--Zrada--
Rozhodnutí
datum: 16.08.1258 cas: 07:25:05
zona: A1010-UNI-66V
prostor: UBYTOVNA C. XXIII.
cinnost: --PRUBEH--SLEDOVANI--SUBJEKT--BENI--
Leží na posteli, ruce
rozhozené, krátké fialové vlasy vzpurně rozježené. Zírá do temného
nekonečna stropu, utápí se v iluzi bezčasovosti této chvíle. Má pocit, že
tu leží celou věčnost, ale čistící stroj bzučící ulicí ji obviňuje
ze sebeklamu. Je ráno, je čas na konečné rozhodnutí. Ví, co bude následovat,
když zvolí povinnost. Rozhořčeně vrtí hlavou. Poslouchá, jak se jednotka
probouzí k životu. Z umělé prázdnoty stropu se vysouvají přehnaně lesklá
klepítka. Zvonivě o sebe zavadí, vylétnou jedovatě zelené jiskry, které
se vířivě seřadí v oblé křivky čísel. Půl osmé, říkají zářiví hádci
a klepítka zpívají ranní ódu. Je půl osmé ráno a čas na zradu.
Důvěra
datum: 15.08.1258 cas: 16:43:20
zona: A1010-UNI-24G
prostor: PARK
cinnost: --PRUBEH--SLEDOVANI--SUBJEKT--BENI--SUBJEKT--SHEEN--
Sheen a Beni jsou nejlepší
přátelé. I když všichni Psychoanalytici nad tím kroutí hlavami. Sheen je
chytrý, bystrý, nadějný. Jeho inteligence dosahuje výšin, kde přestává
mít smysl jakékoliv měření. Čeká ho Úprava, po které se posune ještě
dál. Sheen je také drobný, křehký, uzavřený. Nosí stále dokola
troje kalhoty a tři trička. Zrovna nyní září do daleka kombinací číslo
5 - jeho nejoblíbenější. Jedovatě žluté kapsáče s tlustými černými
švy zápolí s přelévajícím se bronzem volného trika. Do všeho pomrkávají
v nepravidelných intervalech modrá světélka ze Sheenovy přenosky. Sheenovy
dlouhé tenké prsty sebou neklidně škubou. Sheen je nervózní.
Beni Sheena obdivuje. Beni není vůbec jako Sheen. Má těžkou kostru, silné
zuby, posilovače svalů. I mimo Tábor nosí uniformu, šedou, strohou, účelnou.
Nosí pruhy velitele skupiny a čestný pruh Strážce Tábora. A právě teď má
strach.
"To nemůžeš myslet vážně!"
"Beni, uklidni se..."
"Ne! To prostě nemůžeš myslet vážně!"
"Beni, prosím..."
"Sakra! NE!"
Sheen se trhaně rozhlíží. Škuby v jeho prstech sílí. Beni si uvědomí
pohledy, lepící se na křik, pak na uniformu. Sklání hlavu. Snaží se získat
kontrolu nad roztřeseným tělem. Roztřeseným! Z čeho? ptá se v duchu. Neznámé
myšlenky a pocity víří hlavou... Beni prudce vzhlíží k nezdravě bledé
tváři s důvěrně známými kruhy pod vodnatýma očima.
"Proč's mi to udělal?" Tentokrát se ovládne. Mluví tiše, zdánlivě
klidně, skoro šeptá.
"Nechtěl jsem... nechtěl jsem ti to říct... ale... ale když už jsi
viděla..."
"Proč's mě to nechal najít?!"
"Beni... našla jsi to náhodou. Já... já ti nevěřil... Ne dost... Ne v
tomhle..."
Oba sedí chvíli tiše.
"A co uděláš teď?"
"Budu muset věřit, že jsem ti nevěřil neprávem." Smutně se usmívá.
Rozcházejí se v sevření rozpačitého mlčení.
Prozrazení
datum: 15.08.1258 cas: 09:01:53
zona: A1010-UNI-85C
prostor: LABORATOR C. X. (UT)
cinnost: --SPUSTENO--SLEDOVANI--SUBJEKT--SHEEN--SUBJEKT--BENI--
Beni vpadává do dveří,
které se před ní rozlétnou jako párek vyděšených koroptví. Beni jednou
koroptev viděla - vypadala skoro jako slepice. Slepice ale nemají na sobě to
hezké chlupaté, to peří. A nemají zoubky. Koroptev v zemědělské zóně
měla v zobáku pilníček. Podle průvodce po Prostoru Vnějších druhů prý
koroptve Dřív žádné "pilovité výstupky" neměly. Také prý Dřív
měly i slepice peří... a funkční končetiny - prý i chodily... Ale Beni na
slepice kašle. Beni se líbí zubaté koroptve. Jednu zubatou koroptev přinesla
ukázat Sheenovi. Nakreslenou. Ručně. Vlastno.
