John Gilbert - ten, který nám sestříhal Pána Prstenů
Pan Gilbert mi v rozhovoru přišel jako fanatický střihač, kterého nechat bez dozoru, tak se pokusí film shrnout do 30 minut se zachováním celé komplexnosti příběhu :o) Prozradil však spoustu zajímavých věci a trošku nabourává mýty o pětihodinovém původním střihu, který byl pravděpodobně jen velice hrubým spojením scén.

U Pána Prstenů se Peter Jackson rozhodl natočit všechny tři díly najednou, takže většinu času jsem byl ponechám o samotě s hromadou pásku, která postupně narostla na dva miliony stop. V některé dny jsem musel projet 20,000 - 30,000 stop záznamu (občas 50,000 až 60,000). I přesto, že chtěl být Peter přímo zapojen do rozhodnutí o střihu, během produkce jsem jen velmi zřídka získal jeho pozornost na víc než pár hodin. Jako střihač jsem samozřejmě zároveň spolupracovníkem na ději. Snažím se probírat příběh, postavy a témata, abych se mohl "dostat do hlavy" režiséra. Cestoval jsem po celé zemi - v malém letadle nebo dokonce helikoptéře - přesouvaje střihačské nádobíčko z hotelu do hotelu, abych mohl s Peterem být jak jen to šlo. A zhruba v září 2000 jsme měli uspokojivý střih, který už šlo předvádět.

Logisticky to byla opravdu pěkně komplexní operace. Můj první asistent, Peter Skarratt, se staral o technickou stránku věci. Běželo nám tam paralelně šest systému Avid spojených s Unity, poskytující 2.5 terabytu úložného prostoru. Mimo hlavní jednotku tu byla ještě druhá, co měla na práci boje a velké exteriéry. A ještě další se proháněla okolo hlavní jednotky jako pomocná. No a nakonec jsou tu tři další minijednotky. Jedna se stará o blue-screen, další zpracovává efekty od Weta. A natočený materiál byl barevně laděn na novém pracovišti ve Wellingtonu.

Scénář se měnil v podstatě denně. Ke konci už nezůstala ani jedna stránka v původní podobě. Jednou či dvakrát změny ve scénáři dorazily do střižny až po natočeném materiálu. Nebylo neobvyklé, že uběhlo devět měsíců mezi záběry, které se nakonec protočí v jedné scéně.

První verze, kterou jsme ukázali New Line, měla 3 hodiny a 17 minut. I přesto, že jsem s filmem žil skoro dva roky a byl pyšný na to, co jsme dokázali, stále jsem měl pocit, že je to příliš moc. A těch pár lidí, co tuhle verzi vidělo, souhlasilo. Jen Peterovi tahle délka vyhovovala. Byla stejná jako u komerčně nejúspěšnějšího filmu vůbec - Titanicu. Samozřejmě je zde podstatný rozdíl - náš snímek byl částí trilogie. Potřebovali jsme udržet vyprávění zajímavé po tři hodiny a zanechat diváka v netrpělivém očekávání na další díl.

A tak jsme pokračovali v práci - dokud nás nezastavili. Bylo to skoro rok po našem prvním uspokojivém střihu a stále to nestačilo! Ten příběh je natolik komplexní, že bylo na palici jej nějak slušně promítnou do snímku s běžnou komerční délkou. 

Po úvodním promítání jsem cítil, že jsou zde stále ještě dvě oblasti, které je nutné projet rychleji. Jedna byla Hobitín, ve kterém film začíná. Pro mne se film pořádně rozjíždí až ve chvíli, kdy Černý jezdec honí hobity. Samozřejmě tomu předchází spousta věci, ale měl jsem pocit, že je nutné se jimi nějak účinně prodrat, ale rozhodně ne tak rychle, abychom zanedbali vývoj postav. A další oblast byl Lothlórien. Zjistil jsem, že je obtížné potkávat nové postavy, protože jsme se blížili k vrcholu snímku a bylo nutné popojet. Obě místa byla tedy značně zkrácena, ale fanoušci budou mít možnost vidět kompletní scény na DVD.

Vždy jsme si uvědomovali dvě skupiny diváků: fanoušky, jejichž znalost knihy může způsobit nemilosrdnou kritiku změn a opomenutí; a pak ty, kteří příběh neznají, a budou možná potřebovat větší úvod do mnoha věcí a asi také nebudou tak tolerantní k délce snímku. Ale mám pocit, že jsme tu ošemetnou situaci zvládli dobře.

Špičková kvalita DVD a auto odstraněno ...
Harry z AintItCool je šťastným vlastníkem téměř finálního DVD se Společenstvem a podělil se o své zážitky. Jak říká, tak transfer filmu na DVD se více než povedl. "Jak skvěle vypadala Morie na velkém plátně, tak stejně tolik bylo ztraceno při procesu tvorby pásků.". A přímý digitální transfer vše změnil. Pokud vlastníte DVD pro porotce Oscarů (resp. onu DivX verzi, přes kterou se prohání otravné bílé texty na místech jako je můstek pávě v Morii), pak budete hodně překvapeni. Kvalita masteringu oficiálního disku je někde úplně jinde.
Zajímavostí také je, že například "oblíbená chyba" s projíždějícím autem (viz. zde) se stala historií. Zpráva dorazila k uším tvůrců, problém odstraněn. A to není vše. I na "kino verzi" DVD jsou podle všeho drobné změny. Třeba kratičké rozšíření scény s odléváním Jednoho Prstenu, kdy uvidíme i otevření formy a ... a ... prostě taky se těšíte ?

