Nostalgie - stará verze webu věnovanému filmu Pán Prstenů | |||||||||||||||||||||
| 20.12. 2002 17:36:44 | Jakub | Já a kniha: Četl několikrát |
| Dvě věže. Glasgow, Skotsko. Včera večer… Film je neobyčejně akční, všechno je v pohybu, vše utíká, někam se řítí, kamera zabírá jezdce jedoucí tryskem stejně jako Aragorna, Legolase a Gimliho běžící po pláních nebo útok skřetů. Enti se svou komíhavou pomale vrzavou chůzí tak trochu odlišují, ale při útoku na Železný pas jsou i oni podivuhodně rychlí… Na samém počátku přichází záběr zasněžených štítů a náhle jsme vtaženi dovnitř hory, kde v pádu bojuje Gandalf s balrogem… Paralelně se pak rozvíjejí tři hlavní dějové linie: pouť Toho, který nese Prsten se Samem a Glumem, pouť trojice Aragorn, Legolas a Gimli a pouť Pipina a Smíška s enty. Frodo a Sam se setkávají s Glumem, který je vede k bráně Mordoru. Glum je jednou z nejvýraznějších postav tohoto filmu: souboj jeho dobré a odvrácené strany, kdy jsou na plátně najednou dva Glumové hovořící jiným hlasem, nemá chybu, a tento svár se pak v určitých variantách několikrát opakuje, až vyústí v závěrečné Glumovo rozhodnutí: „She will kill him for us, yes!“ (omlouvám se, že necituji přesně). K Odule se ve Dvou věžích ovšem už nedojde. Zajímavá je pasáž, kdy Frodo upomíná Gluma na jeho hobití minulost, stejně jako ta, v níž Glum zachrání Froda z Mrtvých močálů. Glumovo „glum, glum“ je podáno jako jakési dlouhé a hluboké chrchlavé kašlání. Frodo se během cesty stává stále slabším, protože moc Prstenu se projevuje čím dál více: utrhuje se na Sama, neposlouchá jeho rady a ke konci, jsa na krátko ovládnut mocí Prstenu, když se zjeví nazgul, Sama téměř probodne… Faramir je ztvárněn velice dobře a jeskyně za vodopádem vybraná perfektně (jak jen to ten Peter dělá? :-) Obraz Osgiliathu upomíná za dávnou, zašlou slávu království: je plný ruin a šedivý… I Faramirovo propuštění Toho, který nese Prsten, a jeho odolání pokušení, na rozdíl od jeho bratra, převedl režisér na plátno jasně a čitelně. Aragorn, Legolas a Gimli pátrají po Smíškovi s Pipinem a střetnou se na okraji Fangornu s Gandalfem Bílým. Myslím, že vnitřní proměna, kterou Gandalf podstoupil, je naznačena docela dobře jeho světlem i mocí, kterou projevuje: okamžik, kdy z krále Theodéna „vymítá“ na dálku Sarumana, jenž za pomoci Červivce otravuje Theodénovu mysl, je opravdu působivý – Theodén, takřka mrtvý stařec, náhle prozře a o mnoho roků omládne. Bohužel jsem ve filmu postrádal svou oblíbenou scénu z knihy, kdy Gandalf donutí Sarumana vystoupit z Orthanku („Sarumane, Sarumane! Nedovolil jsem ti odejít!“) a přemůže jej. Chvíle, kdy Bílý jezdec v čele rohanské jízdy vede útok do řad Sarumanova vojska, je vizuálně naprosto dokonalá. K silným okamžikům filmu patří také nevěřící pohled (a jakoby svého druhu zděšení) Červivce, když vidí armádu skřetů v Železném pasu připravenou k boji. S bitvou v Helmově žlebu si tvůrce filmu pečlivě vyhrál, ztečí hradeb počínaje, elfskými lučištníky pokračuje a triumfálním příjezdem jízdy konče, i když na způsobu, jakým se několik mužů na koních v čele s Theodénem a Aragornem probijí z obklíčení, je silně znát počítačová animace, hlavně když padají z můstku. Snová vidění, které má Aragorn a v nichž se setkává s Arwen, anebo jeho vzpomínky na ni, zatímco se na ni právě ptá Eowyn, celý akční děj zklidňují a přidávají do něj příběh o nastávajícícm osudu elfů ve Středozemi... Bylo by toho ještě mnoho, ale nechci vám všechno prozradit, abyste se měli na co těšit… :-) | ||
|
Nacházíte se na JCsoft's
FANTASY Homepage - http://www.jcsoft.cz/fantasy/ Optimalizováno pro Microsoft Internet Explorer 4.x (5.x) a rozlišení 1024x768x16/32bit Jan Čeřovský (c) 2000 All rights reserved Jakékoliv nalezené chyby ( špatné odkazy, chybějící obrázky, hrubky, ...) se nebojte nahlásit na můj e-mail.
|