Beni se složí do prázdného křesla a civí na podivné klikyháky, pobíhající
po Sheenově desce. Beni umí číst, ale jen něco. Jen věci, které má umět
číst. Takže civí na nesmyslné značky a čeká na Sheena. Ale Sheen nejde.
To se moc často nestává. Sheen se nikdy nevzdaluje od desky na delší dobu,
než je nutné se vyspat a vyprázdnit. Beni tu Sheena hledala marně jen dvakrát.
A z toho jednou proto, že byl Sheen na Úpravě. Beni nemá Úpravu ráda. Ne
na Beni, Beni je voják. Vojáci musí být silnější, než by mohli být bez
Úprav. Je věcí povinnosti a cti každého vojáka, podstoupit alespoň jednu
Úpravu. Města nikdy nespí a může se kdykoliv stát, že jiné Město zaútočí.
Tak to říká Velitel. A Velitel ví, o čem mluví. Je to přece počítač.
Ale Sheen není voják. A stejně ho upravují. Po té první Úpravě byl Sheen
jiný. Před Úpravou si s Beni hrál. Před Úpravou učil Beni číst i to, co
by přečíst neměla. Bylo to jejich tajemství. Po Úpravě dostal desku. Teď
musí Beni chodit za Sheenem. Za deskou.
Proto Beni znervózňuje čekání. Má starosti, kde Sheen je. Nebo spíš, kde
není. Sheen se nevrací a Beni se mračí. Poposedává. Kope do hladké šedi
stolku, nad kterým visí deska. Civí na desku.
Ale jistě! Deska! Beni se usmívá. Sheen je chytrý, ví že o něj bude mít
Beni strach. Určitě nechal vzkaz! Beni se prudce přisune k desce a ťukne do
aktivačního obrázku. Tak, jak jí to ukazoval Sheen. Deska se rozhoupe a
obraz se zuřivě zavlní, rozpadne, ustálí, rozhýbe. Beni se zazubí, nadmíru
spokojená sama se sebou. Jako ta koroptev.
Ale dlouho ne.
Beni zírá. Co vidí, není dobré. Sheenovy myšlenky nejsou dobré. Sheen říká,
že jiná Města kromě tohoto už nejsou. Že za Městem, za zónami, je Vnější
Prostor, skoro bez konce. Že v tom Vnějším Prostoru žijí lidé. Že ti lidé
žijí bez Velitele a bez Měst. Že by se měla vyslat výprava do Vnějšího
Prostoru, která by mluvila s lidmi bez Měst. Beni nevěří vlastním očím.
Sheen chce, aby někdo opustil Město !!!
Beni nevěří.
Přes desku přeběhne stádečko mrkajících modrých světélek. Někdo se
dotkne jejího ramene. Beni se vymrští. Sheen stojí vedle ní. Shlíží na
ni. Deska se houpe. Znovu. Není dobré, aby se deska houpala. Říká Sheen, až
příliš často, protože Beni je příliš zbrklá. I tak se deska už podruhé
za její návštěvu houpe. Beni zírá na desku, jak se houpe.
"Beni..."
Beni vykřikne a vrhne se ke dveřím. Jejich spěšné zasyčení zní Beni
jako výstraha. Utíká celou cestu až do Tábora. Celý den trénuje, dostává
rozkazy, plní rozkazy, vydává rozkazy, trénuje. Celý den nevnímá. Přemýšlí.
S ostatními z Tábora jde do Ubytovny. Ostatní klábosí nebo zívají a myslí
na postel. Beni přemýšlí. Trápí se.
V Ubytovně na Beni čeká vzkaz. Od Sheena. Jak jinak. Jde do Parku a věří,
že Sheen jí všechno vysvětlí. Doufá, že se bude na Beni šklebit a na celý
Park se smát, jak mu naletěla. Nebo se bude zlobit. Ano, vždyť rozhoupala
desku a kdoví, co s ní provedla... Ale Beni není hloupá. Ví, jak se bude
Sheen tvářit. Ale neví, co udělá Beni. Přeje si zemřít. Přeje si, aby
si právě tuto chvíli vybral nějaký Velitel z jiného Města a zahájil Útok.