Pán Prstenů 2002 v Ostrově u Macochy z pohledu válečníka těch `hodnejch` aneb jak to bylo doopravdy
Napsal Elendor
Pomalu tradicí v posledních dnech se stalo uveřejňování reportáží z výborné dřevárny Pán Prstenů. Protože nejen seděním u knihy, v kině či u televize je člověk živ a Pán Prstenů se dá "prožít" také hezky v přírodě. 

Začalo to celkem nevinně, asi jako když padá první lehký sníh. A pak přijde kalamita. Celá naše squělá a vypracovaná skupina Acheron (zatím, když jsme zjistili že existují již 2 skupiny se stejným názvem, dohodli jsme se na brzkém přejmenování) se vypravila za časných odpoledních hodin ze Zlína. Vše naplánováno důvěryhodnými osobami. Pohodka. Hned ve vlaku ze Zlína do Brna nám milá a optimistická průvodčí vzala půl tuny dobré nálady-ujistila nás, že o vlaku z Brna do Blanska si máme nechat jen zdát. "Ten stíháme když jsme velmi dobří a nemáme vůbec žádné zpoždění. Dneska jsme velmi špatní" řekla suše.
Super. Naštěstí ale potom jel ještě jeden vlak. Dojeli jsme do Blanska a v rámci čekání na autobus jsme se přesunuli do blízké hospůdky, kde jsme dali pivo...no dobře dvě, tři?Dvě!(Já už nevím :-)) a dvě pizzy, které nám vyžrali o pár chvil přišlí elfové. Autobus byl naprosto přecpaný a to do posledního schůdku u řidiče. Docela se teď divím že jsme si navzájem zbraněmi nevypíchali oči :-) Stoupání do kopce na táborovou louky, jak už Glum napsal, bylo strašlivé. Stany a flašky se pronesly :-) Ale nakonec jsme dospěli cíle, pozdravili s organizátory a se známými a rozbili tábor. Noc byla pohodová, sem tam ohníčky, slavili jsme už předem jasné vítězství(jako vždy).
Probuzení bylo celkem pozvolné, žádné násilnosti ani "charge" na stany. Po registraci za trpoše a pohodovém schválení našich roky protřelých zbraní začalo trochu pršet a tak polovina tábora naběhla do lesa. Druhá měla kápě :-) Ale za chvilku vyšlo zase sluníčko. Na bílé straně se ozývaly hlášky nespokojenosti ohledně vyváženosti stran, teda hlavně černé a bílé. Vyřešeno bravurně a šalamounsky- rozhořela se hned na začátku zkoušková bitva. Co říct, byla to nejlepší (prakticky) závěrečná bitva všech účastníků akce, jakou jsem kdy zažil. Většinou se obě linie armád k sobě přiblížily a začaly se řezat. Tentokrát se ale obě tak stočlenné skupiny rozběhly proti sobě naprosto chaoticky a osobitě jak to bývá ve filmech. Po chvilce běhu se obě masy srazily. Vznikl naprosto úžasný zmatek. Nebudu teď popisovat jak probíhala bitva, protože jsem to vlastně vůbec nevěděl, jenom jsem řezal a řezal. A umíral. Hned při tom běhu jsem na jednoho proti mně běžícího skřeta udělal ošklivou fintu - naznačil jsem sek seshora na hlavu, sehnul se a zmateného protivníka bránícího se hornímu seku přetáhl přes břicho. V tom běhu bylo všechno moc rychlé takže jsem ani nestihl ránu pořádně brzdit. Skřet se prohnul a zakoulel na mě komicky očima. Ani jsem se mu nestihl přátelsky omluvit neboť nás okamžitě na různé strany odnesla valící se řada. Nevěděl jsem jak a dostal jsem sekyrou do hlavy. Pak se však bitva se vyvíjela slibně. Poté co jsem ale složil pod nohy asi šestého protivníka, čekala mě ošklivá realita. Celá bílá byla prakticky zmasakrovaná a já jsem chaoticky běhal mezi černými. Zemřel jsem dřív než jsem stihl mrknout. Nu ale což. Hned nato organizátoři vyhlásili bitvu druhou ve které měla bílá o život navíc. Tahle už se mi líbila míň. Zemřel jsem prakticky hned na začátku, když naši linii skřeti oběhli. Stihl jsem zabít jen dva a to ještě obě holky(mimochodem celkem pěkné :-)). Fuj. Hanba. Ale paradoxně bílá vyhrála. Konec byl ale šarvátek.

