, jestli to myslí vážně a Gimli s vážnou tváří odpovídá že ano, ale že nemá nic říkt elfovi. Aragorn opáčí, že ani slovo a hodí Gimliho přes příkop přímo mezi skřety. Sám pak skočí za ním a bijí se hlava nehlava. Theodén vidí skrze díru v bráně, že Aragorn bojuje na mostě a dává mu příkaz vrátit se zpět, že se stahují dále do věže. Aragorn s Gimlim je následují a skřeti jsou skoseni palbou lučištníků. Jenže nic nezastaví zuřivého skřeta s ještě zuřivějším skřetem v zádech a tak postupují dále k další bráně. Theodén je zoufalý ale Aragorn jej nadchne pro poslední jízdu rohanských jezdců. Theodén souhlasí a je viditelně nadšen pro triumfální jízdu do záhuby. Bude se o nich vyprávět a zpívat. Gimli upozorňuje na to, že právě vychází slunce. Osedlávají koně a vyjíždějí právě v momentu, kdy skřeti prolamují poslední bránu do věže. Jejich jízda je opravdu skvělá – koně narážejí do řad skřetů, ti pod jejich kopyty padají a padají i z mostu. Gimli beží do Hlásky a troubí na roh Helma Kladiva. Kamera sleduje vše z vrchu, je vidět jak jezdci dělají cesty skrze řady skřetů. A pak nastává úsvit pátého dne a na východě se objevuje v sluneční záři Bílý jezdec. Skřeti rovněž hledí tím směrem – Stínovlas se vzpíná na zadních a za ním se objevuje Eomér a jeho věrní rohirové. Gandalf velí vpřed a rohirové se valí jako divoká voda dolů z prudkého kopce (až jsem si řekl, že to by možná ani nebylo možné :o) s Bílým jezdcem v čele. Skřeti, po vzoru Williama Wallace nastražují své kopí ale Gandalf zakouzlí a skřety oslní bílým světlem (nebo že by to bylo slunce?), ti si stíní oči a vtom se do jejich řad jako nůž zaříznou rohirové. Kamera zde odvedla opravdu fantastickou práci – sledujeme, jak se dvě linie střetnou a z té výšky to vypadá opravdu úchvatně (kousek jsme mohli vidět v traileru). Pak už následuje jen masakr skřetů kteří jsou sevřeni mezi kovadlinu a kladivo. Bitva končí. Celkově na mne působila opravdu velkolepě, přímo fantasticky, prostě zhmotnila mé nejsilnější představy, ale byla evidentně velmi zkrácena a prostříhána. Třeba ten konec – Gandalf přijede z rohiry a konec. Ani není nikde naznačena totální porážka skřetů, ane se nic neděje s tou haldou mrtvých těl. Ani se neví, jestli tedy všichni zemřeli nebo jich část utekla a pak je zmasakrují Enti. To zde vůbec není. Velká škoda, bitvě to ubralo na šmrncu. Stromovous dorazil na konec Fangornu, tedy přímo na okraj Železného pasu, a nevěří vlastním očím – strašná spousta vykácených stromů, z nichž některé znal již od semínka, mu seberou dech. Pipinova malá lest se vydařila. Stromovous strašným pokřikem svolává Enty a ti, jako monstrózní stroje mašírují směrem na Železný pas. Toto je vskutku výborná třešnička na dortu – už víme, že helmův žleb je v pohodě a teď si to chceme rozdat se samotným Sarumanem, Enti jsou tedy jakýmisi nástroji naší pomsty. A vskutku, zuřiví Enti drtí vše, co jim příjde do cesty – hradby kolem Železného pasu zdolávají jedním krokem, obrovské kusy kamene a skal létají vzuchem a zavalují skřety, kteří nechápavě velézají z děr, z továren a líhní skurutů. Zmůžou se sice na chabý odpor a střílejí na Enty zápalné šípy, až z toho Enti začínají hořet. Nahoře ve sklách mezitím někteří Enti otevřeli přehradu a desetitisíce metrů krychlových vody se valí do Železného pasu. Burááárum, řve Stromovous, „teď se držte, malí hobitci!“, volá na Smíška s Pipinem, kteří hází po skřetech kameny (odkud je berou však řečeno není) a zapře se do země před blížící se hradbou vody, která smetá vše, co není pevně přiděláno k zemi. Hořící Enti strakají hořící části svých těl pod vodu – efektní srandovní scéna, kdy Ent, kterému hoří hlava ji strčí pod vodu celou – a čelí vlně. Saruman vybíhá na balkón a nechápe co se děje. Jestli se mu to zdá nebo ne. Voda proudí do děr a skřeti běží z jedné strany na druhou, ale nemají šanci, jsou zatopeni. Boj o Železný pas je rovněž velmi zkrácen, což je také škoda, ale tím pádem se zase máme na co těšit na rozšířeném DVD! Gandalf se setkává s Theodénem, Aragornem a ostatními a hledí vstříc Mordoru. „Odplata Saurona bude strašná a bude následovat velmi brzy!“, říká Gandalf a my můžeme vidět blesky nad Mordorem. Pak nás kamera vezme nad Barad-Dúr a my spatříme Oko Saurona a Nazgůly na přízracích kroužící kolem. Ani se nestačíme vzpamatovat a jsme v lese, kde Frodo a Sam putují za Sméagolem. Ten opět svádí schizofrenní rozhovor, ale v tomto případě vítězí Glum, protože „pánešššek ho zradil!“. Glum chce hobity zabít, ale Sméagol nechce. Glum je ale silnější a najednou si vzpomene na „Ni“. Ano, musí to nechat na „Ní“. Zavede ty protivné hobity k „Ní“ a ona mu pomůže. Glum vylézá zpoza stromu a opět se tváří před hobity úlisně a nabádá je k rychlejší chůzi. Hobiti jej následují. Sam jde za Frodem a říká, že přemýšlí o tom, jestli se o nich bude někdy vyprávět nebo psát. A představuje si rozhovor syna s otcem, kdy se syn ptá na Froda. Frodo se zastaví, otočí se na Sama a navazuje na jeho rozhovor s tím, že se zmiňuje o Samovi. Nazývá jej Samvědem udatným. Sam je hrozně potěšen a opět pokračují v cestě. Frodo jde první a za ním Sam si mumlá „Samvěd udatný! To zní dobře!“. Frodo se usmívá – idyla! A tady opět film končí! Titulky jsou podbarveny Glumovým zpěvem (ze soundtracku). | ||
|
|
Nacházíte se na JCsoft's
FANTASY Homepage - http://www.jcsoft.cz/fantasy/ Optimalizováno pro Microsoft Internet Explorer 4.x (5.x) a rozlišení 1024x768x16/32bit Jan Čeřovský (c) 2000 All rights reserved Jakékoliv nalezené chyby ( špatné odkazy, chybějící obrázky, hrubky, ...) se nebojte nahlásit na můj e-mail.
|