Ale Sheen říká, že jiná Města nejsou...
A místo bojiště na ni čeká armáda seřazených unifikovaných stromů a
rovné bílé cestičky.
Povinnost
datum: 16.08.1258 cas: 08:31:31
zona: A1010-UNI-85G
prostor: LABORATOR C. X. (UT)
cinnost: --AKCE--
Sheen sedí před deskou.
Její bezchybná nehybnost, její nejdokonalejší rovnost se začínají
rozpadat. Zvolna se rozpouštějící pozůstatky písmen bodají Sheena.
Hluboko. Sheen na sobě nemá ani jednu známou kombinaci, žádné zářivé
barvy ani světelné efekty. Je celý v zelené a khaki. Nic na něm nebliká.
Tedy skoro nic. Přenoska, ovíjející jeho zápěstí jako ošklivý zelený hádek
s modře mrkajícíma očkama, zdánlivě nesmyslně rozházenýma po hrubém tělíčku,
pomalu následuje desku do neexistence. Několik světélek stále ještě
poblikává. Červeně.
Sheen se dívá na dvojici náhle odhalených klepítek, až neslušně lesklých
a hladkých, bezmocně visících ze stropu. Pozůstatky desky se snáší na
stolek a špiní naleštěnou šeď plochy. Sheen ale stále vidí šarlatová písmena,
ostrá a pulzující, překrývající a ničící, mluvící zřetelně o zradě.
Nikdy si skutečně nemyslel, že by to udělala. Beni byla vždy velmi prchlivá,
velmi zbrklá. Ale byla jeho přítel. Sheena tato zrada bolí víc než ztráta
desky. Sheen doufal, že Beni všechno vysvětlí. Jen co se trošku uklidní.
Snad dokonce, že ji přemluví, aby ona vedla Výpravu! Chtěl Beni provést
Bránou a ukázat jí... všechno!
Ničivá písmena hlásala, že má zůstat a vyčkat příchodu Strážce
Laboratoře. A tak čeká. Tak trošku i na Beni...
Beni vpadává do dveří. Málem
do nich naráží, ale nakonec dveře neochotně uhýbají. Její proužky zaručují
Beni práva Strážce, i když jen Cvičného tábora. Beni se zašklebí na
neposlušné dveře a nadhodí si těžký batoh. Sheen na Beni chvíli kouká,
jako by ji viděl poprvé. Pak to Beni dochází.
"To jsem nebyla já!" vyhrkne, zmateně, rozzlobeně, úlevně.
"Vážně!"
Sheen se pomalu zvedá. Ještě chvíli nejistě pozoruje Beni i chodbu za ní.
Pak se usměje. Váhavě. "Díky."
Pak už oba běží chodbou.
Sheen míří na ulici vedoucí do Parku. Beni nechápe, ale poklusává za
Sheenem. Krátí krok a poslouchá, jak se Sheen začíná zadýchávat. Ale doběhne.
"Kam teď?" ptá se Beni a s napjetím sleduje každého kolemjdoucího.
Nikdo si jich nevšímá.
Sheen nemůže popadnout dech, tak jen mávne rukou. Všechna světélka na přenosce
už dávno zemřela. Beni to připadá divné. Sheenovi vždycky zářilo zápěstí...
Vydávají se nalevo, přímo mezi stromy.
Začátek
datum: 16.08.1268 cas: 18:03:52
zona: --BRANA--
prostor: --VNEJSI--
cinnost: --PRUZKUM--A--UCENI--
Sheen a Beni sedí v oblouku
Brány. Kolem nich se scházejí kmeny. Přicházejí se učit. Sklánějí
hlavy v uctivém gestu. Dvakrát Moudrému, třikrát Bojovnici. Jednou Dítěti,
až přijde. Beni jim vážně kyne. Její prostý šedý háv je zdobený
jednoduchou výšivkou koroptve. Sheen si chvilku hraje se svým náramkem. Tlumí
jeho věčné zelené světlo, aby nebyli smrtelníci sežehnuti silou jeho přítomnosti.
S roztržitým úsměvem pozvedá Sheen ruku. Všichni spěšně usedají. Mezi
obřími sloupy prastaré Brány se zavlní vzduch a deska se rozzáří.
|