Strany se rozešli do svých pevností a vlastní bitva začala. My, statní trpaslíci jsme měli pár neskonalých výhod - mohli jsme vstoupit do hor, kde jsme měli o život navíc, mohli jsme hory jako jediní projít a co víc, naše pevnost byla vlastně hora, takže do ní prakticky nikdo nemohl vstoupit. Hrozba možného obléhání a obsazení věže padla, mohli jsme se tedy obrátit plnou silou na útok. Byl tu ale problém. Byli jsme na levém, tedy nesprávném a nebezpečném břehu řeky. Ale nevadí. Přívalová vlna trpaslíků zaplavila brody a odehnala hrstku skřetů k dolů k Minas Morgul. Celou bitvu popisovat nebudu, protože to relativně dobře vystihl glum s Láďou v předchozích reportech. Jen pár zajímavých momentků. Jeden úžasný byl, jak už napsal glum: naše armády postupovaly k Minas Morgul. První Gondor, pak elfové a pak my. Zezdola se však ozval brutální řev a Gondor s elfy započal naprostý úprk ke kterému jsme se takticky připojili abychom se dostali do věže :-) Na tohle podle mě budou skřeti vzpomínat pěkně dlouho. Zajímavé bylo taky obléhání Morie. Nikdy na žádné bitvě neříkejte že máte narozeniny a to ani ze srandy!!!Balrog každého takového počastoval velmi zajímavým dárkem o které raději ani mluvit nebudu. A hned ubylo oslavenců když to viděli :-) No nic, alespoň noc bude klidnější…Na hrací ploše byly dva nejfrekventovanější body. Rauroské vodopády a Osgiliath-jediné možné přechody přes řeku kromě lodí. Tam hořela bitva téměř neustále. Neustále však byla sháňka po glejtech takže alespoň bylo co rúbat. Pak nastal hrozný zmatek- skřeti prchali jak mouchy zpátky do věží a nehleděli na ztráty, které jim v týlu působily naše armády. Pak jsme se dozvěděli důvod toho všeho zmatku- prsten byl zničen. Divoký řev štěstí a vítězných pokřiků se vznášel nad našimi vojsky. Ale zrada. Gandalf prý Froda teleportoval přímo do Puklin Osudu což bylo prý nepřípustné. Prstem byl donesen zpět a bitva se rozhořela na novo. Někteří ale byli tímto zvratem zklamaní, bojovalo se už dobrých pár hodin a únava byla znát. Sebrali jsme tedy pár elfů, kteří měli spousty glejtů, převedli je přes hory a v osmi lidech napadli Barad Dur. Obranu jsme naprosto zmasakrovali a zničili za pár vteřin z jednoho prostého důvodu. Byl tam jenom jeden lučištník který se nezmohl ani na zařvání. Elfové vytáhli 100 glejtů potřebných k obléhání Temné věže a srdce nepřátel bylo zničeno. Konečné a triumfální vítězství nastalo po krutém náběhu trpaslíků do týla skřetů a Haradských obléhajících Lórien. Bitva byla skončena, mrtví oplakáni, živí ošetření a nepřátelé do jednoho pobiti. Nechť nám Ilúvatar tolik krveprolití promine.
Pak se ještě na táborové louce konala závěrečná bitva, která byla o poznání pomalejší než ty ranní. Únava byla znát. Vlastně ani pořádně nevím kdo ji vyhrál, každopádně ji prohrál Saruman na kterého se černá i bílá armáda spojila a do jednoho ty skuruty vyrubala. Pak se zase pomlátili bílí s černýma ale nevzniklo z toho nic moc. Řekl bych že měli na vrch černí ale čert ví kam ti elfové při bitvě odešli jestli na pivo nebo padli únavou. Večer už pak někdo odjížděl, nechali si ujít to nejlepší a to ranní probuzení, kdy nějaké elfky, snad ze sradny, snad to byl záměr organizátorů, asi v 6:30, slovy šest třicet, začaly řvát že je 6:30 a že v 7:něco jede autobus. "Ha ha" ozývalo se ze stanů, kde pokojně spinkali lépe informovaní o autobusu v 11:něco a "K***a, vstávejte!!!" z příbytků těch méně znalých. Elfky pak hlasitě hlásily každou minutu až tak do 6:45 kdy je to buď přestalo bavit nebo je někdo zabil. Autobus byl zase plný, nějaký civilista se tam naštval že mu ujede vlak. Když jsme mu řekli že nám taky, vytvořil rukou jakési znamení které ho málem stálo život. Nu ale což.

Doufám že na příštích bitvách bude zase o něco větší účast a že tam bude víc lidí z jcsoftu a fóra (teď tam byli já, Láďa, Andre a glum). Nebojte se, nikdo vás tam nezabije (množná), bude se vám to líbit (možná) a něco si z toho odnesete (určitě). Příští bitva je pokud vím Spejchar 2002 asi 19.7., místo Olbramovice,tam kde se konal Pán Prstenů na jaře a pro moraváky je tu Fraška myslím někdy v červenci, perfektní pětidenní akce. Bližší informace najdete na kalendáři dřeváren.